Jiný prostor

Carlo Goldoni vytvořil trilogii příhod z letního bytu, která se hraje jako jedna hra. Dalo by se říct, že jde o tři její části, a to „Posedlost letním bytem“, „Dobrodružství letního bytu“ a „Návrat z letního bytu“. Autor zde humorně kritizuje soudobou společnost za hýření peněz kvůli módním trendům. V té době totiž bylo moderní mít letní byt někde na pobřeží, kam se na pár týdnů v létě jelo na „dovolenou“. To by bylo v pořádku, kdyby šlo o dovolenou, tak jak ji chápeme dnes. Jenže lidé to přeháněli a často si takový přepych nemohli dovolit. Nešlo jen o pár dní volna na pobřeží, dělali se několika měsíční přípravy, aby dámy měly nové šaty podle poslední módy, aby na stole nechyběly stříbrné příbory a další přepychové detaily... Každý chtěl ukázat, že na to má, a že je na úrovni, co na tom, že se šíleně zadluží, stříbrné příbory si půjčí a šaty se nechávají šít na dluh.  A jak probíhal pobyt v letním bytě? Zbohatlíci si užívali života, pořádali večí...

Kdosi neviditelný odsává světlo z oblohy a koruny se pokládají do tmy jako do podušek a ve mně je klid, ve mně je teplá hladina, v níž spočívá loď větší než dva domy a záchranný člun větší než veslice, na níž jsme s mou matkou kdysi veslovaly přes přehradu. Naši známí dál sedí v hlavě vedle nás na sametových gaučích, jak jsme je zahlédli naposled, pak někdo řekne: odjel do Tasmánie, má pět dětí, nalehl na nůž. A on přece dál zůstává sedět na tom gauči vedle nás pln nadějí a nic s ním nehne. Chůze po dunách - Kateřina Rudčenková Vydalo: nakladatelství Fra, 2013 (1. vydání)

V zimě si vyjedem v růžovém malém kupé s polštáři, jež se modrají. Uslyšíš, přestože vláček těžce supe, jak lidé se tajně líbají. Zatáhnem záclonu, abychom nepostřehli šklebivé stíny večera, mrzuté vlky, již jsou celí zkřehlí jak ledová příšera. Pak ucítíš, že zasvrbí tě líce, že malá hubička jak zbrklá pavoučice se s tváře na krk vzdaluje. Řekneš mi: hledej, schýlíš něžně ouška a budem hledat dlouho toho broučka, který tak rychle cestuje. ( ve vlaku 7. října 1870 ) Arthur Rimbaud - Má bohéma překlad: Vítězslav Nezval vydání: Československý spisovatel, 1977 (Klub přátel poezie)

Ukážu tady můj Junk jurnal January. O co jde? Instagramová výzva od @megjournals , kde každý den tvoříte na zadané téma. Já osobně mám velmi ráda tvoření ve stylu junk journal, protože jde o "kolážování" z různých útržků papíru, obrázků, samolepek, washi pásek, razítek i kreseb. V lednu jsem si tenhle sešit sešila z různých papírů a dál tvořila. Prostě se můžu pořádně vyřádit... lepit, stříhat, trhat, kreslit, psát... cokoliv. Nevím o tom, že by junk journal měl nějaká pravidla, protože každý si to dělá podle svého, což mi vyhovuje.  "Nový rok je před námi. Jako kapitola knihy, která má být napsána. A příběhu můžeme pomoci tak, že si nastavíme cíle." - Melody Beattie -   Cíle na rok 2021 ... Radovat se z maličkostí ... Snít ... Číst klasiku ... Tvořit koláže ... Chodit do přírody ... Psát poezii ... Recyklovat ... Užívat si života      "Svoboda je sladká. A nejsladší na ní je, že se člověk může rozhodovat podle sebe. A přesně to mám v plánu udělat. Žít život p...

Je to asi dva až tři roky zpátky, kdy jsem začala zkoušet vytvářet pohlednice. Většinou jsou pro kamarádky k narozeninám, nebo svátkům, ale pár jsem vyslala v rámci Postcrossingu do světa. Tentokrát ukážu nějaké pohlednice, karty a záložky, které jsem malovala vodovkami. Zkouším různé styly, prostě tvořím pro radost. :-)

„Miliony obrazů na tomto světě. Jenom jedna Mona Lisa. Miliardy žen na tomto světě. Jen jedna Mona Lisa St. Jamesová.“ (str. 33) Mona slíbila své matce na smrtelném loži, že galerii udrží a pro její záchranu udělá cokoliv. Během vleklé nemoci se matka zadlužila a nyní Mona už neví, co udělat, aby galerii zachránila. Když v tom se o půlnoci v galerii objeví záhadný Angličan Malcolm, který jí nabídne obchod. Na rok se stane jeho „kurvou“, kdy asi jednou za měsíc či dva spolu stráví noc, a on si s ní bude moci dělat, co bude chtít. Malcolm má rád hry, takže každá noc bude oživením vybraného obrazu... bude to hříšně vzrušující, někdy nepříjemné, budou kousance, jezdecký bičík i hojné využívání všech třech otvorů... fantazie se smísí s realitou, až Mona nepozná rozdíl. To vše a ještě daleko víc, jí Malcolm nabídne za to, že zachrání galerii. Mona ty peníze potřebuje, a tak souhlasí. Jenže setkání s Malcolmem může být až moc hříšné i fantaskní... Je jisté, že Mon...

Má paní, byl bych spokojen, kdybych směl, jako vzácný skvost, nosit vás v srdci nocí dnem a chutnat vaši šlechetnost i dobrotu i něhu, cnost i mravy, jichž si každý cení: pak žil bych v stálém okouzlení. Čím dál více jsem přesvědčen, že poznám štěstí věru dost, až zjistím v onen vzácný den, že pro paní svou nejsem host a že mi patří věčnost láska, jež všechny dny mé změní: pak žil bych v stálém okouzlení. Budu se topit v štěstí svém, až najdu spolehlivý most k té, jejímž chci být milencem neznajícím zlou falešnost, až sen se změní v skutečnost a uzřím tu, nad kterou není: pak žil bych v stálém okouzlení. ................. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Když na vás myslím, v chvilince ztratí se smutek jako stín. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím. Je zřejmé, že vy, paní, jste pokladem pro mne největším, v němž původ svůj má radost pravá. Častokrát v sladké vz...

  Už opouštím tuto chýši, kde milenka sídlo má, a jdu krokem stále tišším pustým lesem, kde je tma. Měsíc vyjde v dubech, v mlází, vánek s ním se rozletěl, každá z bříz jej doprovází tím nejsladším z kadidel. V letní noc, kdy luna svítí, v chladu rozkoší se chvím! Ó, jak lze teď pocítiti, co je duši blaženstvím! Jaká slast, jež srdce zmáhá! Tisíce však takových nocí vzdám se, když má drahá daruje mi jednu z nich! Johann Wolfgang Goethe - Láskyplné písně Vydání: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958 Překlad: Kamil Bednář

  Mimo prostor a čas existuje knižní svět plný kouzel, Bibliosféra, tak se jmenuje, každý příběh tam zmizel.   Jako obří knihovna vypadá, knihy si volně poletují, slunce tam nikdy nezapadá, spisovatelé se citují.   Každý příběh se do knihy vtělí, slova mají moc velkou, knihovníci jsou velmi sečtělí, voní to tam idylkou.   Knihovníci se tu o vše starají, o knihy s láskou pečují, zatoulané knihy občas sbírají, některou ještě označují.   Zrovna se něco krásného přihodilo, slova se do vět skládají, kouzlo písmo a papír navždy spojilo, do police novou knihu dají.   Okamžik zrození nikomu neunikne, knihy chtějí nováčka přivítat, kouzelná moc slov do knihy pronikne a obdaří ji schopností létat.   Police jsou knihami naplněné, každá v sobě má příběh, v tomto světě jsou chráněné, obsahují životní koloběh.   Knihy si létají, kam chtějí, občas knihovníkovi na rameno sednou, pak si společně zapějí,...