Psí srdce - Michail Bulgakov
Psí srdce na mě jednou vykouklo z regálu mezi knihami v městské knihovně. Chtěla jsem si půjčit jinou knihu od ruského autora Michaila Bulgakova, a to Mistr a Markéta. Jenže to dopadlo tak, že jsem drobnou knížečku Psí srdce otevřela a začetla se... No a už jsem si jí nesla domů. Psí srdce je totiž velmi zvláštní dílo, které přitahuje pozornost a čtenáře dokáže doslova uchvátit svým příběhem...
Pes
bez domova se potuluje v ulicích Moskvy a rozhodně nemá lehký život,
jelikož s ním každý jen opovrhuje a s chutí si do něho kopne. Jídlo si
hledá v odpadcích a po letitých zkušenostech už ví, na co nebo koho si
dávat pozor. Jenže nějaký kuchař na něj vychrstl vařící vodu a pes má
popálený bok. Tuší, že to znamená jeho konec, protože zraněný si
nedokáže najít potravu a čeká ho pomalá smrt hladověním. Pak si ho však
na ulici vyhlédne profesor Filipp Filippovič Preobraženskij a vezme si
ho domů, kde dostal jméno Baryk. Po týdnu u profesora se uzdravil a
trochu přibral. Je vděčný těm hodným lidem, kteří se o něho starají a
pokud něco vyvede, tak ho netrestají.
Jedné
noci se všechno změní a Baryk je připoután k operačnímu stolu, kde mu
profesor vyjme část mozku (hypofýzu) a nahradí jí lidskou. Tím dojde k
postupné přeměně v člověka. Dárcem byl však zločinec, proto se tvor
chová agresivně a začne si říkat Polygraf Polygrafovič Barykov.
Barykov
se odmítá učit dobrým mravům, protože přejal vlastnosti od zločineckého
dárce. Začne obtěžovat a napadat ženy v domě i v okolí, odmítá se
vystěhovat od profesora a neustále mu dělá nějaké nepříjemnosti...
Zastaví někdo Barykova? Čeho všeho je tento tvor schopný? Co udělá profesor, aby Barykova zastavil?
Novela Psí srdce (orig. Sobačje serdce)
byla autorem napsána v roce 1925, ale vyšla v Rusku až v roce 1987,
protože patřila do nepublikovatelných děl sovětského prozaika a
dramatika Michaila Bulgakova (1891 - 1940). Ten se proslavil Divadelním románem a Mistrem a Markétou.
U
nás byla kniha poprvé vydána v roce 1989 v nakladatelství Odeon, s
ilustracemi Michaela Rittsteina a překladem Ludmily Duškové. A zrovna
toto vydání se mi dostalo do ruky, je vážně nádherné. Musím si ho sehnat
domů, protože v knihovně se na něj vždy dojdu podívat, kdyoliv tam jdu.
Ruský
lid toto dílo přijal hned po prvním vydání jako aktuální novinku
(přestože je děj zasazen do revolučního Ruska dvacátých let) a zároveň i
jako klasiku jejich literatury. Příběh je nadčasový, takže není divu,
že se v něm shlédly i po dvaašedesáti letech od napsání.
Psí
srdce patří do prostřední etapy Bulgakova díla, kdy ještě věřil ve
změnu k lepšímu a zamýšlel se nad tím, co by mohl člověk přenechat jako
odkaz budoucím generacím. Až později ztratil iluze a vznikl Mistr a
Markéta.
Profesor Preobraženskij
je zástupcem staré doby, protože má neustále narážky na socialismus a
hlavně bytový výbor, který mu chce zmenšit jeho sedmi pokojový byt.
Profesor je bohatý a je zvyklý na svůj komfort, proto je pro něho
neslýchané, aby se vzdal třeba jídelny nebo pracovny, přestože je v
Rusku zrovna bytová krize. Přesto však nesmí být považován za
zpátečnického, jelikož chce pomocí svých pokusů zlepšit svět.
Naproti profesorovi stojí Švondar
a bytový výbor, který zastává chudý, pracující lid, jenž nemá kde
bydlet, proto se velké byty zmenšují, aby se do domu vešlo více lidí.
Zároveň je však nepříjemný a e vcelku jasné, že to s tím jeho dobrodiním
není tak horké, hlavně když se spřáhne s Barykovem a tím ukáže svou
pravou povahu.
A
pak je tu dvoj postava Baryk/Barykov, obě postavy jsou naprosté
protiklady a znázorňují dobro a zlo. Svým způsobem je na nich ukázáno,
že zvíře je mnohem lidštější než člověk sám.
Pes Baryk
byl vždy hodný, nikdy nikomu úmyslně neublížil, a přestože s lidmi
neměl moc dobré zkušenosti, byl ochotný jim věřit a hlavně byl vděčný za
každý kus žvance či vlídné slovo.
Zato Barykov
je gauner a násilník, stejně jako byl dárce mozku. Nechtěl se ničemu
učit, byl vznětlivý, mluvil vulgárně a nenáviděl kočky. Utlačuje
profesora a dokonce se stane vedoucím oddělení očisty od toulavých
zvířat, takže může kočky zabíjet, není divu, že jeho agresivita roste a
on začne napadat i lidi.
Z
počátku knihy vidíme příběh z pohledu Baryka. Jak pes vnímá hlad,
nepřízeň osudu a zlé lidi, kteří mu ubližují. Tím se čtenáři naskytne
příležitost nahlédnout do ulic Moskvy, které jsou špinavé a smradlavé.
Je to odvrácená tvář společnosti, protože toulavý pes je jakýsi vyvrhel,
který nikam nepatří a proto se k němu všichni chovají odporně.
Samotná
přeměna zvířete v člověka je psána formou deníku profesorova asistenta,
kde popisuje postupné změny, která tvor prodělal. Zároveň je zde
konstatován i údiv, protože tato operace původně měla pomoci omladit
člověka a nepřeměnit psa, což v sobě nese značné stopy pro sci-fi.
Vlastně
jde o humorné dílo plné sarkasmu, které hraničí až s groteskou a často
je absurdní. Obsahuje mnoho komediálních scén, u kterých se čtenář bude
bavit a zároveň i několik vypjatých chvil, kde Barykov ukazuje, že je
schopný všeho.
Psa
Baryka mi bylo vlastně líto, protože nechápal, proč mu ti hodní lidé,
co se o něj týden starali, najednou ubližují a přivazují k operačnímu
stolu. Z jeho pohledu to bylo naprosto nepochopitelné. Zároveň sem byla
ráda, že vše ve zdraví přežil a nic si z doby, kdy byl Barykov,
nepamatoval, čímž neutrpěla jeho nevinná zvířecí povaha.
Kniha
se mi četla velmi dobře, jen děj byl místy až příliš velká
fantasmagorie a chtělo to hodně představivosti, abych si všechno
dokázala představit. Zároveň však nešlo o nijak obtížnou četbu a kniha
mě pobavila.
Název: Psí srdce (orig. Sobačje serdce, 1987)
Autor: Michail Bulgakov
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 224
Vydal: Odeon, 1989 (1. vydání)
Komentáře
Okomentovat