pondělí 27. listopadu 2017

Příběh malého zajíčka, aneb jak otrávit čtenáře...

Na HOGu jsem se přihlásila na jeden velice otravný seminář "Jak otrávit posluchače" a byl zázrak, že jsme ho všichni přetrpěli. :-) A tady je úkol, měli jsme napsat něco velmi otravného, z čehož by profesora rozbolela hlava. A tak vznikl příběh malého zajíčka. :-D 

     Malý zajíček bydlel za sedmero horami, šesti řekami, pěti kopci a čtyřmi skládkami, z kterých se široko daleko linul převeliký zápach po zkažených rybách a bůhvíčeho ještě. Každý, kdo pobral trochu rozumu, se tomuto kraji vyhýbal, no, ono přejít sedm hor, šest řek, pět kopců a čtyři skládky je docela velká námaha, a tak to všichni vzdali před první horou. Chudák malý zajíček to měl všude daleko, takže se raději držel doma, dokud mu vydržely zásoby, nemusel se na výpravu vydávat, sice se občas cítit trošku osamělý, jelikož kolem jeho nory nikdo nebydlel, ale zato měl klid a rozhodně mu nehrozilo, že by ho otravovali sousedé, vždyť sousedské vztahy mohou často velice znepříjemnit i ten nejkrásnější domov.
     Jednou bylo velmi parné léto, zápach ze skládek se vesele linul na míle daleko, zajíček to doma už nemohl vydržet, jelikož puch zkažených ryb v létě nedělá dobrotu, a ani nepřináší chuť k jídlu, takže se vydal přes čtyři skládky do světa, aby si zase jednou udělal výlet a třeba potkal jiného zajíce, s kterým by si mohl popovídat. Jak překračoval všechny ty odpadky, přemýšlel, zda tenhle odporně páchnoucí výhled stojí za to, aby se vydával dál, co kdyby se vrátil a zase byl spokojený doma, nebo má v cestě pokračovat a doufat, že po měsících samoty náhodou potká nějakého zajíce. Má to všechno vůbec smysl, nebo by raději neměl opouštět svou noru a užívat si spokojený život, ve které jej nikdo neotravuje, takže má klid. Slunce pražilo, jelikož bylo chvíli po poledni a malý zajíček si výlet rozmyslel, raději se opatrně vrátil stejnou cestou domů, kde si natrhal čerstvou mrkvičku a s nohami na židli ji spokojeně spapal.

Žádné komentáře:

Okomentovat