Ze života studentky školy čar a kouzel v Bradavicích
Na konci pátého ročníku jsem měla jako jednu z esejí napsat divadelní hru ve verších. Nikdy jsem nenapsala divadelní hru, natož veršovanou, a tak na poslední chvíli vzniklo cosi podivného. :-)
Ze
života studentky školy čar a kouzel v Bradavicích
tragikomedie o čtyřech dějstvích
pro studenty vstup zdarma
Postavy:
Vypravěč
Cesmína: studentka, ta co všechno
odkládá
Daffodila: havraspárská spolužačka
sova
Časnačaj
řasokoule - plave ve sklenici na stole v pokoji
hlas
Múzy
další studenti pohybující se
okolo
První dějství
lenošení
v pokoji
Vypravěč:
Velká část roku utekla,
jako voda se rychle převalila,
studentka ještě ani nehekla,
s radostí se po nocích
bavila.
Závěrečné eseje jsou na stole,
jako karty je profesoři rozdali,
studenti se mají oddat škole,
aby nějaké výsledky podaly.
Cesmína:
Zadání
esejí je snadné a lehké,
proč se
hned namáhat,
když se
mohu hře oddávat,
času je
dost, dám si kafe velké.
Nohy na
stůl hodím a čekám,
co
důležitějšího se objeví,
zábava
se vždy projeví,
po každé
se nakonec vysekám.
sova
Časnačaj:
Psaní
nosím rád,
huhůhůhů
huhůhů,
huhú hú
huhú.
Cesmína:
Copak mi
to neseš?
Na vzkaz
mi už odepsala?
Zrní
jsem tu trochu rozsypala
tak se
hezky nazobeš.
Daff je
venku na trávníku,
hned za
ní poběžím,
zazpíváme
si ke věžím,
podíváme
se ke skleníku.
Druhé dějství
o chvíli
později, venku u hradu
Vypravěč:
Místo psaní esejí,
venku vyvádí všechno možné,
učení je pro ně přání zbožné,
učebnice obcházejí.
Cesmína:
Támhle
famfrpál trénují,
já mám
nohy hozené na dece,
nebudu
se namáhat přece,
květiny
kolem krásně bují.
Daffodila:
Už máš
eseje napsané?
Já mám
hotovo a padla,
užívám
si svého volna.
Cesmína:
Klid a
nohy v teple,
ještě
jsem ani nezačala
a už
jsem se unavila.
Daffodila:
Již není
moc času,
kdy se
pustíš do psaní?
Čekáš
snad na spásu?
Cesmína:
Celý
týden, to je jako století.
Čekám,
až mě múza políbí,
v mých
snech se proletí.
Daffodila:
Nemůžeš
to odkládat,
týden
uteče jako voda
a ty se budeš
proklínat.
Cesmína:
Zadání
esejí na stole leží,
pergameny
řasokoule hlídá,
snad
brzy zafouká vítr svěží.
Poběž,
dobrodružství nás vítá.
Vypravěč:
Eseje pustí k vodě,
vstříc hře a zábavě se vydají,
snad se správnou cestou dají,
jen aby nebylo pozdě.
Třetí dějství
o týden
později, v pokoji
Vypravěč:
Je neděle, ještě není hotová,
eseje psát ani nezačala,
na poslední chvíli odkládala,
zmateně se pokojem motá.
Cesmína:
Co mám
psát dřív?
Co teď
dělat s tím?
Odkládat
byla chyba, vím.
Kdo se
chce nyní válet,
když mu
termín hoří,
možná mě
učení umoří.
Daffodila:
Slzy
z očí rychle setři,
hned
chmury zažeň,
nadechni
se, uhas žízeň
do práce
se dej na tři.
Cesmína:
Pergameny
kolem sebe hážu,
písmenky
je všechny zaplním,
že na to
mám, všem ukážu.
Čtvrté dějství
o chvíli
později
Vypravěč:
Sedí, kouká,
brk si okusuje,
nic nedělá,
z okna svět pozoruje.
Cesmína:
Ani
písmenko jsem nevypotila,
pergameny
prázdné jsou,
proč
polapit myšlenky nejdou,
múza mě
zřejmě nadobro opustila.
řasokoule:
Jednou
jsem dole,
pak
plavu na hladině,
bubli
bububli.
Cesmína:
Příště
začnu dřív
a budu
pekelně dřít...
hlas
Múzy:
To už
jsem slyšela tisíckrát
a každou
neděli je to stejné,
změnit
se je zřejmě nemožné,
hlavně
to napiš i tentokrát.
Cesmína:
Dívám se
na řasokouli,
jak si
plave, po dně se koulí,
múza mě
rychle políbí,
naději,
že to stihnu, posílí.
sova
Časnačaj:
Huhů hú
huhů,
donesl
jsem vzkaz od Daff,
huhů hú
huhů.
Cesmína:
Vydrž ještě
chvilku,
něco si
zatím sezobni,
do misky
zase nekopni.
Poslední
tečku za větou
a mám
esej hotovou,
třikrát
hurá zavolám,
za dobrý
konec duši dám.
Daff se
ptá,
zda už
esej mám,
dobře mě
zná,
odpověď
jí rychle dám.
Vypravěč:
Děkuji vám za pozornost,
tragikomedie je u konce,
jen neslyším žádné zvonce...
Závěrečná esej byla sepsána pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy. Jména postav jsou náhodná a nemají nic společného se skutečnými lidmi. :-D
Komentáře
Okomentovat