Jiný prostor

Mám tu pro vás další báseň, kterou jsem zplodila o Vánocích, i když rozhodně čas radosti a Vánočních tradic nečekejte. To bych snad ani vymyslet nemohla. Mé výtvory nemohou obsahovat štěstí, ale vždy jen smutek a samotu. Jen se nebojte, nikam odcházet nehodlám a od nového roku se plánuji tomuto blogu začít více věnovat. Ví, že jsem to slibovala už několikrát, ale tentokrát to určitě vyjde. Múza mě totiž opět políbila a já začala zase malovat (nebo spíš matlat), tak se máte na co těšit. Ale teď už báseň na Téma týdna Klubu snílků - Čas.... Čas odejít Samota mě objímá, můj život jí vítá, na posteli sedím, do hlubin hledím. .

Tak jsem zase tvořila a tentokrát to byla báseň, je pochmurná jako obvykle. Občas mi napadá, že asi vážně neumím napsat veselou básničku. Je to na Imaginarius - 58. iluzi , kde mě zaujal jak obraz, tak i hudba. Konec světa Blíží se Vánoce, neřestí je více, ďábel se směje, lidi povzbuzuje.