úterý 11. září 2012

Nebožtík na vandru

Nové snílkovské téma týdne je "Náhrobní kámen", tak jsem se rozhodla trochu zabásnit. Kupodivu mi to šlo samo, jen se to občas nerýmuje, ale jinak je to taková divná báseň. Ani nevím zda je víc k smíchu nebo k pláči...


Nebožtík na vandru

Náhrobní kámen se posouvá,
nebožtík z hrobu vylézá,
červy a plíseň z něho padá,
nešťastně se kolem motá.

Vylezl na čerstvý vzduch,
okolo se šíří hnusný puch,
mouchy se do něho pustili,
psi v okolí zavyli.

Správce hřbitova zaléval květiny,
když mu na obličej vletěly noviny,
přidušeně je strhl,
na kolena padl.

Před ním nebožtík stojí,
z pusy mu červy padají,
navzájem se prohlížejí,
správce o pomoc křičí.
Nohy bere na ramena,
až se mu práší za patama,

Nebožtík za ním nechápavě kouká,
čeho se správce vyděsil, mu uniká,
chtěl se jen trochu projít,
kolem projíždí dostavník.

Řídí ho kostlivec v hábitu,
nebožtík spěchá do hrobu,
Smrtka ho pozdraví,
do záhrobí spolu uhání.

Náhrobní kámen je na svém místě,
mrtvý už zase hnije v hrobě,
hřbitov je místem klidu a míru,
jen nebožtík je občas na vandru.

Žádné komentáře:

Okomentovat