Jiný prostor

Mary 2 15. kapitola Každý z týmu se dal do shánění spojenců, někteří vyhledali staré známé a přátele, ti je buď s radostí uvítali, nebo s nimi rovnou vyrazili dveře, zaleží jak u koho. Trvalo několik dní, než sehnali nějaké nové spolubojovníky, ale rozhodně to byla velmi prazvláštní skupina skládající se z bytostí dobra i zla, tedy spíš toho zla. Lukas obtelefonoval pár starých známých z upířího světa, kteří byli natolik šílení, aby se připojili na stranu dobra. Snažil se jich sehnat víc, ale dost jich odmítlo se postavit proti zlu, přece jen upíři jsou bytosti temnoty. Marcus se změnil do vlčí podoby a pobíhal po okolí. Na nejvyšších kopcích všech světových stran zavyl, co mu hrdlo stačilo, a po pár dnech se vrátil s několika vlkodlaky, kteří na jeho volání přišli. Bakchus to měl ze všech asi nejsnazší, prostě jen povolal ze své říše své věrné kněžky, tedy Bakchantky, které mají obrovskou sílu a umí podmaňovat muže na dálku. Obvykle to využívají na oslavách svého bo

Tak jsem zase vzala do ruky pastelky a něco s nimi spáchala. Pojmenovala jsem to Jarní krajina . Nic moc to není, ale já asi nic lepšího nezvládnu. Já totiž nekreslím, ale patlám a čmárám, tak se tedy pokochejte. :-D Kreslila jsem to na téma týdne Vzkříšení u Snílků , Příroda se probouzí ze zimního spánku a znovu rozkvétá, Život vítězí nad smrtí a to znamená vzkříšení přírody...    Kresleno 27. 4. 2011

Mary 2 14. kapitola Mary se objevila v Pekle a zastavila se uprostřed pohybu. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Lucifer zrovna bodl Zlo do hrudi, ten jen zaúpěl a svalil se na zem. Byl mrtvý. Mary sledovala svého bývalého milence, díval se na ni a odhodil zakrvácenou dýku. Pak ze Zla vyšla černá záře a obklíčila Lucifera, ten nevěděl co se to děje a vyděšeně se otáčel. Záře zničehonic vnikla do jeho hrudi a zmizela v něm. Lucifer zařval a lapal po dechu, jen tak tak se udržel na nohách. "Lucifere, co jsi to jen udělal?" špitla Mary smutně, ale ve svém nitru věděla, že to bylo nevyhnutelné. Lucifer se na ní podíval a pomalu se přizpůsoboval nové síle, zavřel oči, a když je znovu otevřel, vnímal svět už očima nového Zla.

Nad naším městem se na skále tyčí zřícenina hradu, kde asi ve 14. století vládl krutý vládce Ctirad Krvavý. Toto přízvisko získal svou touhou po mučení, ponižování a znásilňování. Údajně měl početný zástup milenek, manželku nechal asi po měsíci společného soužití popravit, prý mu byla nevěrná. Podle dochovaného obrazu, který je umístěn v místním muzeu, kde pracuji, je patrné, že přes svou bestiální povahu vypadal velmi přitažlivě a měl velké charisma. Často se přistihnu, že zírám na ten obraz a nemohu odtrhnout oči. Kolem Ctirada je hned několik legend a jedna praví, že se ve zdech zříceniny objevuje jeho duch a čeká na další oběť. V okolí se dokonce již několik turistek ztratilo.

Mary 2 13. kapitola Bakchus se okamžitě přenesl s Mary v náručí na základnu, kde se zrovna nacházeli všichni z týmu. Raniel s Marcusem okamžitě běželi k bezvládné Mary, kterou Bakchus položil na stůl. "Co se stalo?" vyptával se Raniel a prohlížel Mary, zda nemá nějaká vážná zranění, ale kromě zlomeného nosu, který se už skoro zahojil, nic nenašel. "Já nevím. Byl jsem ve své pekelné říši, když jsem ucítil Mary, že mě volá. Okamžitě jsem se k ní přenesl a už byla v tomhle stavu." vysvětlil Bakchus. "A kde vlastně byla?" ptal se Marcus. "Mysleli jsme, že ještě spí, ale před pár minutami jsem zjistil, že není u sebe v pokoji. Chtěli jsme jí jít hledat." dodal rychle Lukas. "Byla v malém domku na druhé straně města." řekl Bakchus. "Co tam sakra dělala?" podivil se Selek.

Již od dětství si Jana uvědomovala, že s ní není něco v pořádku, když totiž cítila bolest, tak nějak dokázala oddělit svou duši od těla. Bylo to sice jen na chvilku a vždy měla pocit, že je k tělu připoutána neviditelnou nití. Tím, že se odpoutala, tak bolest necítila, protože ta zůstala v těle a Jana byla na okamžik volná jako kdyby poletovala v okolí svého těla.   Postupem času se tuto schopnost naučila ovládat a opouštěla tělo nejen během nějaké bolesti, ale třeba i jen z nudy. Hlavně v době dospívání ráda poletovala kolem a pozorovala lidi z výšky. Její duše byla nehmotná a Jana tak mohla procházet zdí. Někdy toho zneužila a okukovala kluky ve sprchách, ale někdy v tomto stavu zaslechla kamarádky, jak jí pomlouvají, pak z toho byla smutná.

Tak jsem napsala povídku, pro kterou jsem si inspiraci vzala z jedné reklamy na AXE: I andělé podlehnou. Mladík jménem Tom přišel za svým kamarádem Karlem, ten ho samozřejmě pozval dál a Tom se vyčerpaně sesunul do křesla v obýváku. Karel došel pro pivo a sedl si do druhého křesla. "Tome, co je ti? Nevypadáš moc dobře." ptal se starostlivě Karel. Jsem naprosto vyčerpaný, já už to dál dělat nemůžu." špitl tiše Tom. "No tak, kamaráde, neblbni. Každý by ti mohl jen závidět. A stejně, vždycky po tom setkání se přece cítíš silně, ne?" řekl Karel.

Zase jsem vzala do ruky křídy a vznikla z toho abstrakce, jak nečekané. :-D Pojmenovala jsem ji Brána do Fantazie, protože mi trochu připomíná nějaký portál do jiného světa, tak proč by to nemohla být brána zrovna do světa Fantazie.    

Některým možná tahle otázka bude připadat povědomá a máte pravdu, vypůjčila jsem si jí z časopisu Pevnost 4/2011, který se tento měsíc věnuje Zombie.      Na straně 11 položili tuto otázku autorům se "zombie" tematikou. Shigor Birdman by všechny zombíky postřílel; Juraj Červenák by vůbec nebojoval a rovnou se přidal k zombíkům, prostě je lepší být na vítězné straně nemrtvých, než na straně poražených lidí; a Dušan D. Fabian by se sice snažil všemožně bránit a nakonec by zkusil "prkennou chůzi a sborově mrmlat: Im-ho.tep…". Tak jsem si tuto otázku zkusila položit já: Jak bych se bránila útoku nemrtvých?      Popravdě vůbec netuším, neumím bojovat ani střílet ze všech možných kulometů, které pochopitelně ani nemám doma. Nemám se svými bojovnými hrdinkami nic společného, tedy až na jejich nerozvážnost, zmatenost a neschopnost se vyznat ve svých pocitech. Takže skutečně nevím, co bych dělala.

Mary 2 12. kapitola Ode dne, kdy Zlo vrátilo Pandořinu skříňku, uběhl již týden a Mary se od té doby každou noc zdá o Luciferovi. Nikomu na základně se o tom nesvěřila, nechtěla je děsit. Lucifer je její problém a jen ona se s ním bude muset vypořádat jednou pro vždy. Sny jsou takřka totožné, Lucifer jí v nich políbí a snaží se jí svést. Mary vzdoruje, tuto noc však svůj boj vzdala a oddala se vášni. Přitom si uvědomila, že Lucifera miluje tak moc, jak nikoho jiného nikdy nebude. Stýská se jí po něm a ona ho chce. . Po vášnivém milování leží ve snu na lůžku a odpočívají, Lucifer Mary políbí a dá jí nějaký papírek. "Přijď za mnou, Mary. Tady mě najdeš." zašeptal jí do ucha a zvedl se z postele a hodil přes sebe deku. "Tohle není jen sen, že?" řekla Mary a bála se jeho odpovědi. Lucifer se však jen pousmál, naklonil se k ní a políbil jí.