sobota 23. prosince 2017

Vánoční...

Déšť smazal poslední zbytky sněhu a zůstalo jen bláto smísené s mokrým, tlejícím listím... Vánoční krajina jako by ji namaloval Josef Lada, tedy pokud by trpěl depresemi a obdivoval dekadenci.


     Letos se na vánoční náladu nemohu vůbec naladit. Ano, cukroví mám napečené, dnes jsem ještě udělala šest druhů nepečeného, mám koupené a zabalené dárky... všechno je na Štědrý den připravené, jenže to dělám ze setrvačnosti, protože se to očekává, ale že bych se vážně těšila? Možná, až zítra ozdobím stromeček a poprvé jej rozsvítím, tak se mi rozzáří oči vánočním zázrakem...
     Ale spíš to vidím tak, že až zítra dopoledne konečně všechno dodělám, tak si možná odpoledne na chvilku hodím nohy nahoru a podívám se na nějakou pohádku. Jenže pak bude večeře, budou se rozdávat dárky a večer zalezu do svého pokoje celá vyčerpaná, abych padla na postel a usnula jako zabitá...
     Až se ptám, co je na Vánocích tak úžasného, že se na ně všichni těší. Šílení a plno práce před Vánocemi, aby vše bylo perfektní (což stejně nikdy nebude, a už slyším otcovi komentáře, že je všechno blbě a on by to udělal líp, až na to, že nic neudělá a jen mi chodí ujídat cukroví) a po Vánocích je taky plno práce. Docela se těší na to, až bude konečně po Vánocích a všichni mi dají pokoj.

     Víte, já toho starého pana Vydřigroše z Vánoční koledy mám moc ráda. Je to takový nepříjemný mrzout, věčně nabručený, který nesnáší lidi. Letos před Vánocemi jsem na tom úplně stejně a nejraději bych každého vánoc chtivého člověka probodla cesmínou...
     „Kdybych mohl prosadit, aby bylo po mém,“ rozhorlil se pan Vydřigroš, „ pak bych dal každého hlupáka, co obchází s tím ,Veselé Vánoce´ na jazyku, uvařit spolu s jeho vánočním pudinkem a pohřbít se srdcem proklátým větví cesmíny! To by mu patřilo!“
     Kdo vymyslel, že se budou slavit Vánoce? Ať už jsou lidi doma, nebo v práci, k čemu to je? Stejně to je jen ukradený a posunutý pohanský svátek oslavy zimního slunovratu. Jeden den v roce lidi předstírají, že se mají rádi. A co zbytek roku? To by se div nepozabíjeli.

     Ehm, tohle měl být původně vánoční článek, ale asi jsem upadla do předvánoční deprese, nebo co to se mnou je. Duchové Vánoce, nechcete mě navštívit a ukázat mi Vánoce minulé, přítomné a budoucí? No, uhodnout budoucnost je vlastně jednoduché. Dřív či později čeká každého to samé, zahrabaní v černé hlíně, kde nás sežerou červi.
     To zní velmi optimisticky, co? No, když přítomné Vánoce nestojí ani za starou bačkoru, budoucí jsou v nedohlednu, tak je čas zavzpomínat na Vánoce minulé...

Vánoční vzpomínky:
     - Pamatuji si krásně bílé Vánoce, kdy jsem s tátou odklízela sníh, na zahradě dělala cestičky ke slepicím, králíkům a kachně. Sníh byl i do půl těla nebo alespoň nad kolena, ale bylo krásně bílo.
     - Stromeček se u nás zdobil 24. prosince dopoledne. Já se sestrou a bráchou jsme ho hezky strojili, aby se líbil Ježíškovi.
     - K snídani byla voňavá vánočka a hrnkem kakaa.
     - Oběd se skládal ze zeleninového vývaru s pečeným rohlíkem a jako druhý chod byl „Kuba“.
     - K večeři byla rybí polévka, bramborový salát se smaženým kaprem. (Jen jeden rok jsem byla bez kapra. Když plavaly ve vaně, tak jsem si je pojmenovala a chodila si s nimi povídat. Byly to moji kamarádi. Vy byste snad snědli své kamarády? Já tedy ne, takže mi mamka dělala řízek.)
     - Po večeři jsme s dědou chodili na procházku po vesnici, dívali se na ozdobená (svítící) okna a stromy v zahradách. Já se během pochodování stačila rozhlížet po obloze, zda neuvidím Ježíška.
     - Po procházce jsme ještě venku prskali prskavky, než pro nás mamka došla, abychom už nemrzli venku.
     - Zazvonil zvoneček a v obývacím pokoji už svítil (hezky blikal) vánoční stromeček, což bylo znamení, že Ježíšek už pod něj nadělil. Ale hlavně se mu stromeček líbil, tak ho rozsvítil. (Víte, že jsem se jako malá vždy děsila toho, že se Ježíškovi nebude líbit náš nazdobený stromek, a nic pod něj nenadělí? No, nikdy se to nestalo, takže asi umíme hezky ozdobit stromeček.)
     - Ještě než jsme se mohli vrhnout na dárky, tak děti musí u stromečku odrecitovat naučenou básničku. A tak jsem já, sestra a bratr stáli u stromečku, s očima upřenýma na dárcích a recitovali... hotové utrpení.
     - A pak už se rozdávaly dárky a byly Vánoce. Během rozbalování samozřejmě zazněla věta: „Netrhejte ten papír, může se použít příští rok.“
     - Před spaním jsem nikdy nezapomněla poděkovat Ježíškovi za dárky.

Užijte si hezké Vánoce... Já je letos moc slavit nebudu, ale to neznamená, že si je ostatní nemohou užít.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok.

Žádné komentáře:

Okomentovat