Příběh Pátého elefanta
Tentokrát se můžete mrknout na
můj první úkol na předmět "Zeměplochismus", jde o příběh o Pátém elefantovi,
kterého jsem se dovolila pojmenovat. Napsala jsem jako studentka Havraspáru Cesmína
Hardy studující první ročník v Bradavicích na Hogwarts.cz. A nedivte
se, Úžasnou Zeměplochu mám ráda, i když jsem se ještě neprokousala všemi díly,
tak se alespoň vzdělávám okolo ní. :-)
Zadání: V úvodu hodiny jsem se
zmiňoval o Pátém elefantovi a jeho pádu na Zeměplochu. Vaším dnešním úkolem
bude mi tuto pověst sepsat vlastními slovy. Všechny potřebné informace, které
by vaše vyprávění mělo obsahovat, naleznete ve výkladu. Rozsah minimálně na 3
palce.
V době, kdy Velká A´Tuin vylétla
z mlhovin a začala plout vesmírem, tak na jejím krunýři skutečně kráčelo pět
slonů - Berilia, Tubul, P´Phon Velký, Jerakeen a pátý známý jako Bezejmenný,
kteří měli za úkol nést na svých zádech Zeměplochu až do konce věků. Všech pět
obrovských slonů tak mnoho let kráčelo po krunýři želvy a nesli své břímě. Svůj
úděl si ani neuvědomovali, protože jim Stvořitel zapomněl dát mysl, a tak
bezduše kráčeli stále za sebou po krunýři.
Až jednoho dne kolem prolétala
Myšlenka, mířila vesmírem někam do neznáma a hledala vhodný objekt, kterému by
dala inteligenci a schopnost rozvíjet své myšlení. Usadila se na okraj
Zeměplochy, což není přesné, jelikož jde o nehmotnou bytost z jiné sféry bytí,
kde si chtěla pouze odpočinout před nekonečnou cestou. Mnoho mágů se snažilo
upoutat její pozornost, ale Myšlenka si jich ani nevšimla. Sama se zahloubala
do svých myšlenek tak hluboce, až si vůbec nepovšimla, že její éterické tělo
mírně přesahuje přes Krajopád a na okamžik se dotklo Bezejmenného jako lehký
vánek. Myšlenka se pak vznesla, zmizela mezi hvězdami a dál se nic nedělo.
Po velmi dlouhé chvíli však
pátému elefantovi podivně zasvítily oči a on se zeptal: "Kdo jsem?"
Ostatní obrovští sloni mu nemohli odpovědět, protože postrádali mysl.
Bezejmenný tedy kráčel dál, tak jak se od něho očekávalo. Jenže po nějaké době
se opět zeptal: "Kam kráčím?" Odpovědi se mu znovu nedostalo, kráčel
tedy dál.
Když se jednou myšlenky
rozeběhnou, tak se nedají jen tak zastavit a Bezejmenný začal uvažovat nad svým
životem. Netoužil dál tupě kráčet, jako to dělali jeho bratři, tak se jednou
pokusil zastavit, jenže do něho Berilia drcnul chobotem a Bezejmenný se raději
zase rozešel. Byla to pro něj bezvýchodná situace, na krunýři Velké A´Tuin
totiž nebylo tolik místa, aby se mohl vymanit z otrocké práce vlečení
Zeměplochy a sednout si na chvíli někam na okraj. Pátý elefant tedy šel dál,
ale začal se dívat kolem sebe a snil o vzdálených hvězdách. Jak by vypadal jeho
život, kdyby byl dán na jinou želvu? Proč Zeměplochu nemůže nést pouze Velká
A´Tuin, která jen pluje vesmírem? Proč zrovna on musí trčet tady a nikam
nemůže?
Otázky si klad dál, až ho jednou
napadlo, že čtyři obrovští sloni mohou svět nést na svých zádech stejně dobře
jako pět slonů a rozhodl se, že se osvobodí. Nejdříve nevěděl jak to udělat,
ale nakonec dostal nápad. Všiml si, že některé vesmírné kameny kolem Velké
A´Tuin krouží v určitých intervalech. Bezejmenný si počkal, až se jeden z nich
přiblížil dost blízko, přikrčil se, rychle se otočil a rozeběhl se. Musel
pospíchat, aby jej některý z jeho bratrů nesmetl, ale povedlo se mu to a on na
okraji krunýře skočil na vesmírný kámen, který však váhou slona změnil dráhu.
Sice se vznesl nahoru, ale pak odbočil a zamířil k Zeměploše.
Bezejmenný na okamžik zažil
nádherný pocit stavu beztíže, jenže pak zafungovala gravitace a on začal padat
dolů. Dopadl do oblasti Überwald, kde způsobil obrovské zemětřesení a změnu
povrchu. Lidé se domnívali, že tam spadla hvězda a tak začali kopat v domnění,
že najdou poklad, místo toho našli jen tuk, hrozně moc tuku. A tak byl založen
největší tukový důl na Zeměploše.
Komentáře
Okomentovat