Jiný prostor

Pokud o nějaké knize a její autorce neustále slyšíte jako o zázračném objevu, tak zatoužíte okusit její umění na vlastní kůži. Básně Rupi Kaur si získaly svět a četli je i ti, kteří obvykle poezii nečtou. Tak na tom přece něco být musí, říkala jsem si. Já osobně mám poezii ráda a s oblibou zkouším nové (pro mě neznámé) autory.

Mohou existovat pravidla, která určí pravého knihomila? Možná ano, ale o to jsem se ani nepokoušela. Sepsala jsem mé vlastní poznávací znamení, ovšem tím největším je má láska ke knihám. 1) Knihy jako nejlepší přítel Každý knihomil ví, že jedině s knihou se cítí nejlépe. Knihy jsou pro něj jako nejlepší přítel, ke kterému se může vždy vrátit. Pokud se mu ve skutečném světě nedaří, tak knižní svět jej uvítá s otevřenou náručí a vroucně knihomila obejme. Knihy dokážou zlepšit náladu, pomoct najít směr, a možná i změnit život, pokud to knihám dovolíme. Není náhodou, že knihomil se obklopuje knihami, protože v jejich společnosti se vždy cítí šťastný. Nikdo nemůže být mezi knihami sám, protože plná knihovna je pro knihomila stejné, jako by byl obklopen svými nejlepšími přáteli.

Na HOGu jsem měla za úkol sepsat seznam mých kladů, takových pochval. Samochvála sice smrdí, ale někdy je potřeba najít na sobě nějaké klady. Při tom jsem zjistila, jaká vlastně jsem… 1) Jsem tvořivá! Ráda tvořím a popouštím uzdu fantazii. Zkouším kreslit, kolážovat, básnit... Výsledek sice vždy nedopadne podle představ, ale nakonec to nevypadá nejhůř.

Loňské léto bylo divné, jako by mi zmizelo a já ho skoro nevnímala. V červenci mi umřel táta, a pak šel život zase dál, jen nějak jinak. Veršů sem moc nenapsala, ani jsem nefotila momentky, vlastně ani nevím, co jsem dělala... Vím, že haiku nemá zachycovat emoce, ale jen daný okamžik, ale někdy je potřeba se vypsat. Slunce prozáří barvy letní přírody ptačí píseň zní. Smrt dorazila nečekaně, nezvána duši vede pryč. Ticho, prázdnota vstoupili do mé duše zírám do stropu.

Jsem knihomil a zároveň knihomol, který bez knihy málokdy vychází z domu. Před pár lety jsem během jednoho roku přečetla skoro dvě stě knih, ale to jsem skoro neustále jen četla a knihy nasávala jako houba. Jelikož mám dnes už také jiné zájmy a povinnosti, tak přečtu měsíčně průměrně šest knih. Někdy mám problém si na čtení najít trochu času, ale například v autobuse a ve vlaku mi kniha nesmí chybět. Doma mám knihovničku přes půl stěny, takže určitě nehrozí, že bych někdy neměla co číst.

Kdo sleduje můj "tvořící" Instagram, tak jistě ví, že ráda dělám koláže. Je to krásně relaxační činnost. Rozložím si různé výstřižky z časopisů, papírky, samolepky, razítka, washi pásky... a něco spatlám dohromady. Tady je výběr z druhé půlky roku 2018. Občas jsem i něco kreslila. V létě jsem tvořila docela dost, ale na podzim jsem měla kreativní oddych. Myslím si, že komentáře nejsou potřeba. :-)

Doháním resty a postupně tu budu ukazovat mou poezii, koláže, malůvky, a přibude také povídání o knihách. Tak tady jsou haiku z června 2019, kdy jsem celý měsíc poctivě psala jedno haiku každý den. Strom se zelená po louce si běhá pes na kočku štěká. Paprsek slunce žehná začátku léta horké dny jsou tu. Příroda kvete louku pohltí vedro ani pes neštěká.

Doba od mého posledního povzdechu pokročila a já jsem stále na tom samém místě, nebo přesněji v tom samém (sedmém) ročníku. V únoru 2019 jsem byla před zahájením sedmého ročníku studia v Bradavicích a měla obavy ze zkoušky OVCE, která čeká každého studenta sedmého ročníku. Tedy za předpokladu, že se na zkoušku přihlásí, což jsem neučinila, proto jsem sedmý ročník opakovala.

Tohle bude sloužit jako můj přehled přečtených knih a čtenářských dojmů. Původně jsem chtěla psát jen měsíčně „přečteno“ a ke každé knize přidat jen malý komentář, ale když jsem začala psát lednové přečteno, tak jsem si uvědomila, že každá kniha si zaslouží stejnou pozornost. Proto budu postupně psát čtenářské dojmy ke každé knize zvlášť, byť nebudou třeba příliš dlouhé. Sem přidám odkazy, aby v tom byl přehled.