Kapitán Imaginarius
Rozhodla jsem přihodit pár větví do kamen a zapojit se do soutěže s Imaginariem,
kde se soutěží v Klubu snílků v kategorii báseň a povídka. Já šla do
poezie, protože poslední dobou pro povídky nemám vůbec cit.
Vím,
že k dokonalosti mám daleko a básnička je trochu slaboduchá, ale stejně
se mi líbí. Je pochmurná jako většina mých děl, takže je podle mého
gusta. :-) Doufám, že se bude líbit...
Kapitán Imaginarius
Vzducholoď oblohou plachtí,
na zříceninu udeřilo krupobití,
u kormidla pevně stojí kapitán,
jménem Imaginarius a pes Jonatán.
Společně již leccos zažili,
draky a jiné obludy kosili,
hodně bratrů ve zbroji ztratili,
ale dále neohroženě letěli.
Imaginarius zažil hodně bolesti,
bával velitelem bojové pevnosti,
jenže udělal velkou chybu
a ztratil vojáky i chloubu.
Z pevnosti je zřícenina,
okolo obchází Morena,
číhá na Imaginária.
Když pevnost pustošila,
vojáky bez milosti zabíjela,
velitel jí unikl do vzduchu,
vysmál se jí do mochechu,
slíbila mu pomstu krutou
a nakonec i smrt pomalou.
Kapitán už nesmí na zem vkročit,
jinak by se mohl z Moreny pomočit.
On nikdy nebyl zbabělý,
jen byl trochu rozmrzelý,
urazil nebezpečnou osobu,
udělal osudovou chybu.
Vzducholoď oblohou plachtí,
kapitán Imaginarius dál letí,
rozhodl se nevzdat,
v boji pokračovat,
svět ho potřebuje,
dobro zachraňuje.
Komentáře
Okomentovat