Jedna kocovinová o mrtvole

Takhle to dopadá, když něco tvořím ráno po oslavě s přáteli. Jo, kocovina je děsná věc. Báseň, pokud se to tak dá nazvat, je velmi podivná a připadá mi jako z mysli šílence ve svěrací kazajce. Tragická, nebo komická? Já vážně nevím, ani netuším, jak jsem takovouhle blbost mohla vymyslet. Nejspíš chvilková slabost po bujaré noci. No, a tak vznikla "Jedna kocovinová o mrtvole"... Více komentářů nespíš nepotřebuje.

Sud piva na zem padá,

Josef na záchodě prdá,

jdeme parkem i lesem,

mrtvolu rychle nesem.

Ležela nedaleko pole,

jednali jsme zbrkle,

za ruce a nohy popadli,

přitom blbě spadli.

Mrtvola se na cestě rozvalila,

krev se jí zeleně zpěnila,

něco odporného z ní odpadlo,

budu muset použít kloktadlo.

Kam jí jen odnesem?

Půjdeme nejspíš lesem,

tam jí zakopeme,

na kosu zaklepeme.

Kdo je ta mrtvola?

To mlha odvála,

pravdu se nedozvíme,

stejně na to prdíme.