Mary 2 - 12. kapitola

Mary 2

12. kapitola

Ode dne, kdy Zlo vrátilo Pandořinu skříňku, uběhl již týden a Mary se od té doby každou noc zdá o Luciferovi. Nikomu na základně se o tom nesvěřila, nechtěla je děsit. Lucifer je její problém a jen ona se s ním bude muset vypořádat jednou pro vždy.

Sny jsou takřka totožné, Lucifer jí v nich políbí a snaží se jí svést. Mary vzdoruje, tuto noc však svůj boj vzdala a oddala se vášni. Přitom si uvědomila, že Lucifera miluje tak moc, jak nikoho jiného nikdy nebude. Stýská se jí po něm a ona ho chce.

.

Po vášnivém milování leží ve snu na lůžku a odpočívají, Lucifer Mary políbí a dá jí nějaký papírek.

"Přijď za mnou, Mary. Tady mě najdeš." zašeptal jí do ucha a zvedl se z postele a hodil přes sebe deku.

"Tohle není jen sen, že?" řekla Mary a bála se jeho odpovědi.

Lucifer se však jen pousmál, naklonil se k ní a políbil jí.

.

V tom se Mary probudila ve své posteli na základně. Byla celá propocená a tričko se jí lepilo na kůži, přesto zůstala chvilku nehybně ležet a znovu se ve svých myšlenkách vrátila ke snu o Luciferovi. Něco jí však říkalo, že to nebyl jen obyčejný sen. Až nyní si uvědomila, že v ruce něco drží. Podívala se a zjistila, že je to papírek od Lucifera. Byla na něm adresa domu, který stál na opačném konci města.

Věděla, že je to past, ale nemohla si pomoct, její láska jí volala. Proto vstala z postele, převlékla se a podívala se do zrcadla.

"No, lepší už to asi nebude." pronesla do ticha pokoje, zavřela oči a přenesla se na adresu z papírku.

..

Stanula před ošuntěným domkem a prohlédla si ho. Vypadal jako normální starší dům, rozhodně nic nenasvědčovalo tou, že v něm bydlí Lucifer.

Rozhoupala se a vyšla po čtyřech schodech až ke dveřím. Rozhodovala se, zda má zazvonit nebo tam prostě vpadnout.

Náhle se na vedlejším domku odhrnula záclona a z okna vykoukla postarší paní a pořádně si Mary prohlédla.

"Ten chlápek, co tam bydlí je hrozně podivný, s nikým neprohodí ani půl slova a nechce uklízet popelnice." řekla paní a zase zmizela za záclonou.

Mary se obrátila zpět ke dveřím a usmála se. Nějak si nedovedla Lucifera představit, jak uklízí popelnice.

Z představ jí vyrušil zvuk, který nepoznala. Rozhlédla se a v přízemním okně domku se hnula záclona. To jí trochu pomohla a ona zazvonila na zvonek. Dveře se před ní otevřely a Mary opatrně vešla dovnitř.

.

Ocitla se v chodbě, která nejspíš sloužila jako předsíň, ta vedla do obývacího pokoje. Na stěnách visely staré obrazy a vše vypadalo tak nějak ponuře.

"Jen pojď dál, Mary." ozval se luciferův hlas z pokoje.

Mary tedy prošla chodbou a uviděla Lucifera, jak sedí v černo-červeném křesle a má na sobě dříny a modrou košili, která mu ladila s očima.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se a nespouštěl z ní oči.

"Co?" vyhrkla Mary a přitom sebou trhla. "O ničem." dodala po chvilce.

"Asi jsi zvědavá, proč jsem tě zavolal." pronesl tiše a nabídl Mary židli k posazení.

"To máš pravdu, tak proč jsem tady?" zeptala se nedůvěřivě a odmítla nabízenou židli, raději se postavila ke stěně.

"Chtěl jsem tě vidět, má lásko. To je to tak těžké pochopit?" vyhrkl Lucifer a stoupnul si.

"No tak Lucifere, myslím, že tyhle zamilovaný řečičky už máme za sebou. Tak mi laskavě řekni pravdu." poznamenala nevrle Mary.

"Pravdu? Hmm… Tak dobrá, jak tedy chceš." řekl mile a náhle se na Mary upřeně podíval a v obličeji se mu změnil výraz. "Dej mi Pandořinu skříňku! Patří mě!!" pronesl panovačně a z jeho pohledu začínal jít strach.

"Cože? To nemohu! Ta skříňka nepatří nikomu! Nevím, co plánuješ, ale s ní se ti to nepodaří. Její sílu nedokáže nikdo ovládnout, ani ty ne. Zničíš svět!" snažila se ho přesvědčit o tom, že skříňku nevydá.

"Mýlíš se, Mary. S Pandořinou skříňkou budu neporazitelný! Stanu se vládcem světa a nikdo se mi nebude moci rovnat!" vykřikoval a začal se smát.

Mary ho pozorovala a nemohla uvěřit, do jakého šílence se to zamilovala. Jak jí mohl tak dlouho obelhávat?

"To ti jde jen o moc?! Chceš být vládcem světa?" vykřikla nevěřícně, stále nemohla uvěřit, že by mohl být takový magor.

"Ano! O nic jiného mi nikdy nešlo!" řekl šíleně.

"Tak proto jsi mě vyhledal? Se mnou po boku bys mohl vládnout světu!" vyhrkla bolestně Mary.

"Máš pravdu, s tebou po boku jsem měl moc jistou. Dokonce i Bůh si to přál, tak proč mu nevyplnit přání? Jenže tys mi pak odmítla kvůli tomu bůžkovi!" vykřikl nenávistně a chytil Mary za vlasy, pak s ní mrštil o stěnu.

.

Mary dopadla hodně tvrdě a v bolestech zůstala na okamžik ležet na zemi, potom se však zvedla a pohlédla na Lucifera.

"Proč jsi mi tak dlouho lhal a přetvářel se? Miloval jsi mě někdy, nebo to vše bylo jen součástí tvého šíleného plánu?!" vykřikla hořce a do očí jí vyhrkly slzy. Nedokázala se jim ubránit, celý svět se jí hroutil a ona byla bezmocná.

"Ale Mary, já ti nikdy nelhal. Viděla jsi mě takového, jakého jsi chtěla. Byla jsi zamilovaná a měla na očích růžové brýle, já tě u toho jen nechal. A jestli jsem tě miloval? Jak se na tohle můžeš jen ptát, po tom všem, co jsme spolu prožili? Já tě přece miluji, jen moc mnohem více." řekl Lucifer s úsměvem na tváři.

Mary na něho koukala a nezmohla se na jediné slovo. Po tvářích jí stékala slzy a v duchu se proklínala. Jak mohla být tak naivní?!!

Všechny zklamala a pro koho? Pro šílence toužícího jen po moci.

.

Lucifer jí chytil pod krkem a přitlačil ke stěně, až to zadunělo.

"Dej mi tu skříňku!" křikl a oči mu planuly zlobou.

"Ne! To nikdy neudělám!" odpověděla mu Mary.

Na to jí dal pěstí a Mary cítila, jak jí zlomil nos. Byla to velká bolest, ale už zažila horší. Mary jen zavrtěla hlavou a on jí znovu praštil do obličeje.

"Pane, stejně jí nezabijete." pronesl hlas s chodby, Mary ho znala, jen nevěděla odkud.

"Já vím, ale může alespoň trpět." řekl Lucifer a pustil jí.

Mary se jen bezvládně sesunula k zemi a zůstala ležet na místě. Měla zavřené oči, ale byla při vědomí, poslouchala a snažila se v sobě najít víc síly.

"Za tohle na vás asi bude hodně naštvaná, pane, ale byla by ještě víc, kdyby věděla, jak jste získal Rukopis Rohatého boha." řekl hlas z chodby a přesunul se nad Mary.

"Co máš na mysli?" zeptal se Lucifer.

"No, já jen, že by jí asi hodně nakrklo, kdyby věděla, že jste mě poslal, abych vyvraždil chrám Bohyně a sebral jim ten rukopis. Velekněžka bojovala až do konce, rukopis jsem jí doslova vyrval z mrtvé ruky." řekl hlas jízlivě a zasmál se.

.

V tom Mary otevřela oči a nad ní byl sehnutý Dahak. Chytila ho za krk a podívala se mu do očí. On vyděšeně couval a snažil se vyvléknout, ale Mary ho držela pevně.

"Takhle to tedy bylo… ty Dahaku, jsi zabyl mé sestry… a velekněžku? Jen pro ten blbý rukopis?" vyhrkla ze sebe Mary a cítila, jak v ní narůstá zloba, kterou už dál nedokázala ovládat.

Dahak chtěl utéct, ale nešlo to. Mary ho spalovala svým pohledem, z kterého planula jen nenávist. Démon ucítil žár a začal řvát. Brzy z něho začaly šlehat plameny a Dahak během okamžiku shořel a zbyla po něm jen popel, který dopadl na zem.

"Tak tomu říkám Božská moc." poznamenal Lucifer, který to všechno viděl a pousmál se.

Mary na něm spočinula pohledem a Lucifer ucítil žár, zachvěl se bolestí.

"To neuděláš!" vyhrkl ze sebe a stále se na ni díval.

Chtěla to udělat, ale prostě nemohla. Přes to všechno ho miluje. Znovu zavřela oči, a když je pak otevřela, měla je zase normální.

"Já nemůžu!" vykřikla a dala se do pláče.

Lucifer k ní přistoupil a popadl jí za ruce. Jejich pohledy se střetly, ale v Luciferově nebyla láska, ale spíše pohrdání.

"Máš takovou moc a nedokážeš jí využít! Jsi slabá! Mě se nemůžeš nikdy rovnat!!" řekl jí a udeřil jí do břicha.

Mary se svezla po stěně na zem a tam zůstala ležet. Oči měla otevřené a naposledy se podívala na Lucifera.

"Když nedostanu moc od tebe, vezmu si ji jinde! Ale já budu vládnout!" vykřikl a zmizel v bílé záři.

"Bakchu…" zašeptala Mary a zavřela oči. Nyní cítila už jen bolest, jenže ta nepocházela z těla, ale z duše.

.

O chvíli později se v místnosti objevil Bakchus a hned k Mary přiskočil. Díval se na ni a nemohl pochopit, co se stalo.

"Mary!" vykřikl a začal s ní cloumat. "Slyšíš mě? Mary!"

Mary jen záletně otevřela oči, ale již nevnímala svět kolem. Nechtěla a ani neměla sílu vnímat. Vše, co kdy považovala za skutečnost, se nyní zhroutilo. Slyšela své jméno, ale bylo jí to jedno. Chtěla pryč z tohoto krutého světa.