Jiný prostor

Pro někoho je podzim doba barevné krásy, kdy může dělat nádherné dekorace z chryzantém a tisů, sbírat kaštany, žaludy, jeřabiny a listí. Prostě si hrát a užívat si období plné barev. No, a pro jiné to je doba dešťů, chladu, zatažené oblohy s pramálo sluníčkem a velkými depresemi, kdy málem ani nevyleze z postele. Přiznám se, že jsem vždy patřila spíše k té druhé skupině, ale už pár měsíců se snažím myslet pozitivně a vidět svět optimističtěji. Dokud svítí slunce a já se mohu vyhřívat (jako bych do sebe to teplo vstřebávala), tak je mi hej, ale jakmile se obloha zatáhne do pošmurné šedivé barvy a k tomu začne pršet, tak si připadám jako bez síly. Co zažene podzimní chmury? Naštěstí mám své osvědčené "povzbuzováky", které mě nikdy nezklamou...

Mým velkým snem je podívat se do Paříže, projít je krásnými uličkami, posedět v kavárnách a pokochat se památkami. Nejvíc obdivuji Louvre a samozřejmě Eiffelovu věž. Vím, že je to pro mě téměř nesplnitelné, ale snít můžu. A tak jsem si Paříž namalovala. A3, tužka, fix, vodovky a tempery Nejprve jsem si všechno načrtla tužkou, a pak se dala do vybarvování.

Začátkem října bylo slunečno, tak jsem vzala kšírky, vodítko a vyvedla Toddíka na dvůr, aby se trochu proběhl a zarochal si v trávě. Fretka je zvědavé zvířátko a o Toddíkovi to platí dvonásob. K tomu ještě rád vymýšlí lumpárny, takže se s ním nikdy nenudím.  Šmejdí a kouká kolem sebe.