Jiný prostor

Posílání pohlednic a psaní dopisů je má láska stejně jako knihy, takže ráda nacházím poklady ve schránce. A Postcrossing je vážně skvělá věc. :-) Německo cestovalo 339 km za 48 dní. Eiffelovu věž, stejně jako celou Paříž a Francii mám ráda, takže mi Katya z Německa udělala velkou radost. Katya byla v Paříži na jaře a velice si tohle město zamilovala. Jako velký nadšenec pro umění zamířila jako první do Louvru, jen tam bylo dost lidí. Výlet po Paříži trval dva dny a moc si to tam užila.

Ono to zní tak krásně, když řeknu, že tvořím náušnice, ale ve skutečnosti nejde o nic velkolepého a kreativního. Spíše to prostě jen tak zkouším a ono z toho občas vyjde něco, co se dá nosit. Navíc jsem od Narcisky k narozeninám dostala krabici s korálky, takže se už nemůžu na nic vymlouvat. Blíží se Vánoce, tak jsem si řekla, že nějaké náušnice udělám jako dárek, snad se obdarovaný nezděsí. Ty vlevo jsou tvořené modro-barevným kamínkem. A vpravo jsou Havraspárské - vytištěný znak koleje je nalepený na kartonu a přelepený izolepou.

Jednou či dvakrát do měsíce si udělám výlet do Plzně, kde se sejdem s Narciskou, projdeme se a posedíme. Pokud nás někdo zná, ví, že hlavním tématem hovoru obvykle bývají knihy a čaje. :-) Koncem listopadu a tento čtvrtek jsme se zase sešly. Navštívily jsme adventní trhy a jen náhodou nás neušlapal "vánocchtivých" dav lidí. V listopadu to kolem stromku ještě šlo, ale teď před Vánocemi je to šílené. A jako každoročně největší nával je u stánků se svařeným vínem, trdelníky a jiného jídla. :-D

Začal prosinec a já si připravila diář na tento měsíc. Pořád jde jen o zkušební pokus, ale od ledna budu tvořit už na jistotu do mého kroužkového zápisníku. Tady si vedu jen týdenní přehled, plus mám vpředu měsíční tabulku, ale tu vám neukážu. Do budoucna plánuji dělat něco jako "bullet journal" a nějaké seznamy činností, ale v prosinci jsem sepsala pouze seznam cukroví, které budu péct. Už mám čtyři druhy. :-)

Pár mých malůvek s motivem kávy, které jsem tvořila v létě. U některých jsem se inspirovala, jiné jsem prostě zkoušela a ono něco vzniklo. I když já kreslit neumím, ale jednoduše si občas trochu čmárám. :-) Příští rok, pokud se mi tedy povede tvořit si sama diář, tak je budu kreslit i tam.

Již delší dobu uvažuji, že si začnu vést kreativněji diář, ale neustále jsem to odkládala. Letos jsem si koupila Zápisník Malý princ na Svět pásek a mám ho jako diář i zápisník zároveň. Momentálně není v nabídce, ale tady na videu si ho můžete prohlédnout. Malého prince mám ráda, takže jsem si ho zamilovala na první pohled. K tomu mám ještě samolepky se vzhledem jako známky. :-)

Aby se tu něco dělo, tak sem přihodím několik mých letních malůvek, vlastně jde o takové černobílé náčtrtky, které jsem v létě dělala do mého tvůrčího sešitu. Těch stínů v pozadí si nevšímejte, sešit má příliš tenké listy, a tak obrázky trochu prosvítají. Když črtám, tak si stránky podkládám. Radši přidám popisky, abyste věděli, co máte na obrázkách vidět. :-) Ledový čaj v CrossCafe

O mé osobě je známo, že mám moc ráda podzim, a přesto každý rok netrpělivě očekávám první vločky. Jelikož nežiji na horách, tak na bílé Vánoce mohu zapomenout. Když jsem byla malá (takže před dvaceti lety), tak zima byla i u nás krásně bílá, ovšem v posledních letech by se zasněžené stráně u nás na vesnici daly spočítat na prstech. Je to škoda, protože zimní příroda má své kouzlo stejně jako podzimní. Tenhle týden se u nás vystřídal podzim i zima. Ráno chodím s labradorem Kárem na procházky, takže si užívám přírodu kolem sebe, tedy pokud něco vidím, jelikož musím občas vyrazit už kolem páté hodiny. Ale tento týden jsme mohli jít až po sedmé, což bylo mnohem lepší. :-) V pondělí byl ještě nádherný podzim.

Co pěkného mi během srpna přilétlo do schránky? Pokaždé, když v ní něco najde (tedy kromě letáků) mám obrovskou radost. Postcossing a celkově dopisování nebo pohlednicování mám ráda. :-) Narciska mi poslala pohled z města Zákupy, kde nějakou dobu v létě pobývala. Moc děkuji. Pozdravy z výletů mi vždy potěší. A má penpel Elina poslala pohlednici z Tennessee Aquarium, kde byla přes víkend se svým manželem Ericem.

Přiznám se, že jsem se na dlabání dýně chtěla letos vyprdnout a nechat to plavat, ale HOG mě opět dokopal něco dělat. V předmětu Kolo roku, kde probíráme základní svátky, přišel čas na Samhain a Halloween, takže jsme za úkol dostali vydlabat dýni. Vloni jsem dlabala poprvé a vznikla z toho " upíří dýně ". Tentokrát jsem tvořila a vznikl "pan Dýně". :-)

Co pěkného mi v červenci přistálo v poštovní schránce. Víte, že hrozně ráda píšu i dostávám pohlednice a dopisy? Je to úžasný pocit, když napíšete psaní, vhodíte jej do schránky a pak už čekáte, až bude doručeno a konečně mi dorazí odpověď. Jen to čekání je někdy hrozně dlouhé. ;-) V mé modré koleji Havraspár ( na HOGu ) se během léta vyhlásil "Havrpostcrossing", kam jsem se neváhala přihlásit. Jeden pohled jsem poslala Wronce, byl se sovičkou, a jeden pohled mi dorazil. Náhoda v losu určila zrovna mou patronku a kamarádku Daffodilu . Moc děkuji za překvapení. :-)  

Touhle pěšinou u lesa jsem kráčela už tolikrát, ale až dneska se tady všechno změnilo. Měla jsem jít raději tou delší cestou po silnici, ale jak jsem mohla tušit, co všechno se může stát…      Začnu raději od začátku. Den za dnem jezdím z kanceláře autobusem. Domů to nemám daleko, jen asi čtyři kilometry, a tak se někdy během pěkného počasí projdu. Po silnici bych to měla dál, proto si cestu krátím pěšinou u lesa. Chodím pomaleji a kochám se krajinou. Ve slunečním světle je tohle místo krásné, klidně bych si to dovedla představit jako akvarel krajinky s loukami, lány polí a lesy.      Dnes ovšem bylo už od rána podzimní lezavé počasí, proto jsem byla naštvaná na šéfa, když si vymyslel poradu. Jako obvykle jsme se nedozvěděli nic nového, ale pořádně nás zdržel. Samozřejmě jsem nestihla autobus a na další, který jede až za dvě hodiny, se mi nechtělo čekat.      Zachumlala jsem se do kabátu a vyrazila na cestu. Chlad mi lezl pod límec, tak jsem si urovnala šátek

Profesorka Tydynka Flyová otevřela oči. Nemohla uvěřit, že v metru usnula. Zaslechla skřípavý zvuk, podívala, odkud vychází. V okénku spatřila bílé světlo, které ji oslepilo. Měla mžitky před očima a snažila se záři přivyknout. V tom si uvědomila, že k ní kráčí vysoká postava v kouzelnickém plášti. Zamrkala v domnění, že má vidiny, protože před ní stanul profesor Brumbál. " Nedáte si citrónovou zmrzlinu? " zeptal se. Tydynka se nezmohla na slovo. "J en to promyslete, svou oblíbenou zmrzlinu nenabízím, jen tak někomu, " řekl s úsměvem. " Tak tedy přeji pěkný den, " dodal a zmizel společně s bílým světlem. Souprava právě vyjela z depa. Soutěžní drabble vytvořeno na Hogwarts.cz pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy.

Dílko vytvořené do soutěže na Hogwart.cz, prázdniny končí a školní rok brzy začne, a tak i Cesmína Hardy má noční můru, zda zvládne druhý ročník. :-)      Sny mohou být různorodé, většinou jde jen o výplody odpočívající mysli, ale někdy se i běžná snová fantazie může změnit v noční můru. To byl také můj případ, a přitom všechno začalo naprosto nevinně.      Otevřela jsem oči ve svém pokoji, byl čas vstávat a jít do školy. V kolejní místnosti jsem potkávala své spolužáky a všechno se zdálo být normální. Nasnídala jsem se a plánovala odpolední čtení v trávě před školou. Prostě pohodový den, tedy až do okamžiku, kdy mi Daffodila oznámila, že si přece nemůžu číst, nejsou prázdniny, ale následující den se mají odevzdávat závěrečné eseje. Zůstala jsem na ni civět, protože jsem nechápala, co se to děje. Je přece léto, nebo ne? Chtěla jsem nad tím mávnout rukou, když se na chodbě objevila profesorka Anseiola Jasmis Rawenclav a ptala se, kdy jí hodlám dát esej. Byla celá

Dneska tu mám několik momentek z mé procházky s hafany - labrador Káro a dalmatinka Deny. Já vážně neumím fotit, takže fotky jsou nic neříkající, ale pejkové jsou krasavci, tak se jimi pokochejte. :-) Zjistila jsem, že uhlídat dva psy, aby zůstali na stejném místě a nikam se neotáčeli, je nadlidský výkon. Hlavně Káro musí pokaždé někam mizet a Deny se odmítá fotit. :-D

Již delší dobu jsem uvažovala, že bych si vyzkoušela tvoření náušnic, ale znáte, pořád jsem to odkládala, až budu mít více času. No, tímto způsobem jsem to odložila o několik let, ale mé studium na Hogwarts.cz mě nakonec dokopalo k činu. :-) Přihlásila jsem se totiž na seminář, kde se tvořily reci náušnice, a to z PET lahví. Rychle jsem si kupovala nějaké afroháčky, nýty, jehly a korálky, abych mohla začít pracovat. A tady jsou už hotové tři výtvory. :-) Nelekejte se, byly to mé první pokusy a zjistila jsem, že nahřívat plast nad svíčkou není vůbec jednoduché. :-)

Co mi během června přistálo v poštovní schránce? Tentokrát začnu Postcrossingem, protože mi přišly jen dva pohledy, a pak budu pokračovat dál. Vždycky když mi přijde pohlednice nebo dopis, tak mám hrozně velkou radost. :-) Nizozemí urazilo 678 km za 13 dní. Ulrike posílá pozdrav z Holandska. Doufá, že se mi pohled bude líbit, protože patří k jejím oblíbeným. Da Vinci je jedním z nejlepších umělců, které zná. Francie cestovala 798 km za 30 dní. Amel před dlouhou dobou četla knihy od Jules Verne a nyní se k nim chce vrátit.

Mám hrozně ráda ten pocit, když ve schránce čeká nějaké psaní. To mám hned lepší den. :-) Během květnase urodilo postcrossingové nadělení. :-) Finsko cestovalo 1 495 km za 6 dní. Teija píše, že má krásnou neděli a se svou matkou slaví Den matek. Její manžel uvařil oběd a oslavují. Švédsko urazilo 716 km za 6 dní. Britt-Marie žije na jihu Švédska, pracuje ve školní knihovně. Ráda čte, luští křížovky a dělá ruční práce.  

Tuto závěrečnou esej jsem vytvořila na předmět Nauka o tvorech nejnebezpečnějších na konci 1. ročníku studia na Hogwarts.cz pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy . V zadání bylo, že máme napsat příběh minimálně na 9 palců, k tomu ještě minimálně 8 veršů a nakreslit obrázek. Všechno trojí spolu mohlo souviset, ale také nemuselo. V hoře žije mantichora strašlivá, řev krvavé písně šelmy zaznívá sežere každého na potkání, alespoň to se o ní vypráví. Spoustu hrdinů už zabila, jejich rytířskou krev vypila, zemřeli v boji s touto bestií, děsivá pověst z hor lidi ubijí.

Jeden z úkolů na Dějiny čar a kouzel zněl: Vciťte se do kůže trolloláskařského Pierra Bonaccorda a sepište oslavnou ódu na to, jak jsou trollové bezkonkurenčně úžasní a skvělí. Alespoň 20 veršů. A tady máte můj výtvor, který sice není příliš oslavný, ale přihlouplý je určitě. :-) Oslavná óda za trolla znít nemůže, protože někoho právě stahuje z kůže, lehce jako ladná víla lesem zatančí, všechny stromy při tom zporáží, odlehlá místa v horách obývá, lidem se straní a ospale zívá.

První rok v Bradavicích na pozemcích Hogwarts.cz mám za sebou, tedy ještě náš čeká ukončení školního roku, spočítání bodů a slavnost, ale teď v neděli jsem odevzdávala závěrečné eseje, takže mám padla a až do září jsou prázdniny. Tak mě napadlo, když už mám konečně čas, mohla bych se trochu rozepsat o mých dojmech z výuky.      Školní rok trvá pět měsíců (únor - červen, září až leden), takže během jednoho roku jsou dva školní, což je prima, protože rychleji postupujete ve studiu. Můj první ročník začal v únoru a končí nyní v červnu. V lednu se přijímali nováčci a ti pak byli Moudrým kloboukem zařazeni do jedné ze čtyř kolejí, já se dostala do Havraspáru. :-)

Tentokrát se můžete mrknout na můj první úkol na předmět " Zeměplochismus ", jde o příběh o Pátém elefantovi, kterého jsem se dovolila pojmenovat. Napsala jsem jako studentka Havraspáru Cesmína Hardy studující první ročník v Bradavicích na Hogwarts.cz . A nedivte se, Úžasnou Zeměplochu mám ráda, i když jsem se ještě neprokousala všemi díly, tak se alespoň vzdělávám okolo ní. :-) Zadání: V úvodu hodiny jsem se zmiňoval o Pátém elefantovi a jeho pádu na Zeměplochu. Vaším dnešním úkolem bude mi tuto pověst sepsat vlastními slovy. Všechny potřebné informace, které by vaše vyprávění mělo obsahovat, naleznete ve výkladu. Rozsah minimálně na 3 palce.      V době, kdy Velká A´Tuin vylétla z mlhovin a začala plout vesmírem, tak na jejím krunýři skutečně kráčelo pět slonů - Berilia, Tubul, P´Phon Velký, Jerakeen a pátý známý jako Bezejmenný, kteří měli za úkol nést na svých zádech Zeměplochu až do konce věků. Všech pět obrovských slonů tak mnoho let kráčelo po krunýři ž

V dubnu mi přišlo 14 pohlednic a dopisů, z čehož postcrossigových pohledů se moc neurodilo. Snad se to další měsíc napsaví. Tak se raději půjdeme podívat na mé poklady. :-) Rusko cestovalo 1 777 km za 18 dní. Julia zdraví z Moskvy, má ráda Harryho Pottera a Pána prstenu. Má dvě kočky a ráda chodí s přáteli na párty. Kanada urazila 7 504 km za 20 dní. Celina pozdravuje z Kanady. Posílá její oblíbený pohled na hory. Ráda chodí do přírody.

Maglaiz si na mě uchystala dubnové překvapení v podání balíčku s vánočními dárky. No, někdo prostě nemá okolo Vánoc čas, tak proč nebýt originální a nenechat nadělit dárky až velikonočního zajíce? To se přece tak často nestává. :-)

Podívejme se na moje březnové postcrossingové úlovky . A nejen to, pohlednice či dopisy píšu i jinak, navíc byly Velikonoce, takže má schránka byla měla radost, že do ní nechodí jen reklamní letáky, ale také skutečná pošta. :-) Čína urazila 7 294 km za 67 dní. Shiminggao píše, že má rád knihy a nejvíc čte elektronické (e-books). Poslouchá hudbu a zbírá známky. Německo cestovalo 511 km za 3 dny. Henry, žije v Hamburgu a rád cestuje.

Poscrossing me baví, začala jsem víc posílat pohlednice a tady je dostávám. Pokaždé, když něco najdu ve schránce, tak mám velkou radost. Ale také když něco pošlu do světa a přijde mi nadšené hurray, tak mám hned zlepšený den. :-).  Německo urazilo cestu 399 km za 14 dní. Krásná černá kočička v trávě. Andrea píše, že bydlí ve městě jménem Schieder, má desetiletého syna a malého psa. Ráda fotí přírodu. Rusko cestovalo 1 958 km za 17 dní. Nádherný koník v přírodě, prostě krása.  Natasha zdraví z Ruska, je jí 24 let a je účetní. Žije na jihu Ruska, ve městě Rostov-on-Don. Má ráda zvířata, hlavně kočky a mývaly.  Má dvě kočky a hlemýždě. Kočky si vzala z ulice.

Sedím na břehu řeky a pozoruji vodu, která šplouchá, převaluje se a čeří se u kraje, kde vzniká pěna. Vždy jsem se na vodu mohla dívat celé hodiny a nevnímat okolí, a tak ani nevím, kolik času už uplynulo. Minuta, hodina, den? Svůj pohled upínám do vodního živlu a ztrácím se v něm. Někdy mám pocit, že voda je tou nejmocnější silou, která kdy utvářela svět. Naberu do ruky trochu vody a cítím její moc, jenž mi uniká mezi prsty. Vlnky a vlny tančí do neslyšící hudby a já nemohu odtrhnout zrak od té nádherné podívané. Voda je tak hluboká a prudká, že by mě dokázala celou pohltit, až mě napadá, že si nepřeji nic jiného, než s vodou splynout.      Položím se na břeh do trávy, kde začíná kvést barevné kvítí. Zavřu oči a poslouchám šum řeky a přírody kolem. Na první pohled je tu klid a mír, ale když se pořádně zaposloucháte, tak uslyšíte rozbouřenou řeku, která se dere krajinou. Ptáci zpívají, vítr si pohrává s větvemi, které se teprve probouzejí k životu, a brzy bude opět

Drabble o bohyni Vesně Bohyně Vesna kráčela krájinou a příroda se pod jejími chodidly probouzela ze zimního spánku. Nazelenalé šaty s dlouhým pláštěm šustily ve větru, stejně jako malé lístečky na větvičkách stromů a pokaždé, když se hůl bohyně dotkla země, na tom místě vyrašila květina. Za chvíli bylo všude kolem cesty mnoho sněženek, narcisek, petrklíčů a tulipánů, vše hrálo veselými barvami a zima již neměla šanci. Ptáci poletovali kolem a jeden se dokonce posadil bohyni na rameno, ale jí to nevadilo. Nastavila tvář slunci a nasávala teplo z paprsků. Vesna nikam nepospíchala, věděla, že příroda potřebuje čas se znovuzrodit a získat na síle.

Nevím, jak vy, ale já se v létě ráda osvěžuji ovocnými nápoji, hlavně aby nebyly moc sladké a co nejvíce ledové. :-) Proto jsem si připravila odhalení citronového a melounového osvěžení. Limonádou bych to nenazývala, protože je to spíš jen ovocná voda, jelikož je to bez bublinek, takže jen osvěžení. :-D   Citrónové osvěžení Potřebujete : - 1 citron - 150 ml citronovou šťávu - 2 lžíce cukru - 1 litr studené vody - led Postup :   - Omyjeme citron, nakrájíme na plátky a ty nandáme do džbánu. Trochu je zmáčkneme, aby se uvolnila chuť a šťáva.   - Pak si buď vymačkáme citron, nebo použijeme citronový koncentrát. Asi 150 ml citronové šťávy nalijeme do džbánu.   - Do džbánu nasypeme 2 lžíce cukru (pokud chcete více sladký nápoj, tak si tam cukru nasypte víc, ale takhle je to příjemně nakyslé a málo sladké).   - Přilijeme asi 1 litr studené vody a zamícháme dřevěnou měchačkou, aby se cukr rozpustil. Na závěr nandáme do nápoje kostky ledu (čím víc, tí m líp) .

Báseň a obrázek vytvořeno pro Hogwarts.cz , na předmět Soví orákulum pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy . Sice jsem to napsala už před dvěma týdny, ale čekala jsem, až to bude oznámkované. Dostala jsem jedničku. :-) Sova je bytost moudrá, její barvou je modrá, za měsíční noci letá, hraboše a myši chytá. Knihovnu má plnou, čtení je sílou mocnou, všude kolem leží knihy, sepisuje svoje soví spisy.

Postcrossing se rozeběhl a ve schránce nacházím samé zajímavé a pěkné pohlednice, takže mám nového koníčka. Je to pěkná věc, posíláte pohlednice do světa, a pak čekáte, odkud přijde pohled vám. :-D Rusko urazil cestu 2 028 km za 26 dní. Zimní, koníčkový pohled, který je prostě nádherný. :-) Tatiana mi popřála k Vánocům a k Novému roku. Polsko procestoval 626 km za 11 dní. Krásná pohlednice, která je ve stylu rytiny. Přesně něco takového mám ráda. :-) Marhyna poslala pozdrav z Varšavy a napsala, že ráda navštěvuje univerzitní knihovnu.

Je čas přidat nějaký dojmový článek z mého studia v Bradavicích ( Hogwars.cz ). Do budoucna se chystám rozepsat například o průběhu výuky. Tentokrát si můžete přečíst, jak proběhl můj první výlet do Zakázaného lesa.      V úterý 16. února jsme po menším odložení konečně vyrazily na první výlet do Zakázaného lesa. Byly jsme malá skupina ženského pohlaví, se mnou tři studentky Havraspáru, dozor Eleanor Blackfoot a lesní průvodkyně Jostein Lauierová. Jako nováček jsem pochopitelně byla dost nervózní, protože o Zakázaném lese jsem toho už hodně slyšela, navíc se tam šlo za tmy, což na odvaze nepřidá.

Když se v Bradavicích, tedy na Hogwarts.cz, objevila další drabble soutěž, hned jsem byla připravena tvořit sto-slovné dílko na téma "Stěhování hradu", ovšem byl tam malý háček - za úkol bylo napsat veršované drabble. A tak máte možnost si přečíst mé první (a nejspíš také poslední) drabble ve verších. :-) Stěhovat hrad není žádná legrace, něco podobného udělali v Kocourkově, stačilo stát v pravý čas poblíž radnice a předejít zničující živelné katastrofě. Kouzelníci mají svou magii a čáry, s rozmyslem hůlkami zamávají, poplujeme jako v moři ledové kry, na obzoru se nebe rychle rozjasní.

Můžete si přečíst o tom, že mi došel dopis o přijetí do Hogwarts.cz a nahlédnout do mé úvodní eseje na téma " Sedm pravidel bezpečného kouzlení " . Ano, byla jsem přijata do Školy čar a kouzel v Bradaviích a postupně se podělím o své dojmy z hradu. Jak jsem zvládala první dny po přijetí? A jak dopadla Zařazovaí slavnost? Zde je má práce, kterou jsem vypracovala do soutěže pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy . :-)    Kdo by nesnil o kouzelnickém studiu v Bradavicích? Když se mi naskytla příležitost se zkusit přihlásit, tak jsem toho rychle využila. Při sepisování úvodní eseje jsem se trochu zapotila, ale nakonec jsem s brkem do pergamenu rychle načmárala potřebnou délku i obsah. Nebylo to zase tak těžké. Odevzdání proběhlo a pak už zbývalo jen nervózně čekat na výsledek přijímacího řízení.

Procitám a pod oknem startuje soused auto, poveze dětičky do školy, což se bez křiku rozhodně neobejde. Jedno zapomnělo svačinu, druhé zase čepici. Vteřinová ručička na hodinách neúprosně běží kupředu a odtikává poslední okamžiky mého odpočinku. Kocour vedle mé hlavy zamňouká, čímž dává jasně najevo, že mám svou pozornost věnovat jemu. Snažím se ho ignorovat, jenže to už se rozeřve jako poplašná siréna, čímž probudí fretku a ta začne cupitat po kleci. Obhlídne jeden roh, nakoukne do misky s granulemi a ozve se jemné chroustání, nakonec zalomcuje dvířky a chce ven. Otvírám oči, spánek je definitivně pryč a den začíná. Vytvořeno do drabble soutěže na Hogwarts.cz , kde vystupuju pod kouzelnickým jménem Cesmína Hardy. :-) Některé výtvory budu dávat i sem na blog, ale rozhodně ne všechno. Hlavně vždy musím počkat až po hodnocení. Zaujalo vás mé jméno Cesmína Hardy? No, prostě miluji větvičky cesmíny a Hardy je podle mého oblíbeného autora Thomas Hardy. I když, můžu si oblíbit spi

Jsem ostuda, ale k tomuto výjimečnému anglickému románu mě přivedla erotická romance Padesát odstánů šedi. Anastasii Steel totiž stále básnila o Tess z d´Urbervillů a brala si ji téměř za svůj životní vzor. To byl také důvod, proč jsem se do "Tess" pustila a musím se přiznat, že toho v žádném případě nelituji. Naopak. Tess si mě získala. Tess je prosté venkovské děvče, které vypomáhá matce s domácností, otec pije a není s ním řeč. Jednou se náhodou dozví, že jejich příjmení Durbeyfied je zkomolenina rytířského rodu d´Urbervill, a tak se rozhodne, že se na tom dá zbohatnout. Pošle svou nezkušenou dceru Tess k "příbuzným", co žijí v sídle d´Urbervillů, aby se naučila dobrým způsobům šlechty. Jenže Tess se zaplete s Alekem d´Urbervillem a naivně se domnívá, že si ji vezme za ženu. Alek ovšem místo toho odjede a Tess následně zjišťuje, že je těhotná. Svým konáním přivedla svou rodinu do hanby, protože je svobodná matka (což se rovná poběhlici) a hodně lidí

Zdravím všechny návštěvníky,      uvědomuji si, že je tu v poslední době dosti mrtvo, ale já mám takovou radost, že nedokážu vytvořit nic kromě věcí do Bradavic. Nebojte, nemáte sluchové halucinace, jsem nový student na škole čar a kouzel v Bradavicích. :-) Nyní asi pochybujete o mém duševním zdraví, ale nebojte, stále jsem se ještě nezbláznila. Raději začnu od začátku.

Je na čase se pochlubit s tím, co mi během prosince přistálo ve schránce. Pošťáci mě zřejmě začínají nenávidět, protože mi to toho chodí docela dost. :-) Navíc jsem se 25. listopadu přihlásila do Postcrossingu , což je celosvětový projekt cestování pomocí pohlednic. Uh, to nedává moc smysl, co?  Zkusím to jednodušše vysvětlit. Přihlásíte se a vylosujete si nějakou adresu, na tu pošlete pohled, a pak už čekáte. Až je pohlednice u svého majitele, tak si někdo vylosuje vás a vám přijde pohlednice. Ze začátku můžete mít najednou odesláno až pět pohlednic, ale to čekání je hrozné. O to větší radost máte, když vám přijde poděkování za pohled. :-) 28. prosince jsem našla ve schránce své první dva pohledy: z USA cestoval 15 dní a 7,179 km , a z Taiwanu putoval 15 dní a 9,171 km .

Sice už začal leden, ale já se konečně dostala k lepšímu připojení na internet, u nás na vesnici je to strašně pomalé a než bych nahrála těchto pár fotek, tak bych nejspíš počítač vyhodila z okna. :-) Ale budu mluvit raději o Vánocích, které jsem trávila doma v rodinném kruhu a dost lenošila. Přípravy na Vánoce mám již několik let na starosti já, takže peču cukroví (i pro kamarádky) a na Štědrý den dopoledne zdobím v obýváku na stole stromeček. Ano, máme ho na stole a dárky se dávají pod stůl, ale takhle se to dělalo vždy. Teď alespoň máme malý stomek (jen 90 cm), ale dřív se na stůl nacpal strom 150 cm vysoký. Špička se nedávala, protože hodní větev byla ohnutá o strop. :-) Kdyby vás zajímalo, co mi nadělil Ježíšek, tak můžete mrknouk na můj druhý blog Literarni koutek "U fretko-kocoura" . Tam jsem se už chlubila, tak to nebudu znovu dávat i sem. Takhle vypadá napečeno 16 druhů cukroví. Kakaové pracny, kokosové pracny, vanilkové rohlíčky, myslivecké k