Jiný prostor

Poscrossing me baví, začala jsem víc posílat pohlednice a tady je dostávám. Pokaždé, když něco najdu ve schránce, tak mám velkou radost. Ale také když něco pošlu do světa a přijde mi nadšené hurray, tak mám hned zlepšený den. :-).  Německo urazilo cestu 399 km za 14 dní. Krásná černá kočička v trávě. Andrea píše, že bydlí ve městě jménem Schieder, má desetiletého syna a malého psa. Ráda fotí přírodu. Rusko cestovalo 1 958 km za 17 dní. Nádherný koník v přírodě, prostě krása.  Natasha zdraví z Ruska, je jí 24 let a je účetní. Žije na jihu Ruska, ve městě Rostov-on-Don. Má ráda zvířata, hlavně kočky a mývaly.  Má dvě kočky a hlemýždě. Kočky si vzala z ulice.

Sedím na břehu řeky a pozoruji vodu, která šplouchá, převaluje se a čeří se u kraje, kde vzniká pěna. Vždy jsem se na vodu mohla dívat celé hodiny a nevnímat okolí, a tak ani nevím, kolik času už uplynulo. Minuta, hodina, den? Svůj pohled upínám do vodního živlu a ztrácím se v něm. Někdy mám pocit, že voda je tou nejmocnější silou, která kdy utvářela svět. Naberu do ruky trochu vody a cítím její moc, jenž mi uniká mezi prsty. Vlnky a vlny tančí do neslyšící hudby a já nemohu odtrhnout zrak od té nádherné podívané. Voda je tak hluboká a prudká, že by mě dokázala celou pohltit, až mě napadá, že si nepřeji nic jiného, než s vodou splynout.      Položím se na břeh do trávy, kde začíná kvést barevné kvítí. Zavřu oči a poslouchám šum řeky a přírody kolem. Na první pohled je tu klid a mír, ale když se pořádně zaposloucháte, tak uslyšíte rozbouřenou řeku, která se dere krajinou. Ptáci zpívají, vítr si pohrává s větvemi, které se teprve probouzejí k životu...