Čas odejít

Mám tu pro vás další báseň, kterou jsem zplodila o Vánocích, i když rozhodně čas radosti a Vánočních tradic nečekejte. To bych snad ani vymyslet nemohla. Mé výtvory nemohou obsahovat štěstí, ale vždy jen smutek a samotu.

Jen se nebojte, nikam odcházet nehodlám a od nového roku se plánuji tomuto blogu začít více věnovat. Ví, že jsem to slibovala už několikrát, ale tentokrát to určitě vyjde. Múza mě totiž opět políbila a já začala zase malovat (nebo spíš matlat), tak se máte na co těšit.

Ale teď už báseň na Téma týdna Klubu snílků - Čas....

Čas odejít

Samota mě objímá,

můj život jí vítá,

na posteli sedím,

do hlubin hledím.

.

Ta prázdnota dole,

mě hrozně přitahuje,

všechny jsem odehnala,

až zbyla jen samota.

.

Ostatní žili své životy,

jen já hleděla zpátky

a nevšimla si,

že všichni odešli.

.

Příliš dlouho jsem minulostí žila,

posunout dál jsem se odmítala,

kamarádky však dál žily

a už mají své rodiny.

.

Nikdo nepočítá se mnou

a já se opíjím samotou,

tak tu na posteli sedím

a jen tak si živořím.

.

Čas odejít nastal,

jen nevím, jak dál.

Mám se pokusit žít,

nebo raději shnít?