pondělí 27. srpna 2012

Labuť

Labuť pluje po jezeře,
jako duše na onom světě,
vítr o kus dál slabě vane,
list ze stromu dolů spadne,
nastává soumrak světa,
lidem však slova došla.
Stojí tiše, ani nedutají,
sirény je láskyplně objímají.

Růžový strom stojí u jezera,
na okraji přízraky trhají těla,
labutě po vodě dál plují,
lidé kolem spěchají.
Nikdo jim pomoct nemůže
a oni zemřou na samotě,
voda je pomalu objímá,
labuť blíže připlouvá,
jejich duše se dotknou,
životem se semknou,
nikdo už je nerozdělí,
labutě dál po vodě plují.

 Báseň stvořena na motiv obrázku i hudby snílkovské čtyřicáté druhé iluze.

Žádné komentáře:

Okomentovat