Starý strom

Mé studium v Bradavicích na Hogwarts.cz pokračuje a v neděli mám odevzdávat vypracování čtyř zkoušek NKÚ, ale ještě jsem na ně nesáhla. Tak si zavzpomínám na loňský, pátý ročník, kdy jsem tři zkoušky nechala až na termínovou neděli a málem se z toho zbláznila.
K šílenství jsem měla velmi blízko, jinak by za odpoledne nevznikl můj první pokus o básnickou sbírku na téma STARÝ STROM.

Starý strom
Starý strom na svém místě stojí,
staletí kolem něj letí,
s přírodou je v objetí,
moudrost a život se v něm pojí.

Letokruhy jsou jeho minulostí,
paměť mu daleko sahá,
někdy nad něčím váhá,
hrdost a čest je pro něj cností.

Uprostřed lesa hustého,
starý strom tam stojí,
jeho síly odpočívají,
je pokládán za strážného.

Veverka
Veverka po větvi hupká,
žaludy domů nese,
levé očko jí trochu cuká,
ráda bydlí v lese.

Víla Jitřenka
Víla Jitřenka na plese
jako pírko ve větru tančí,
ke starému stromu se otáčí,
mír a klid vládne v lese.

Vždy za úplňku se ukloní,
na větev vyskočí,
listy se k ní otočí,
v dálce je vidět sad jabloní.

Než odejde, strom pohladí,
zasměje se smíchem zvonivým,
strom odpoví zvukem bručivým,
pak víla usne v kapradí.

Tajemství
Tajemství starodávné,
tichem se nese,
strom se třese,
kolem je vše záhadné.

Možná je kouzelný,
v tichu rozjímat, touží po klidu,
stal se ochráncem lesního lidu,
rozhodně je magický.

Skřítek
Skřítek je veselý,
po větvi skotačí,
kapesník má zelený,
víla se za ním otáčí.

Příběhy
Příběhy se vypráví,
o šlechetném zachránci,
co se zlu postaví,
světlo zazáří na konci.

Starý strom tiše promluví,
ozvěna mu do ucha šeptá,
že pravdu jen on ví,
kdo to nakonec přečká.

Možná jen ze spaní mumlá,
myšlenky se vzpomínkami tančí,
jako medvěd občas brumlá,
kmen ke stříbrnému měsíci otáčí.

Tanec
Tanec víly na paloučku,
kdo jej zdolá,
skřítek volá:
„Na pavučinu běž, pavoučku.“

Láska
Láska je mocná čarodějka,
naději v dobrý konec daruje,
může být i temná zlodějka,
když zbrkle kraluje.

Oči se setkají,
srdce se protnou,
v jedno se spojí,
do výšin vzlétnou.

Vše je jako sen,
krásná víla tančí se skřítkem,
neuplyne ani den,
aby nebyli svým pojítkem.

Listí
Listí zašumí tichem,
šíří se různé zkazky,
starý strom je svědkem,
jejich velké lásky.

Něžné polibky pozoruje,
štěstí jim přeje,
tiché místo v listí daruje,
občas se usměje.

Listy k zemi padají,
na palouk sedají,
za zvuků flétny zpívají,
šťastně na okolí mávají.

Zákony
Zákony jim to zakazují,
vzepřít se nejde,
smutek a bolest se ukazují,
kdo z nich odejde?

Lásce se bránit nesmí,
to přece každý ví,
beznaděj naději nesní,
kdo jim radu poví.

Smutek
Smutek se z bezmoci rodí,
jako tělo bez duše chodí,
o své milé sní,
má velké trápení.

Chtěl by jí stále vídat,
své srdce víle darovat.
Zvítězí nakonec láska?
Nebo bude smutná maska?

Víla
Víla na paloučku tančí,
o jarním úplňku,
má jen vzpomínku,
do studánky si brečí.

Kmen
Kmen stromu se hýbe,
smůla se na rostliny lepí,
koruna se ve větru kýve,
všichni jsou jako slepí.

Ticho
Ticho všechno pohltilo,
temnota se šíří,
jako peří se výří,
všem to plány zkazilo.

Víla má sukýnku povadlou,
kapradí hnědne znenadání,
je to jako zlé vysávání,
drápy po krvi prahnou.

Les
Les se v mlze topí,
někdo se dívá,
veverka oči klopí,
hnízdo si zavírá.

Tušení
Tušení velké má,
skřítek se bojí,
u stromu stojí,
i jeho milovaná.

Celý les je divný,
v bažinu se mění,
padá do zapomnění,
brzy bude mrtvý.

Ticho jako v hrobě
Ticho jako v hrobě se šíří,
v mlze nebezpečí číhá,
co do lesa z temnoty míří,
ještě naděje zbývá.

Starý strom se probudí,
větve si rychle protáhne,
cítí kolem divné pnutí,
pro skřítka a vílu sáhne.

Naděje ještě existuje,
stačí jen víra a odvaha,
vzpomínky si vybavuje,
kdysi tu tekla krev vraha.

Oběť
Oběť si temný přízrak přeje,
štěstí a dobro mizí,
nikdo se už v lese nesměje,
strom má několik vizí.

Ví, co se stane a jak to skončí,
radost z toho nemá,
všechno dávné a moudré končí,
spravedlnost je němá.

Držme jim palce,
ať to vyjde,
máme rádi šťastné konce,
určitě to půjde.

Obličej na kmeni
Obličej na kmeni se objeví,
smutně se na vílu dívá,
pravda se Jitřence vyjeví,
už nebude dlouho živá.

Chápe, co udělat musí,
jedině světlo temnotu zažene,
vyvolat vílí záři zkusí,
políbí skřítka, chytne se kmene.

Mlha
Mlha už celý les obklopuje,
je čas, vykonat svůj skutek,
temnota ji rychle oslabuje,
za ruku jí chytí skřítek.

I on pochopil možnost jedinou,
ruku v ruce se zlu postaví,
oba se k sobě z lásky přivinou,
v lese jsou démoni krvaví.

Skok
Skok do temnoty,
aby světlo zaplálo na konci,
obětovali své životy,
nikdo neběží ke zvonci.

Světlo Jitřenky září,
temnota se zlem prchají,
démoni ve světle shoří
do nicoty se propadají.

Vítězství
Vítězství nikdo neslaví,
pod stromem tu leží,
víla se skřítkem v objetí,
na tom opravdu záleží.

Lesní lid kolem stromu stojí,
tichou bolestnou píseň zpívají,
životy všech se dohromady pojí,
holdy hrdinům vzdávají.

Měsíční svit
Měsíční svit zazáří,
starý strom ozáří,
měsíc po obloze pluje,
život těm dvěma daruje.

Víla otevře oči a na skřítka pohlédne,
jejich duše se spojí,
kolem starého stromu se rozhlédne,
už jsou navždy svoji.

Strážce lesa
Strážce lesa stojí sám v tichosti,
pro mnohé je jen strom starý,
víla se skřítkem mají pochybnosti,
pro ně je mocný, mnohotvarý.

Měsíc září na obloze,
lesnímu lidu na cestu svítí,
nikdy nevypadá uboze,
natrhají si noční kvítí.

Starý strom hodně zažil,
na něco by rád zapomněl,
všechno vždy přežil,
život mu rychle zavoněl.

On je prvním stromem lesa,
měsíc jej uprostřed ničeho zasadil,
stejně jako on zná nebesa,
rád by se někdy na palouk posadil.

Vzpomněl si na jednoho obra,
který velký kámen tahal,
starý strom je strážcem dobra,
chránit život lesa přísahal.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kreslím lebku

Kytička haiku o lásce

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)