Příspěvky

Valčík pro mrtvé - Veronika Černucká

Obrázek
V alčík pro mrtvé je pohodová detektivka, která je plná napětí, tajemství, vražd i schopné vyšetřovatelky, která vraha pokaždé dostane. Asi nejsem objektivní, ale mám Taru prostě ráda a už se těším na další její případ, který má brzy vyjít. Soukromá vyšetřovatelka Tara má další případ, najala si ji Vivien Hofbachová, aby zjistila, kdo zavraždil její švagra a nyní i syna. Před rokem se dalo tvrdit, že Moritz Hofbach měl nehodu, protože mu selhaly brzdy u auta, jenže nyní se stejná „nehoda“ stala i jejímu synovi. Navíc se začíná tvrdit, že za vším stojí stará rodinná kletba, podle které mají zemřít všichni mužští dědicové z tohoto rodu. Tara na duchy nevěří. Vrahem je člověk z masa a kostí, ale jeho motiv je záhadou. O co mu doopravdy jde a kdo další má ještě zemřít?  Mám Taru moc ráda, její styl vyšetřování mi naprosto sedí. Je inteligentní a má dar zhodnotit situaci a přijít záhadám na kloub. Zakládá si na kvalitním oblečení i pečlivě pěstěném vzhledu. Je hezká, tak proč by s

Příběhy víly Březinky (Lenka Vydrová)

Obrázek
Příběhy víly Březinky jsou nádhernou knihou, z které na vás dýchne kouzlo lesní přírody...     Víla Březinka si spokojeně žila na paloučku u březového háje v lese, tančila s vílami a pomáhala zvířatům v lese. Až jednou ji přemohla zvědavost a sledovala jednoho člověka až k němu domů. Na zahradě ji napadl pes, ale Anička ji zachránila a odnesla domů. Všichni byli překvapeni, viděli vílu poprvé. A tak se Březinka seznámila s panem Jakoubkem, jeho manželkou a dětmi Aničkou a Lukášem. Víla se rozhodne u nich nějaký čas zůstat. Poznává svět lidí a na oplátku vypráví dětem příběhy a ponaučení o zvířatech a přírodě v lese.      Jednotlivé příběhy jsou krátké a naplněné láskou k přírodě. Zachycují momenty ze života zvířat a různé části koloběhu v přírodě. Děti se jistě dozví mnoho zajímavostí o lese a jeho obyvatelích.      Čtení jsem si užila, děj je v mnoha ohledech poučný, někdy napínavý a psaný příjemným tempem. Krásný zážitek.

Kytička haiku o lásce

Obrázek
R udý květ růže muž daruje své srdce rozkvete láska. Něžný polibek rty chutnají po medu tvář se červená. Milostný dopis na papír píše city odpověď čeká . Láska je báseň dva lidé se mají rádi spolu jdou světem. City jsou čisté bílá růže na dlani vyznání říká. Tajné psaníčko plné vášnivé lásky Měsíc je svědkem. Zazpívá ptáček láska rozbuší srdce jaro se blíží. Básnířka Sapfo její verše jsou věčné slova lásky zní.

O líné bobřici

Obrázek
Žila, byla, jedna velmi líná bobřice. V lese, kde měla chaloupku u potoka ji všichni měli rádi. Často se jí snažili přesvědčit, že by měla jít něco dělat, ale bobřice jen lenošila. Nejraději se opalovala na břehu potoka, nebo jen seděla u domku a dívala se kolem. Támhle včela sedá na květinu, veverka skáče po stromě, nebo o kousek dál zajíc chroustá mrkvičku. Drbna nebyla, vlastně jí ani nezajímalo, co kdo dělá. Bobřice nechtěla nic dělat a jen lenošila. Její zahrádka připomínala divočinu, protože se jí nechtělo plít plevel a všude rostly kopřivy. Došlo to tak daleko, že bobřice nic nepěstovala, protože pěstování zeleniny je moc velká práce. Její domek byl samá díra a střechou do něj zatékalo, ale bobřice nic nedělala. Nějaké jídlo si v lese našla, takže jí nic nevadilo, hlavně že může lenošit. Zvířátka v lese jí chtěla pomoct, ale brzy jim došlo, že si svou chybu bude muset uvědomit sama, na jejich rady nedá.  

Autobus duchů

Obrázek
Ulice města jsou skoro prázdné, jen sem tam projede nějaké auto. Blíží se třiadvacátá hodina a většina lidí je doma. V oknech se až na výjimky nesvítí a svět se pomalu ukládá ke spánku. Přesto se na ulici vyskytuje pohyb. Jeden stařík venčí své jezevčíka na zahradě, která se nachází hned vedle zastávky.      Mladý muž spěchá po chodníku k zastávce. Vzduch je chladný, proto je zabalený do teplého kabátu a snaží se ještě víc zachumlat do hřejivé šály. Přesto se usmívá, protože v myšlenkách je ještě stále u své milované, od které právě odešel. Těší se, až se za ní zítra zase staví. Ale nyní pospíchá domů, aby už byl pryč ze zimy a mohl si jít lehnout.      Stoupne si na zastávku a čeká, až pojede autobus. Tře si ruce a lituje, že si nevzal rukavice. Po chvilce se na konci ulice vynořují světla a mladík se už těší, až si sedne.      „Počkejte si na další,“ promluví náhle stařík v zahradě, až sebou mladík trhne, jak se lekl. Starého pána si skrz plot vůbec nevšiml. Změří si

Inkvizitorův dům

Obrázek
Lucie vždy ráda cestovala a objevovala pro ni nová místa. Obzvlášť v oblibě má tzv. místa s příběhem. A na jedno takové místo před pár lety narazila...        Vracela se z výletu po nějakých památkách, už se stmívalo, tak byla ráda, když v zapadlé uličce města objevila útulný hostinec. K její smůle měli všechny pokoje obsazené, tak se Lucie zeptala, zda nemají jakékoliv místo na přespání. Stačí jí jen někde pod střechou složit hlavu a trochu se vyspat, než ráno vyrazí domů.      „Vážně už nikde nemáme místo. Jedině snad v Inkvizitorově domě,“ vyhrkl omluvně hostinský. „Ale to nepřipadá v úvahu,“ hned na to rychle dodal. Jen to řekl, tak se z kuchyně přiřítila hostinská s tím, že se snad zbláznil. „Tahle mladá slečinka jistě nebude chtít přespat v té barabizně!“ vykřikla zděšeně hostinská.      Ale Lucii to zaujalo. „Starý dům? Jistě se k němu váže nějaký příběh, že? Už s tímhle pojmenováním. Inkvizitorův dům, to zní dobře.“      „To ale nejde!“ vyhrkl hostinský. „V to

Zrzek průzkumník

Obrázek
  Malý kocourek zrzavý, je pěkně zvědavý, svět kolem prozkoumává, ocáskem přitom mává.   Kočka ho bedlivě hlídá, Zrzek se na ptáčka dívá, všechno ho zajímá, šelma v něm dřímá.   Jednou se na zahradu vydal, velký pes za ním rychle utíkal, Zrzek na strom vylezl, jazyk na hafana vyplázl.   Když pes někam odběhnul, Zrzek se boudě vyhnul, barevné záhony prozkoumal, potřebu pod růží vykonal.   Všechno je tady nové, působí to jako snové, kocourek vše očichává, smysly lovce pozor dává.   Žlutý motýl ho zaujal, dlouho za ním utíkal, okolí se rychle změnilo, kotě se asi ztratilo.   Zrzek se rozhlížel, maminku vyhlížel, kam se má vydat, už nechtěl cestovat.   V trávě tiše směr hledal, strachu příležitost nedal, klidně celý svět projde, svůj domov si najde.   Pod stromem ježka objevil, v listí se najednou zjevil, divoce na kotě zafuněl, potok kus dál šuměl.   Zrzek na nic nečekal, rychle pryč utíkal, cestou necestou se vydal, pro jistotu ještě přidal