sobota 2. února 2019

Povzdech havraspárské studentky

Volno končí a brzy začne nový školní rok v internetových Bradavicích na Hogwart.cz. Mám to tam moc ráda a kouzelnický svět je úžasné místo. Ale nějak to letí a já už začnu sedmý ročník, který bych měla zakončit důležitou zkouškou OVCE. Přiznám se, že se na ni vůbec necítím a děsí mě ještě víc než mozkomor. Zkoušky NKÚ (v pátém, popřípadě i v šestém ročníku) jsou docela jednoduché. Jde jen o sepsání práce cca. tři A4, což není nic obtížného, navíc pokud je součástí zkoušky nějaký obrázek či báseň, tak se o pár palce zkracuje. Ale OVCE, to je taková kouzelnická maturita z jednoho předmětu, který si student zvolí. Kde se vypracuje písemná práce, a pak dojde na ústní část, z které mám takovou hrůzu, že nejspíš studium nikdy nedokončím a do smrti zůstanu v sedmém ročníku. :-)


     Havraspár je skvělá kolej, jsem moc ráda, že mě Daff do Bradavic navedla a podařilo se mi dostat do modré koleje. Moudrý klobouk určitě věděl, že sem zapadnu a moudří havrani pro mě budou ti praví. No, jsem takový vlk samotář i v běžném, mudlovském životě, a bohužel jsem si tuhle vlastnost přinesla i do kouzelnického světa. Takže se moc do dění koleje nezapojuji a raději vše pozoruji z mého místečka v rohu kolejní místnosti, kde jsem si za ty roky už vytvořila pohodlnou noru z polštářů. Prostě si tam zalezu s hrnkem horkého kakaa nebo čaje, a nejraději bych odtamtud už ani nevylezla. Má školní docházka podle toho také vypadá.
     Sice si každý rok slibuji, že budu úkoly psát průběžně a co nejdříve, abych měla klid a čas na práci. No, samozřejmě dva týdny utečou jako voda a náhle je tu „termínová“ neděle, kdy šílím, zda úkoly stihnu. Kdyby jen úkoly, ale já jsem schopná totálně zazdít i zkoušky NKÚ, a ono pak sepsat dvě práce za den je docela fuška. Vždy se pak proklínám: „Kdybych jen začala dřív…“

     Bradavice nejsou jen učení, i když to by mělo být důležité, stejně jako sběr bodů pro svou kolej, ale hlavně jde o zábavu. Pokud se hra vytrácí a stává se z toho povinnost, tak to už je zlé, nebo alespoň tohle si myslím. Naštěstí je na hradě spousta činností okolo. Přiznám se, že nadšení pro Famfrpál jsem nikdy nenašla. Zkoušela jsem si to, ale poletování na koštěti není nic pro nešiku, jako jsem já. Kupodivu jsem nikdy z koštěte nespadla, což už to je úspěch. :-D
     Dál je na hradě Soubojový klub od třetího ročníku. No, nikdy jsem tam nebyla. Ano, jsem v sedmém ročníku a co se týče soubojů s hůlkou, tak jsem naprosto nepolíbená, a víte, ani mě to zvlášť neláká. Nebo jsem prostě až moc ostýchavá, abych vylezla ze své ulity a zapojila se do dění na hradu.

     Ráda chodím do Prasinek, kde je Ďáblova jáma. Jde o obdobu hry „oběšenec“, takže hádáte slovo po písmenech, a pokud neuhodnete písmenko, tak pomalu padáte do jámy, kam vás shazuje Ďáblovo osidlo. Tahle hra mě baví. Výhodou je, že tam můžete najít nejen Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, ale i jiné věci, či peníze.
     Co se týče peněz, nebo bodů, tak ideální jsou soutěže, kde se dá dost vydělat. No, co si budeme nalhávat, já jsem chudý student, který má momentálně v měšci pár svrčků a celkově jsem neustále švorc. Snad i ta kostelní myš je bohatší než já. Teď čekám, až profesoři opraví nějaké soutěže a mezitím vypracovávám další. Ráda tvořím slova, nebo vybarvuji omalovánky.
     Dále si moc ráda čtu články v Denním věštci, v kolejních časopisech nebo ve volných chvílích zajdu do čítárny Pod vrbou Sub Salix, kde se pokaždé najde mnoho příběhů a básní ke čtení.

     Zítra začíná zápis na výuku, tak čekám, až se objeví přehled předmětů, abych si mohla vybrat, na které se letos přihlásím. Uvažovala jsem o tom, že zkusím Lektvary a chci pokračovat v Ufologii, která mě loni bavila. Celkově bych si možná zvolila tak pět až sedm předmětů, víc asi ne. Jelikož zkoušku OVCE nejspíš letos zazdím, tak chci alespoň pilně studovat. ;-)

Mějte se krásně, a snad jsem nikoho svým povzdechem neunudila.
Cesmína Hardy

Žádné komentáře:

Okomentovat