Jiný prostor

2. kapitola Když se Karolína ráno probudila, oheň byl již vyhaslý a v jeskyni bylo chladno, proto velice ocenila Hubertův kabát, do kterého se mohla před zimou zachumlat. Rozhlédla se a Lojza chrněl nedaleko za kamenem, ale Huberta nikde neviděla. Vstala a šla se po něm podívat. Objevila ho, jak sedí venku u jeskyně. Měl zavřené oči, ale Karolíně něco říkalo, že nespí. "Co tu děláš? Měla bys ještě spát," podotkl Hubert. "Nějak se mi už nechce," špitla tiše Karolína. "Aha, Lojza zase chrápe, co?" doplnil Hubert a zaposlouchal se do ranního ticha, z jeskyně se právě ozvalo zachrápání. "Není to tak hrozné," řekla a usmála se na něho. "Není ti zima? Dal jsi mi svůj kabát a teď určitě mrzneš," doplnila Karolína. "Jde to, nic co bych nevydržel."

1. kapitola Dívka v dlouhých bílých šatech utíkala lesem, byla na cestě už dva dny a síly jí již docházely. Větve stromů jí tahaly za vlasy, které se do nich věčně zaplétaly. Dívka musela každou chvilku zastavit a vymotat si své dlouhé vlasy hnědé barvy z větví. Zrovna teď už docela naštvaně trhla pramenem vlasů, větvička se ulomila a zůstala viset ze zacuchaných vlasů. Dívka si povzdechla a pomalu se rozhlédla kolem sebe. Před ní se tyčily vysoké skály a ona si všimla, že je tam nějaká jeskyně. Nevypadala zrovna vábně, ale široko daleko byl jen hustý let, ve kterém mohlo žít cokoliv. Také se začínalo stmívat a ona nechtěla být po tmě bez střechy nad hlavou, proto se tedy vydala k jeskyni.