neděle 5. ledna 2014

Drž se!

Tentokrát Maglaiz vybrala úchvatné iluze. Ani nevím čím to je, ale oba výjevy mě naprosto dostaly a tak jsem se hned pustila do tvoření. No, a ono to nějak dopadlo. A tak vznikla prapodivná báseň na Iluzi stou devátou. Nejspíš vám bude připadat pomatená, ale taková jsem a psala jsem to přesně, jak mi slova lezla z básnického střeva. Více říci asi zapotřebí není...
Drž se!
Co se to proboha děje?
Tvé tělo na hoře vlaje!
Ležíme si tu roky spolu,
a teď nebude konec tomu.

Drž se! Drž se jen!
Čas je nám upíjen!
Kdo nás zachrání?
Ušetří nás chátrání?

Spolu jsme umřeli při bitvě,
teď spolu visíme na větvě.
To přece pravda není!
Máme spolu trápení!

Ale ještě není všem dnům konec,
neslyšel jsem nikde zvonit zvonec.
Bývali jsme za života mágové,
neskončíme jako tyčky gumové!

Magii ještě v sobě máme,
nikomu se přece nedáme!
Bratře, drž se! Drž!
Posílám kořen skrz.

Poslední bitvu vybojovat musíme,
jinak spadneme a špatně skončíme.
Dostanu se magií k tobě až!
Přece jsem býval Mrakoplaš!

Hodně jsme toho spolu zažili,
společně ve velké bitvě umřeli,
Zeměplocha se pro nás otevřela,
blahobyt a mír na sebe vyvřela.

Smrť nám mával na rozloučenou,
kosu nechal o strom odloženou,
spolu jsme tu ležely,
dlouhý dialog vedly.

A najednou Bác! Hora moci spadla!
Ozvalo se Mác! Tvá kostra upadla!

Přece to takhle skončit nemůže?
No, jak to tak vidím, tak může.

Žádné komentáře:

Okomentovat