Krvavá lázeň - Mika Waltari

Fascinující historický román ukazující Evropu 16. století a svět, který se neustále měnil podle nálady králů, politiků a církve. Přestože tohle je vyprávění obyčejného člověka, tak se stává neobyčejným příběhem...

Mikael se narodil jako nemanželské dítě, což bylo na počátku 16. století veliký hřích a jeho matka si kvůli tomu hned po porodu vzala život. A tak chlapce vychovával děda s babičkou, jenže jeho dětství mělo skončit hodně rychle, přesně v okamžiku, kdy se stal svědkem zavraždění své rodiny Švédy přímo v jejich domě. Naštěstí se sirotka ujme stará paní Pirjo, která je léčitelka, ale rozhodně není čarodějnice, jak se o ní tvrdí, dokonce se přátelí s otcem Petrem. Ten rozpozná chlapcův potenciál učit se a pošle ho do kněžského semináře, a tak se Mikael vzdělává nejen v bylinkách a mastí u paní Pirjo, ale učí se číst, psát, počítat, latinu atd. Tím se pohne Mikaelův život kupředu.

Spřátelí se s kovářem a odlévačem děl Anttim a společně se vydají do Francie, kde se jejich cesty na čas rozdělí. Antti šel totiž bojovat a Mikael se mezitím vzdělává. Jenže se omylem zaplete s příznivci dánského krále Kristiána, a tím se stává nepřítelem většiny Finů. Už se nemůže vrátit domů, a tak cestuje dál, dokonce se ožení a mohl být šťastný, ale křesťanství požaduje obětního beránka a hony na čarodějnice začínají. To pro Mikaela znamená jen další smrt jeho blízkých, až se nakonec upne pouze ke svému psovi a příteli Anttimu. Společně putují dál po Evropě, až se díky Mikaelově snílkovskému přístupu zapletou do selské války v Německu...

Finský autor Mika Waltari je známý především díky svému historickému románu ze starého Egypta - Egypťan Sinuhet, kterého jsem před lety četla, ale přiznám se, že mě příliš nenadchl. Za to Krvavá lázeň mě přímo uchvátila svým výpravným příběhem, který bere dech. Mikaelovo putování má ještě pokračování Šťastná hvězda, kde cestuje po islámských zemích. Autor měl v plánu ještě třetí díl, kde měl Mikael zažívat dobrodružství v Asii, ale ten už nenapsal.

Hlavní postavou je od počátku finský mladík Mikael, který se do všech událostí vždy nějak omylem zapletl. Je to velký snílek, který věří v lepší svět a míru, má mnoho ideálů a snadno podlehne iluzím dobra. Zároveň však prahne po novém vědění, cestoval po Evropě jako věčný student a doslova do sebe nasává všechny vědomosti. Na své cestě hodně ztratil, ale nikdy se nevzdal. Rozhodně jde o výjimečnou osobu, která čtenáře uchvátí svými prožitky a ideály.

Pak je tu jeho přítel Antti, který se učil kovářem, ale později se stal odlévačem děl. Vždy byl chudý, proto není divu, že si mile rád něco přivydělá, a nevadí mu, že kvůli tomu jde do války. Postrádá intelekt, který má Mikael. Antti je prostý člověk, který však dokáže nad věcmi uvažovat racionálně a tím trochu brzdí Mikaela ve snílkovském rozletu. Oba přátelé se doplňují, a to dodává příběhu hlubší rozměr.

Autorovi se podařilo stvořit živoucí postavy, které se během příběhu vyvíjí, ztrácí ideály a nacházejí nové možnosti. To vše má v pozadí nabitý děj, kde se neustále něco děje, a tak máme možnost shlédnout některé historické události, jak z pohledu obyčejných lidí, tak i šlechty či církve.

Společně s poutníkem Mikaelem zažijeme povstání proti dánskému králi Kristiánovi, procesy s čarodějnicemi, Lutherův útok proti odpustkům, selské povstání v Německu, které bylo krutě potlačeno a dobití Říma. Zároveň se v knize najdou i odkazy na velké osobnosti historie, jako byl například Leonardo da Vinci, nebo Jana z Arku.

"Jmenoval se mistr Leonardo da Vinci," řekl Antti. "Viděl jsem ho ještě v zimě, chodil s holí a něco si pro sebe brumlal. Do domu se teď nechce nikdo nastěhovat, protože mistr byl blázen a teď tam straší. Mistr vyhlašoval, že lidé se naučí létat, a když zemřel, létal prý kolem těch vysokých komínů a černé cípy pláště a plnovous za ním vlály ve větru. Král si ho prý velmi vážil a snažil se ho přesvědčit, aby pro něj vyrobil zlato, on však neustále maloval jen jeden obraz a nikdy ho nedokončil."

(str. 153)

Církev a víra má v Evropě hlavní slovo, ale přitom obyčejný lid často dá přednost pověrám a drbům, což ovšem způsobuje mnohá nedorozumění, která v 16. století často končila tragicky. Jako velký případ lze uvést hon na čarodějnici. Byla neúroda a hlad, proto se hledal viník, a kdo by to měl být než žena znalá v bylinách a mastích? Co na tom, že tato osoba zachránila ve městě i okolí spousty životů během různých nemocí a neduhů, nyní je najednou zlá čarodějnice a všichni si náhle "vzpomínají", jak někoho uřkla nebo jí viděli létat po obloze.

A kněží byli ještě horší. Mysleli jenom na to, aby jim v kapsách cinkaly zlaťáky a ve sklepě byla velká zásoba vína. Působilo to všechno až směšně, jenže v té tobě to byla realita. Můžeme tak vidět, že lidé věnovali církvi téměř všechen majetek, jen aby se kněží pomodlili za mrtvého nebo přijali odpustek.

Kniha je hodně obsáhlá, ale zároveň tu nikdy není čas na nudu, protože děj odsýpá a stále se něco děje. Přesto pokud se skutečně soustředíte na detaily vyprávění a užíváte si atmosféru příběhu, tak může chvíli trvat, než knihu přelouskáte.

K tomu je zde mnoho vedlejších postav, které dostanou svých pět minut slávy, a pak zmizí v pozadí. Každý si zde najde své oblíbence, jen je problém, že mnozí neuniknou smrti.

To je další unikátnost tohoto románu, protože se autor nebojí postavy využít k vytvoření uceleného příběhu, a pak je klidně nechá popravit, ukamenovat jako čarodějnici, vhodit do žaláře a zahodit klíč, nebo je prostě nechá umřít v boji.

Krvavá lázeň je dech beroucí historický román, který v sobě skrývá mnohé. Čtenáře dokáže pohltit do svého hlubokého a promyšleného příběhu, takže se od knihy nemůžete odtrhnout. Vážně unikátní zážitek, nad jehož obsahem se dá dlouho přemýšlet a nedá se na něj jen tak zapomenout. Prostě vám i po dočtení bude Mikaelův příběh stále vrtat hlavou.

Rozhodně nejde o žádnou oddychovou četbu, ale o kvalitní román, jehož čtení vám dá mnoho zážitků.

Název: Krvavá lázeň (orig. Mikael Karvajalka, 1948)

Autor: Mika Waltari

Překlad: Markétaa Hejkalová

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 676

Vydal: Hejkal, 2002 (1. vydání)