neděle 3. srpna 2014

Jáma, kyvadlo a havran znamenají konec

Konečně jsem shlédla film "Havran", kde se řeší "záhada okolo Edgara Alana Poa". Pár dní před smrtí byl nalezen v parku na lavičce mimo vnímání tohoto světa a před smrtí již neprocitl. Zároveň se zde řeší vraždy podle jeho povídek a básní, čímž film získal na tajemnosti a celkově se mi hodně líbil. Zároveň mě inspiroval k trochu dekadentní básni... a určitě si brzy přečtu nějaké jeho dílo...
Jáma, kyvadlo a havran znamenají konec
Smrt je blízko,
nůž prořízl oko,
krev se vyvalila,
zemi pokropila.

Havran se k zemi snesl,
pach hostiny ho přivedl,
temnota je všude kolem,
mrtvolu povezou vozem.

Jáma se pro mě otvírá,
životní příběh se zavírá.
Kyvadlo hodin se zastavilo,
nic už pro život nezbylo.

Jáma, kyvadlo a havran znamenají konec,
na nikoho nečeká šťastný zvonec.

Čas života neúprosně tluče,
narozením jdeme smrti do náruče,
život končí hlínou a zvonem,
lidé budou dál chodit kolem.

Občas si na zesnulé vzpomenou,
vyšlou myšlenku potřebnou,
jednou za rok na hrobě uklidí,
smrt je stejně ze světa sprovodí.

Zůstanou jen hroby opuštěné
a kostely nicotou vypleněné,
naděje zmizí s hejnem havranů,
nikdo už se nedostane domů.

Jáma, kyvadlo a havran znamenají konec,
na nikoho nečeká šťastný zvonec.

Maglaiz v nové iluzi č. sté třicáté deváté zvolila tento černobílý výjev jako zdroj inspirace. Mě hodně připomání černého kocoura ze stejnojmenné povídky E. A. Poa a přestože v mé básni kocour není, tak ho přidávám. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat