Můj osudový hrdina
Rozhodla jsem se napsat článek na Téma týdne Osudový hrdina , které mají v Klubu Snílků. Budu psát o svém osudovém hrdinovi, který mi pomohl, ale zároveň i zklamal, přesto nelituju toho, že jsem ho poznala. Nedávno jsem ho ztratila, pokud jsem ho vůbec někdy měla. Po přečtení tohoto článku si asi řeknete, že jsem pitomá, naivní a možná trochu i šílená, ale já asi taková jsem, protože bych nejednala jinak, ani kdybych věděla, jak to nakonec dopadne a kolik mi to bude bolet. .. Před třemi a půl roku, tedy mezi druhákem a třeťákem na střední, jsem ho uviděla, byl zrovna přelom, mezi červencem a srpnem a já byla v Praze. Procházela jsem se po Václaváku směrem nahoru k soše a proti mně šel dost fešný hoch. Usmál se na mě, a tak jsem úsměv opětovala. Jen jsem přemýšlela, odkud ho znám, protože mi připadal povědomí, ale nic mi nenapadalo. Jen jsme se minuli, ale on mě po pár krocích dohnal a pozdravil mě. Já na něho zírala a začala jsem rychle dumat nad tím, odkud se známe. Probl...