Jiný prostor

Já jsem tě milovala dávno, Atthido. Ty ses mi zdála dívkou prostou půvabu, když bylas malá; láska přišla však: jak severáku van, jenž duby zachvěje, když vpadne náhle do hor lesy pokrytých, tak otřásl mou duší Erós, zuřivec, syn Úranův a Gajin, sladce trpký tvor, či spíše netvor, hrozný, stále vítězný... Když slavík, věštec jara, hlasem lahodným se rozezpíval nocí - slavík lesbický -  a v bílé údy měkkým peplem halené, se vtělovaly rytmy zpěvů panenských, jež k tanci kolem oltáře jsme zpívaly, my slavily jsme lásku Afrodítinu. Jaks tehdy tančila, ó družko, Atthido! Já milovala dávno krásnou duši tvou i zpěv, jenž melodicky splývaje s tvých rtů se mísil do úderů mého barbita; že jsi však tolik krásná, netušila jsem! Mne zamrazilo v prsou při tom pohledu, žár pod kůží se rozlili, potem zkalenou, jenž v chladných kapkách po těle se rozběhl, mne závrať pojala, zrak nemohl zřít nic a s jazyka, jenž zlomen v ústech klopýtal, ni slovo nesplynulo na užasl...

J ako správný (a pilný) student se raduji, že je školní rok za mnou a začnou prázdniny. Ale ještě než se vrhnu do lenošení, tak si do svého příležitostného deníku zapíšu, jaký byl můj druhý ročník rozšiřujícího studia. No, přiznávám, že jsem se moc nepředřela a mohla jsem toho udělat víc, ale znáte to... Nadšení začne v pololetí opadat a na konci roku se už plahočím jako zombie, takže jsem ráda, že dokážu sepsat nějaké smysluplné závěrečné eseje, abych ročník dokončila. Ještě kdybych nenechávala úkoly na poslední chvíli, to by bylo mnohem lepší, ale to už se zřejmě neodnaučím...  Letos jsem dokončila čtyři předměty, měla jsem původně ještě Lemření, ale to mi moc nebavilo, tak jsem si to odhlásila a měla klid. Studium v Bradavicích sice beru jako snaha o rozšíření vědomostí z různých oborů, ale je to jen hra, takže pokud mi předmět nesedne, tak se s ním nebudu trápit, abych se do úkolů musela nutit. Raději si ponechám předměty, které mě baví a jejichž úkoly ...

Krásná romantická kniha... Cerynise Kendallová se náhle ocitá v bezvýchodné situaci. Její poručnice Lydie Winthropová, která se před pár lety dívky ujala po smrti jejích rodičů a odvezla ji do Londýna, kde ji platila studium a kurzy malování, je mrtvá. Stará paní zemřela tak náhle, a těsně po pohřbu se objevil její synovec Alistair, který má podle dávné závěti zdědit dům i majetek. Dost uslintaně nabídnul Cerynise, že ji nechá v domě, když se stane jeho milenkou, což dívka odmítla. A tak se ocitla v dešti bez peněž a majetku na ulici, rozhodnuta vrátit se domů do Ameriky. Naštěstí v přístavišti potká starého námořníka, který ji odvede na loď kapitána Beauregarda Birminghama, kde dívka vyčerpaně omdlí. Beau pozná v dívce svou dávnou kamarádku, dceru jeho učitele pana Kendalla, kterou v dětství ochraňoval, než odjel na moře. Cerynise je Beauovi vděčná, že se o ni postaral, v dětství do něj byla zamilovaná, byl pro ni hrdinou, ale to je už dávno. Jen...

  Krásná osmnáctiletá Heather by měla žít v Londýně a užívat si bohatý život s otcem, jenže už je to dva roky, co otec zemřel a Heather musí žít u hamižné tety na venkově. Teta ji nenávidí, tvrdí, že její krásu ji mohl darovat jedině ďábel, a tak Heather musí chodit ve starých hadrech a sloužit tetě. Vše změní příjezd tetiččina příbuzného, který odveze dívku do Londýna a slibuje ji práci v dívčí škole. Heather záhy zjistí, že s ní má úplně jiné plány a během pokusu o znásilnění ho v obraně bodne nožem. Dívka uteče v domnění, že jej zabila. U přístavu na ni narazí námořníci hledající společnost pro kapitána Brandona Birminghama, aby si ulevil po dlouhé plavbě. Než se vyděšená Heather vzpamatuje, už je s Brandonem v posteli a násilně přijde o panenství. Brandon je dívkou učarován a hodlá si ji vydržovat jako milenku, ale Heather se podaří z lodi uprchnout a vrátí se k tetě. Na vše by ráda zapomněla, jenže brzy zjistí, že je těhotná a teta ...