Květen v haiku
Na jaře jsem si od psaní haiku (až na pár výjimek) dala pauzu, ale v květnu jsem opět dostala chuť zachycovat okamžiky jednotlivých dní v sedmnácti slabikách. A tak tu předkládám "deník napsaný v haiku" během května...
Milenci zdraví
růžové květy třešně
polibek lásky.
Pletená kniha
klubko příběh vypráví
jehlice cinká.
Dešťové kapky
do trávy dopadají
Ptáci zpívají
svou jarní píseň lásky
vítr odpoví.
Květiny voní
louka se zazelená
barvy jsou všude.
Paprsek slunce
na mršinu dopadá
smrad se rozšíří.
Žlutá maceška
ve větru se kymácí
včela zabzučí.
Ticho pohltí
ranní ruch města utichl
den volna zdraví.
Žlutý květ slunce
semena na deštníku
do dálky letí.
Déšť buší do okna
chlad prostupuje domem
slunce nehřeje.
Pes na procházce
pampelišky kolem jsou
zaznívá: haf, haf.
Kočka si hraje
packou divoce loví
myš je plyšová.
Modrou barvu má
nové pero píše vzkaz
hrot tiše škrábe.
Žlutá, zelená,
víly tančí po louce
barvám zpívají.
Zmrzlé prsty mám
mlžný chlad pohltil kraj
slyším trávu růst.
Pyl na vše sedá
řepka svítí do dálky
divoce frkám.
Sedmnáct slabik
haiku je okno do duše
zní tlukot srdce.
Příběhy píše
knihomol hledá čtení
políbí knihu.
Květina kvete
louka barvami hraje
loutna zní krajem.
Všechno zaniká
nenávratně plyne čas
zaslechnu tik tak…
Kocour se dívá
přírodu pozoruje
ptáček včas frnkne.
Déšť jako slzy
tiše smyje prach světa
je slyšet kap kap.
Slunný den začal
sekačka kosí trávu
kravál burácí!
Náladu pod psa
tužka a barvy spraví
čmárat je radost.
Tráva na louce
mizí pod traktorem hned
déšť vše pokropí.
Příroda voní
paprsky slunce září
svět je krásnější.
Strniště trávy
do bílé boty bodá
květ sedmikrásky.
Ráno je rosa
kapky na listech trávy
světem zavoní.
Květ po vodě plul
na kladině se točil
daleká má cíl.
Kocour na dece
sen se mu do noci vkrad
ze spaní vrčí.
Květen zakončí
doba chladu se mění
léto už chci hned.
Komentáře
Okomentovat