Jiný prostor

MARY 11. kapitola Uběhlo několik dní a tým bojovníků složený ze směsice bytostí dobra a zla, anděl a poloanděl, upír, démon a vlkodlak. Prostě velice zajímavá a hlavně různorodá skupina. Sešli se na základně, protože Mary svolala poradu. "Takže už dorazili všichni. Výborně. Měli jsme dostatek času na získávání informací o jednotlivých jménech zla. Nyní každý ve stručnosti řekne, co zjistil," řekla na úvod. "Začne Marcus. Ten měl Pána Klamu a Lokiho." dodala Mary. Marcus si poposedl na židli a spustil: " Loki je severský bůh, který je vychytralý, falešný a hrozivý. Dokáže měnit podobu na plamen, ledního medvěda, ptáka, tuleně a starou bábu. Je nevlastním bratrem Odina, hlavního severského boha; společník Thóra, boha hromu a boje. Jednu ledovou obryni si vzal. Jak se jen jmenoval? Jo, byla to Angrboda a zplodil s ní Hel, bohyni podsvětí a smrti…" "Jé, tu mám já!" zvolal Raniel.

MARY 10. kapitola Mary se soustředí na své Já v dávné minulosti, na ztrátu Lucifera a na Michaela, který jí chtěl zabít. Jak se soustředí, tak prochází napříč časem, až se objeví v chrámu velké Bohyně. Na první pohled to tam pozná. Stojí totiž před svým pokojem z dob kněžky Marie. Za dveřmi slyší svůj a Luciferův hlas, šeptají si slova lásky, když Lucifer zakřičí na Michaela. Mary si je vědoma, že nemůže zasáhnout, Lucifer musí padnout a být uvězněn v pekle, jinak to nejde. Nemůže změnit dějiny. Pak si uvědomí, proč je tady. Chce zjistit, kdo se skrývá pod kápí neznámého, který vydal rozkaz o jejím zabití.

MARY 9. kapitola Raniel, Mary, Lukas, Selek a Marcus se připravili na lov Hadího démona. Byli dobře vyzbrojení. Mary měla nože a sekeru, Lukas je upír a má obrovskou sílu, takže jde beze zbraně. Marcus je ve vlčí podobě, Selek si vzal meč, ale i on má nadlidskou sílu a Raniel si v případě nutnosti zbraň vyčaruje. Byla noc, když společně vyrazili. Našli vchod do kanálu a sešplhali dovnitř. Selek se nadechl a zašklebil se. "Musejí ti démoni sídlit v kanálech? Je tady smrad. To se nedá vydržet!" řekl. Lukas se pousmál a podíval se po něm. "Tak jim to navrhni. Milý démoni, prosím přestěhujte se. Mě se taky nelíbí se pořád brodit takovými sračkami. Ale co máme dělat? Hadí démoni potřebují teplo a vlhkost." "Tak ať se usídlí třeba v lázních. To by splnilo ty jejich podmínky a my bysme taky byli spokojení." řekl na to Selek. Mary se na oba podívala a řekla: "Ticho! Jestli se nemýlím, tak mají vynikající sluch." Pak zase pokračovali v cest

MARY 8. kapitola Mary vejde do hlavní místnosti v továrně, je tam spousta počítačů a regálů s knihami. No, popravdě knihy jsou všude, na stolech, v policích i na zemi. Mary si prohlíží jejich pouzdra a zkouší je datovat. Některé knihy a spisy jsou staré jako samo lidstvo, ne-li starší. Už si na všechno vzpomněla, tedy alespoň si to myslí. Upír Lukas zrovna seděl u jednoho z počítačů a něco tam studoval. Mary se k němu potichu přiblížila a podívala se mu přes rameno. Lukas si četl nějaké noviny z archívu. "Co hledáš?" zeptala se ho. Lukas sebou škubl. Opravdu se jí podařilo vylekat upíra. Vrací se do starých kolejí. Lukas se po ní ohlídl a řekl: "Tohle mi nedělej! Nemůžeš se přece takhle plížit k nějakému člověku. Lekl jsem se." Mary zvedla jedno obočí a řekla: "Promiň. Ty, ale už přece nejsi člověk, ne?"          "Máš pravdu, ale přestaň mě chytat za slovo. Jak je vidět, vše se ti vrací. To je dobře. Alespoň s námi už budeš moct chodi

MARY 7. kapitola Lucifer se v chrámu bohyně začal objevovat pravidelně a pokaždé se zastavil u kněžky Marie. Postupně se sbližovali a cit, který mezi nimi vznikl, sílil. Oba to cítili. Věděli, že se dopouštějí zrady své víry, ale bylo jim to jedno. Chtěli být jen spolu, na ničem jiném už nezáleželo. Asi po půl roce společných chvil se Lucifer objevil u Marie v pokoji. Šel rovnou k ní a políbil ji. Ona jeho polibek opětovala. On ji začal svlékat a laskat. Ona dělala totéž. Ovládala je spalující vášeň, které se nedalo odolat. Když už byli úplně nazí, Lucifer jí do ucha zašeptal: "Miluji tě, Marie. Budu s tebou navždy." Marie ho polaskala, pak se spolu divoce a vášnivě pomilovali. Lucifer vnikl do jejího panenského lůna a Marie pocítila, že ji úplně vyplnil. Společně došli k vyvrcholení. Lucifer se o chvíli později řízl do ruky a ranku přiložil Marii k ústům. Ona polkla pár kapek jeho krve. Pak ji také řízl a napil se její krve. "Nyní jsme spojeni navždy,

MARY 6. kapitola Mary začala opět snít a vzpomínat na svou minulost. Myšlenky kolem ní poletovaly a postupně začínaly nabývat určité podoby. Mary se ocitla asi tři tisíce let zpátky. Byla novorozenec, kterého nalezly kněžky velké Bohyně ve svém chrámu. Velekněžka té malé dívence dala jméno Marie a ujala se jí. Vyrůstala v chrámu jako budoucí kněžka, učila se vědomostem a tajemstvím velké Bohyně. Ostatní si ji velmi rychle oblíbili. Marie byla šťastná. Konečně nadešel Marinin velký den, nejenže měla sedmnácté narozeniny, ale také byla přijata mezi kněžky a učinila slib věrnosti a oddanosti své Bohyni. Marie byla skutečně šťastná, milovala tento život v chrámu, vlastně ani jiný neznala. Velká Bohyně pro ni byla vším a kněžky byly její rodina.

MARY 5. kapitola Ezechiel se objevil vedle Mary a zeptal se jí: "Co potřebuješ?" Mary na něho zakřičí: "Pravdu! Ty pokrytecký hajzle!" a dá mu pěstí. Ezechiel zařve bolestí a chytí se za nos. V tom do pokoje vběhne Raniel se Selekem s otázkou: "Co se stalo?" Selek si povšimne, že Ezechiel krvácí z nosu a začne se smát. Mary ho ale umlčí mávnutím ruky a říká: "Už vím, proč jsem padla! Ale musím se dozvědět víc a Ezechiel zná pravdu. Takže ty Ranieli a Seleku odejděte!" Selek už cupitá pryč, ale Raniel se zastaví ve dveřích a podívá se na Mary. Chystá se něco říct, ale Mary ho umlčí slovy: "Ranieli, měls pravdu, že jsem ti kdysi neřekla celou pravdu a nemohu ti jí říci ani teď. Je mi to líto, ale jdi pryč!" On tedy odejde.

MARY 4. kapitola V místnosti byli nějaké záclonky a na posteli ležela halda polštářků všech velkostí. Mary si lehla na lůžko, Raniel si k ní přisedl a položil jí ruce na spánky. "Neboj se Mary, nyní usneš a budeš vzpomínat na svou minulost. Mozek tě nyní pustí jen několik let zpátky, asi se dozvíš, co se stalo před tvým pádem. Nepředpokládám, že by tě pustil dál do minulosti. To až po nějakém čase. Ale musím ti říci, že ani já o tobě nevím úplně všechno. Něco jsi přede mnou tajila, ale netuším co." "Jak dlouho se vlastně známe?" zeptala se Mary.     "Já tě znám něco málo přes dva a půl tisíce let. Ale těch zbylých pět set let tvého života, vím jen přibližně, co jsi dělala. Vše nevím. Tak jsi to chtěla ty, Mary." Pak ji Raniel pohladil po vlasech. "Dobře. Jdu hledat svou minulost, tak mi drž palce, Rani." řekla Mary a uvolnila se na lůžku. Mary usíná a v myšlenkách jí začínají poletovat vzpomínky.

MARY 3. kapitola Raniel se s Mary přenesl ke staré továrně. Mary se docela diví, proč ji přivedl zrovna sem. Z venku budova vypadá zchátrale. "Co budeme dělat tady, v takové barabizně?" zeptá se a ušklíbne se. "Nesuď všechno jen podle vzhledu. Můžeš být velmi překvapena." řekne trpělivě Raniel. Mary se však dál šklebí a řekne: "No, to určitě. Starý barák, tak co v něm tak může být pěkného?" Když však vejde dovnitř, je Mary velice překvapená. Místnosti jsou vybavené moderními počítači a jsou tu i knihovny se starými knihami. Raniel vešel do velké místnosti a pozdravil muže, který seděl u počítače. "Ahoj Lukasi, jak je?"   "Jo, jo. Čau Rani, před chvílí jsem našel dalšího." Mary se konečně rozhoupala a taky vešla do místnosti, prohlédla si muže u počítače. Lukas byl docela vysoký, měl krátké hnědé vlasy a šedé oči. Ten na ní zamrkal a Mary nechápavě pozvedla obočí. Lukas chce něco říct, když se z protější místnosti vyřítí něj

MARY 2. kapitola Mary se řítí dolů ze střechy, cítí studený vítr a vidí, jak se chodník stále více přibližuje. Najednou ji obklopí bílé světlo. Cítí, jak ji někdo chytá a táhne zpět nahoru. Mary pohlédne vzhůru a spatří známou mužskou tvář. Tento muž, pokud je to vůbec muž, ji zachránil již dvakrát, nejdřív z hořícího auta a pak při přepadení. Tajemný zachránce ji odnesl na střechu a položil ji na zem. Mary na něho kouká, on si ji také prohlíží a pak chce odejít. Mary však vykřikne: "Počkej! Kdo jsi? Nebo snad co?" Záhadný se zastaví, otočí se k Mary a usměje se na ni. Mary má konečně možnost si ho pořádně prohlédnout. Její zachránce je vysoké, sportovní postavy s dlouhými, havraními vlasy, které mu sahají až pod ramena. Oči má nádherně hnědé, jako by z nich vyzařovalo nějaké světlo. Má na sobě dlouhý, černý plášť, bílou košili, tmavé kalhoty i boty. Muž se stále usmívá a pak řekne: "Jmenuji se Raniel a jsem anděl."

MARY 1. kapitola Je listopad, vítr fouká a je velmi chladno. Listí poletuje ve větru a sem tam se objeví nějaká vločka sněhu. Mary stojí na střeše vysoké budovy a hledí do dálky. Vzpomíná na všechny, které měla ráda. Po chvíli posune svou nohu na okraj střechy a podívá se dolů. Lidé tam chodí a zdají se malý jako mravenci. Nikoho nezajímají problémy ostatních, ani o ni se již nikdo nestará. Poslední člověk, kterého měla ráda, zemřel před měsícem. Mary pohlédne vzhůru k nebesům a ptá se: "Bože, proč jsi to dopustil? Před půl rokem odešli mí rodiče a teď mě opustil i Dan. Já už nemůžu dál. Život pro mě už nic neznamená. Chci být se svou rodinou…" Do tohoto okamžiku ještě váhala, ale nyní se rozhodla. Mary udělala krok přes okraj střechy. Řítí se dolů, cítí, jak kolem ní proudí studený vzduch a před očima jí probíhá život…

Adriana 9. kapitola K ránu uslyšela Adriana nějaký zvuk a rozběhla se dolů po schodech. Zkontrolovala obývák a běžela do kuchyně, ale ve dveřích strnula. Její matka ležela na zemi ve zvětšující kaluži krve a otce držel démon pod krkem a právě mu zlomil vaz. Bylo slyšet takové křupnutí. Adrianě vyhrkly slzy a cítila, jak se přestává ovládat. Dívala se na démona nenávistnýma očima. Svou psychickou silou démona odhodila na protější stěnu tak silně, až opadalo trochu omítky. Démon zaúpěl, ale byl dál držen ve vzduchu a přimáčknutý na stěně. Nemohl se hýbat a Adriana z něho nezpustila pohled. Jenže to už nebyl pohled člověka, nýbrž démona. Znovu přirazila nepřítele ke stěně a ze stolu se vznesly dva nože. Proletěly vzduchem a zasáhly démona do hrudi. Ten jen zaúpěl bolestí a z tlamy mu vytékala krev. Dávil se, ale ještě žil. Adriana k němu přistoupila s dlouhým nožem v ruce a usekla démonovi hlavu. Cítila v sobě narůstající zlo, které jí začala naprosto pohlcovat. "Br

Adriana 8. kapitola Adriana se otočila po hlase a stanula tváří v tvář Smrti. "Ty jsi Smrt! Pamatuji si tě!" řekla. Smrt se pousmála a kývla. "Ano, máš pravdu, maličká. Jsem Smrt." Adriana si Smrt pořádně prohlédla. Vypadala jako stařík v obleku a klobouku. "Vypadáš stejně jako před lety. Jak je to možné? A neměla by být Smrt žena?" Smrt se posadila židli u stolu a povzdychla si. "Já vlastně nemám tělo, proto nemám ani pohlaví. Ve své skutečné podobě jsem jen mlhavá energie, nehmotná a neměnná. Lidé mě v nehmotném stavu nemohou vidět. Mohu však na sebe brát mnoho podob, ale tahle je má oblíbená." "To můžeš vypadat jako kostlivec s kosou?" zeptala se zvědavě Adriana. Smrt se zasmála a pak řekla: "Ano, i tak mě může lidské oko spatřit. Tuto podobu obvykle volím, pokud chci někoho vyděsit. Ale vydrž chvilku." Smrt si stoupla a náhle se kolem ní vytvořila taková černá mlha a pak tu před Adrianou stál kostlivec s kosou v

Adriana 7. kapitola Adriana se vrací domů. Chce zjistit, kdo vlastně je. Doma nebyla od dětství. Tehdy se něco stalo a ona utekla pryč. Nyní ví, že osud si ji našel. A ona chce vědět, co je jejím osudem. Něco jí naznačil démon, ale nic určitého neřekl. Doma jí rodiče přivítali. Byli rádi, že se po tak dlouhé době vrátila. Matka ji odvedla do jejího pokoje. Adriana se rozhlédla a podívala se na matku: "Ale vždyť se tu nic nezměnilo. Je pořád stejný, přesně jak si ho pomatuju." Matka se jen usmála: "Adriano, doufali jsme, že se vrátíš."

Adriana 6. kapitola Adriana před lety studovala obor Středověká magie a démoni na Univerzitě dějin a mytologie. Předmět Démonologie vyučoval profesor Boris Bolog. Byl to podivín a sbíral artefakty a knihy a ďáblu. Bolog byl Adrianou posedlí a sledoval jí čím dál víc. Měl v plánu ji dostat na temnou stranu. Vše se vyhrotilo, když mu Adriana řekla NE. Bolog se rozzuřil, udeřil Adrianu a unesl jí do sklepa. Přesně o půlnoci se profesor připravoval na nějaký magický rituál. Adriana tehdy nevěděla, jaký je to rituál. Dnes už to ví, byl to rituál na vyvolání jednoho z nejmocnějších démonů, démona Asmodea. Bolog k rituálu potřeboval dvě různé krve, proto použil svou a Adrianinu. Ta se vzpouzela, ale k ničemu jí to nebylo. Adriana vzhlédla a spatřila vystupovat z ohně podivnou postavu. Byla vyděšená a volala o pomoc. Postava měla rudé oči a těmi si ji prohlížela. Bolog mumlal nějaké zaříkávadlo a přísahal věrnost Asmodeovi. Adriana náhle pocítila příval síly a přetrhla prova

Adriana 5. kapitola Něco po druhé hodině v noci se Adriana probudí a kouká kolem sebe. Pokoj je vybaven starým, ozdobným nábytkem. Postel má nebesa a závěsy. Už si odpočinula a tak se rozhodla prozkoumat hrad. Vyšla na chodbu, kde nikdo nebyl. Nechtělo se jí brát baterku a tak šla po tmě. Naštěstí na stěnách byli svícny, takže viděla na cestu. Sešla schody a vešla do dveří pod nimi. Místnost byla plna polic s knihami. Uprostřed stál masivní stůl s křeslem. Po pravé straně bylo ještě jedno křeslo. Adriana přišla blíž ke knihám a zkoumala jejich názvy. Některé byly latinsky, jiné třeba anglicky či německy. V podstatě snad našla všechny jazyky světa. Dost knih bylo o okultismu či historii. Adriana si jednu vyndala a posadila se do křesla. Knihu si dala na kolena a prohlížela si ji. "Není ta kniha moc těžká?" zeptal se hrabě. Adriana se lekla, až nadskočila a kniha skončila na zemi. Dracul pozvedl obočí a řekl: "Velice se omlouvám, nechtěl jsem vás vylekat

Hned na počátku musím zdůraznit, že dle mého názoru zvířata mají duši a že myslí. Všechno, co dělají, prostě nemůže být pouze výsledek několika nervových spojení v mozku nebo jen nějaký instinkt, jak zarputile tvrdí většina vědců. Můj názor jsem řekla a ten se nezmění. Zvířata mě obklopují celý život, proto je znám a říkám, že všechny zvířata myslí a mají duši. Protože jestliže nepřipustíme, že zvířata mají duši, tak proč by jí měl mít člověk? A proč se nad tím zamýšlím zrovna nyní? Na toto téma mě přivedl můj dalmatin Damián.

Původně měl být nadpis k tomuto zamyšlení "Život bez psa? Nikdy!", ale pak jsem si uvědomila, že v mém životě figuruje hodně zvířat, samozřejmě psy v něm hrají největší roli, ale prostě nemůžu zapomenout i na ty ostatní. Pocházím z vesnice, takže jsem snad od narození přicházela do kontaktu se zvířaty. Mívali jsme prase, slepice, kachny, králíky, valacha Davida a kočky i psy u nás chybět nemohli. Děda byl myslivec a zároveň řezník, takže jsme měli nějakého loveckého ohaře Alinu a voříška Čerta, pak jsme měli ještě Čertovu mámu Zorinu, ale ta jednoho dne utekla a už se nevrátila. Byla jsem malá holka, bylo mi asi něco kolem pěti let, nechápala jsem to, proč to udělala. Ale děda mi to vysvětlil. Zorina už byla hodně stará a nechtěla, abychom viděli její konec. Někteří psi to dělávají.

Adriana 4. kapitola Od událostí ve Florencii již uplynul rok a Adriana Montoyová vydala knihu Boj s Chimérou, ze které se okamžitě stal bestseller a Adriana byla na vrcholu popularity. Její život, ale nebyl jen nějaké autogramiády nebo rozhovory. Po pravdě, Adriana to nesnášela. Raději byla zalezlá v archívech, knihovnách nebo muzeích. Stále řešila různé případy prokletí. Obvykle jí volala policie či pracovníci různých institutů, když si nevěděli rady. Adriana ráda přijela a pomohla. Měla dar a chtěla používat. Jednou jí zastihl dopis odeslaný z jedné karpatské vesničky. Obyvatele sužují upíři. Vinu svádí na místního šlechtice Tepeše z rodů Draků. Obvykle neřeší případy obyčejných lidí. Ne, že by jim nechtěla pomoci, ale v této době, kdy je zpopularizovaná, jí píší či volají všelijací lidé, že mají prokletou zahradu, případně jim straší v domě. Tihle lidé se obvykle chtějí jen zviditelnit a Adriana není žádný krotitel duchů. Tento dopis od chudých vesničanů jí však z

Adriana 3. kapitola Ráno je objevena mrtvola nějakého obchodníka. Je to již pátá oběť. Obyvatelé Florencie přepadá hysterie. Adriana převáží sarkofág do laboratoře a její kolega Petr Sanago je fascinován tou monstrózností v sarkofágu. Adriana studuje schránku, která byla v hrobce. Ve skryté zásuvce našla svitek, který si přečetla. Měla pravdu. "Ten muž v sarkofágu je lord Turm Kaiknas a socha je vyobrazení jeho ženy. Otevřením hrobky byla Chiméra přivedena k životu, jenže ji nic nespoutává a proto zabijí." řekla Andriana. Petr si na mapě označil místa útoků a zjistil, že jsou systematické. "Ona něco hledá," vykřikl. Adriana nad tím přemýšlí a pátrá v archívech. Brzy nalezne spis o událostech okolo Turma Kaiknase. Najde také způsob, jak zastavit Chiméru. "Petře, musíš ty kostra oddělit od sebe a to co nejrychleji," řekla mu a sama šla dostudovávat další spisy. Petr se pustil do obtížného úkolu.

Adriana 2. kapitola V roce 2007 byla nalezena ve Florencii jedna zvláštní hrobka, byla v podzemí pod hřbitovem a její vchod byl zapečetěn s nápisem: " Ty, jenž vstupuješ s dobrým úmyslem, budeš chráněn. Pokud vstupuješ ve zlém, budeš roztrhán a tvá duše nenajde klid! " Nikdo nápisu nevěnoval pozornost a jednou v noci se do hrobky chtěly vloupat dva zloději. Krumpáčem pootevřeli vstupní dveře, v tom zaslechli ohlušující řev nějakého zvířete. Oba se dali na útek… Ráno se archeologové vrátili k hrobce a nalezli před vchodem roztrhaného zloděje. Proto okamžitě zavolali policii a ta nalezla opodál další tělo v podobném stavu. Ihned se rozkřiklo o prokleté hrobce. Pracovníci muzea se báli vejít, proto byla kontaktována Adriana Montoyová. Byla to specialistka na prastará prokletí.

Adriana 1. kapitola Sál byl rozlehlý a vyzdobený freskami, které znázorňovaly scény z hostiny. Hodovníci jedli a pili. Vládla tu atmosféra svátků a zábavy, bohatí hodovníci se podobali shromáždění nesmrtelných božstev. V čele sálu odpočíval Lars Thyrens, vládce Velathri, červeného města s velkými chrámy. Jeho statné tělo, široká ramena a silné paže prozrazovaly zdatného válečníka, muže přivyklému získat si vše silou. Každá žena si přála ležet v jeho náručí. Až na jednu. Proto chtivý pohled mocného pána směřoval na nádherné tvary Anait, té nejkrásnější v celém městě. Ale ona neopětovala jeho pohled, ba naopak, neúnavně hleděla na svého manžela. Byl jím Turm Kaiknas, krásný jako bůh, silný a jemný, čistý jako chlapec. Její manžel se k ní vrátil po dlouhém válečném tažení. To na jeho počest a v jeho paláci se konala tato slavnost a Anait s netrpělivostí čekala, až hosté odejdou a ona se bude moci odebrat do ložnice a v lehkém svitu noci se svléci před svým mužem. To vše

Existuje legenda, stará tisíce let, o prokletém městě Olegon. Žil zde mírumilovný lid, kteří si byli rovni. Panovala tu spravedlnost a mír. Olegoňané uctívali Nanaka, boha míru. Pocestní do Olegonu moc často nezavítali, protože město leželo hluboko v horách. Ale pokud tam přes nebezpečnou cestu přece jen došel, byl přivítán a pohoštěn jako král. Jednoho dne do tohoto města přišel démon a otrávil mysl Olegoňanům zlem a nenávistí. Lidé si začali závidět a krást věci. Nakonec vše vyústilo ve velké krveprolití. Olegoňané se změnili v kruté zrůdy, které zabíjeli pocestné a shromažďovali jejich majetek. Jak šel čas, tak se na toto prokleté město zapomínalo, až se zapomnělo úplně. Jen obyvatelé vesnice ležící přímo pod Olegonem, ví, že tato legenda stále žije. Olegoňané si vybírají své krvavé oběti dál…

Zojra z rodu Draků 10. kapitola - Konec? Helsing s Torakem seskupili své muže nedaleko Vladova hradu. Zojra a Vlad vystoupili z podzemí skal a konečný boj může začít. Pohled je to neuvěřitelný. Dva nesmrtelní stojící proti stovce vojáků. Zojra bojovně zakřičí. Oba prokletí vytasí meče a utíkají vstříc osudu. Vojáci se na rozkaz také vydají do boje. Nesmrtelní se střetnou s vojáky. Zojra i Vlad bojují bez slitování. Sekají kolem sebe. Vojáci jsou doslova rozsekáni na kusy. Tamhle leží ruka, tam noha a někde se kutálí hlava. Zojra se několikrát zakousla do krků svých nepřátel a sála jejich krev. Vojáci statečně bojovali dál, ale jako by ti dva byli prostě silnější a nepřemožitelní. Vlad využíval svých zkušeností z bojů. Noc předtím vypracovali se Zojrou strategii a podle ní nyní postupují. Helsing se nemůže dívat, jak vojáci umírají jeden za druhým. Proto se také Vrhl do bitvy. A po chvíli stanul před Vladem. Helsing zařval: " Zemřeš!!"

Zojra z rodu Draků 9. kapitola - Otec Zojra se otočila po zvuku a ztuhla. Zvuk totiž vycházel z rakve. Víko náhle spadlo na zem, jen to zadunělo. Vlad Bela Dracul vylezl z rakve a dívá se na Zojru. Ta se nezmohla na slovo. Vlad ukončil ticho slovy: "Kdo jsi? A proč mě rušíš v mém spánku?" Zojra se vzpamatuje z šoku a promluvila: "Já jsem Zojra, tvá dcera." Vlad byl překvapen. Čekal cokoliv, jen ne tohle. "Dcera? Já měl jen syna a ten je mrtev. Jak by to bylo možné?" Zojra se pousmála: "Oni ti lhali. Rouena porodila dvojčata, mě a bratra. Já byla prvorozená, proto se má matka rozhodla, že musím pryč. Váš sluha Adam mě odnesl bojaru Karovovi a ten mě vychoval jako vlastní." Na Vlada to bylo příliš informací najednou, a tak se posadil. Zojra mu pak na jeho žádost povyprávěla svůj život. Zmínila se i o posledních událostech a problému s Abrahamem Van Helsingem. Vlad se rozčílí: "To snad není možné, co si ti lidé dovolí. Ten Torak

Zojra z rodu Draků 8. kapitola - Objev Zojra se skrývá hluboko v karpatských horách. Bloudí lesem a slibuje pomstu svým nepřátelům. A jak prochází krajem, objeví nějaký starý tunel. Vejde do něj a pokračuje jím, až dorazí k bráně. Na té je erb Dračího rodu. Opře se o bránu, i když je zrezivělá, otevře ji. Před Zojrou se otevře obrovská podzemní místnost. Všude jsou zbraně a štíty s dračím erbem. Prošla místností a vešla do menší. Je to kaple. A tehdy jí to došlo. Našla tajný vchod do Vladova hradu. "Tak tady se můj otec modlíval. Tedy, když se ještě modlil," zašeptala do ticha. Rozhlížela se dál po místnosti. Otočila se zády k oltáři a strnula. Před ní ležela zdobná rakev na kamenném podstavci. Přišla blíže. Rakev nesla erb rodu Draků a byl na ní nápis: Zde leží Vlad Bela Dracul, z rodu Draků, všemi milován i zavrhován. Ty, kdo narušíš jeho spánek, se střes jeho zloby! Zojra se zmohla jen na zašeptání: "Otče…" Zojra netušila, kde je jeho hrob. Nik

Zojra z rodu Draků 7. kapitola - Boj Torak dojel pro pomoc k světoznámému lovci démonů a upírů doktoru Abrahamovi Vanu Helsingu. Tento muž byl specialista na podobné boje, proto Torakovi přislíbil pomoc. Torak mu však řekl pravdu o jejím původu: "Je tu problém. Ona není obyčejný upír. Byla výjimečná už předtím. Je dcerou Vlada III. Draculy a zdědila po něm prokletí nesmrtelnosti. Nejspíš ji nelze zabít." Van Helsing pochmurně stáhl obočí: "To je ale skutečně problém. Ona je z dračího rodu Draculů. A jestliže skutečně zdědila nesmrtelnost po otci, pak to znamená jediné. Je upírka bez jakékoli slabosti. Slunce, kříže, kůly do srdce, rozsekání, spálení…nic ji nezabije. Ale…byla by tu ještě jedna možnost, jak ji zastavit. Budu muset použít prastarou magii. Musíme ji pohřbít a hrob zapečetit magickým zaklínadlem. To by mělo vyjít." Torak na lovce pohlédl a řekl: "No, to už zní jako plán." Van Helsing se jen zasmál. A pak vyrazili na cestu.

Tak a máme tu moc pěkné téma týdne, které mám ráda: UPÍŘI . Hned na počátku musím říct, že upíři mě fascinují…      Dnes již existuje mnoho verzí, jak upír vypadá a jaké má schopnosti. Zájem o upíry vzrostl hlavně díky filmům a knížkám ságy Stmívání či Upířích deníků a True Blood (Pravé krve). Upíři už nemusejí být jen nočními tvory, mohou chodit ve dne a na slunci světélkují, nemusejí spát, jsou šíleně rychlý a mají ohromnou sílu. Po pravdě, třeba Buffy, která je přemožitelka upírů, by si s upíry z těchto seriálu jen stěží poradila. A o tom to celé šílenství kolem upírů je. Jde o fantazii a představivosti filmařů, diváků, spisovatelů a jejich čtenářů.

Zojra z rodu Draků 6. kapitola - Vraždící bestie Zojra jako nesmrtelná upírka se vrhla na Turky, kteří byli doslova rozsápáni a rozsekáni. Turci před ní prchali na všechny strany. Brzy se roznesla zpráva o Zojrě, nelítostné a nesmrtelné vraždící bestii bez slitování. Vojáci i lid z Karpat za ní ale stále šli, bojovali a zabíjeli za svou svobodu. Ale skutečně šlo tohle bestiální vraždění ospravedlnit? Zojra se svou armádou dojela až k jedné malé horské vesničce s pouze několika obyvateli. Lidé jí vítali, ale Zojra rozkázala: "Zabíte je!!" Lidé chtěli prchnout, ale byli povražděni. Zojra se jen smála a napila se čerstvé krve. Torak začínal pochybovat o správnosti jejich konání, a hlavně o Zojře.

Zojra z rodu Draků 5. kapitola - Upír Zojra hnala a porážela Turky dál. Jestliže se jí dříve bály, tak nyní, když měla po svém boku upíra Marcuse, se jí přímo děsili. Byla neporazitelná a neznala slitování. Marcus ji vysvětloval upíří historii a schopnosti. Zojra všechny tyto informace hltala plnými doušky. Upíři jí naprosto pohltili a ona toužila získat jejich moc. Krev se pro ni stávala důležitější a důležitější tekutinou. Marcus navštívil Zojru u ní ve stanu, jako vždy. "Mohu stoupit?" zeptal se u vchodu. Zojra se zasmála: "Jistě, že můžeš." Pak si povídali. Marcus jí právě vysvětloval něco důležitého z historie upíří moci, když se k němu Zojra přiblížila. Pohladila ho po tváři a začala líbat. Marcus byl trochu strnulí. Nechtěl se přestat ovládat. Ale to Zojru nezajímalo. Její instinkt jednal. Stáhla ho na lůžko a znovu ho líbala. Marcus její polibky opětoval. Začal ji laskat na krku. Pak se jí podíval do očí a řekl: "Skutečně to chceš? Nemusí

Zojra z rodu Draků 4. kapitola - Setkání s Nosferatu Zojra se oddala zabíjení Turků. Brala jim peníze, polovinu rozdávala chudým vesničanům a z druhé poloviny financoval svou bandu zabijáků. Vojáci se k ní přidávali dobrovolně. Lid chtěl bojovat proti Turkům. Vesničané z Karpat jí doslova uctívali. Všude kam přišla, tam jí poskytli útočiště. Byla pro ně národní hrdina. Říkalo se o ní, že je Vladův dědic a následnice Dračího odkazu. Jí se pomalu zabíjení začínalo líbit, už ho nebrala jako povinnost vůči svému lidu. Turci se jí snažili všemožně zabít. Připravili několik atentátů na Zojru, ale všechny selhali. Mezi Turky se šířila zpráva o tom, že je Zojra prokletá stejně jako Vlad, že je nesmrtelná. Jednou v závěru bitvy, když Zojra zabíjela poslední Turky, zahlédla na kraji lesa mezi stromy nějaký stín. Pozoroval ji. Když se na to místo podívala po chvíli znovu, stín už tam nebyl. Nejspíš by tomu nevěnovala pozornost, kdyby se to neopakovalo při další bitvě. Začalo jí

Zojra z rodu Draků 3. kapitola - Volba osudu Turci se dostali až k Bystrici a hodlali ji napadnout. Bojar Karov, který vládl městu, formoval své vojáky. Uvědomoval si, že je jich velmi málo. Neměli sebemenší šanci, ale ani útěk nepřicházel v úvahu. Proto si nechal zavolat svou dceru: "Má drahá Zojruško. Musím ti říct pravdu pro případ, že zemřu. Já nejsem tvůj otec. Jen jsem se tě ujal a vychoval." Zojra nechápavě kouká na svého otce a řekla: "Cože? To přece není možné. A…a kdo je můj otec?" Karov zvážněl: "Tvým pravým otcem byl náš zesnulý kníže Vlad!" Zojra chtěla něco říct, ale Karov ještě pokračoval a řekl jí o té předpovědi. Zojra pohladila otce po tváři a usmála se: "Tati. Možná, že Vlad byl můj otec, ale já nejsem stejná jako on. Nikdy bych nedokázala zabít. A mám jen jednoho otce, a tím jsi ty. Dokázal jsi změnit můj osud!" Karov objal svou dceru a byl rád, že Zojra považuje i na dále za svého otce. Chvíle klidu však skonč

Zojra z rodu Draků 2. kapitola - Osud Karov skutečně přijal Zojru za svou dceru a dědičku, jak slíbil Adamovi. Po té co byl Vlad zavražděn, musel svou novou dceru ochránit. Nikdo nesměl mít podezření, že není jeho. Proto svým poddaným oznámil, že Zojra je jeho nemanželská dcera. Její matka zemřela při porodu, a proto ji bude vychovávat ve svém městě. Všichni to uznali, a respektovali jeho rozhodnutí. Karov chtěl znát Zojřin osud, proto zašel k cikánské vědmě. Ta si vzala peníze, zatřepala hrstkou malých kůstek a vhodila je na stůl. Pronesla nějaké zaklínadlo a dlaní promíchala kůstky. Zírala na ně, zamával rukama a vykřikla jako v tranzu:

Zojra z rodů Draků 1. kapitola - Zrození Kdysi, když žil Vlada III. z rodu Draculů, porodila mu lady Rouena dvojčata. První se narodila holčička a chlapec až za pár minut poté. A to na tehdejší dobu bylo neslýchané. Prvorozený musel být syn, pokud se jednalo o dceru, pak ten, kdo ji pojal za manželku, dostal i území nevěsty. Kdyby se jednalo o chudého šlechtice, tak by se nic nestalo. Ale tady šlo o knížete Vlada III., a to prostě nešlo. Proto se lady Rouena rozhodla jednat. Svou dceru, která ještě ani nedostala jméno, předala sluhovi Adamovi, aby ji v lese ponechal jejímu osudu a porodní bábě bylo dobře zaplaceno za mlčení. Vlad dorazil ke své drahé manželce Roueně a políbil ji: "Děkuji za syna. Tolik vytouženého syna." Rouena se pousmála, začali jí téct slzy. Vlad jí něžně setřel slzy a znovu jí políbil. Nevěděl, co jeho láska udělala.

Má drahá dcero, vím, že máš svůj život, svého manžela a tvé děti už mají také svůj život. Ale musím se ti svěřit se svým tajemstvím. Nyní na sklonku mého života cítím, že se blíží konec. A byla bych ráda, kdybys mi mohla odpustit, ale nejsi dcera mého zesnulého manžela Johna. Před čtyřiceti lety jsem prožila vášnivý románek s mužem jménem Tom Sawer. To je tvůj pravý otec, ale ještě než mě odsoudíš za můj hřích, řeknu ti vše, jak se to seběhlo.