Bezvýznamnost v srdci
Je listopad, vítr fouká a je velmi chladno. Listí poletuje ve větru a sem tam se už objevují první vločky sněhu. Marie stojí na střeše vysoké budovy a hledí do dálky. Slunce právě zapadá za obzor a ona cítí chlad ve svém srdci. Vzpomíná na všechny, které měla ráda a které nepřízní osudu ztratila. Nyní je sama, už nemá nikoho. V očích se jí lesknou slzy a ona odhodí modrý svetr stranou. Stále upírá pohled na mizející slunce a ví, co musí udělat. Po chvíli posune nohu blíž k okraji střechy a podívá se dolů. Lidé tam chodí a zdají se maličcí jako mravenci, přesto se jako oni nechovají. Nikoho nezajímají problémy ostatních, ani o ni se již nikdo nestará. Poslední člověk, kterého měla ráda, zemřel před měsícem. Proto nyní stojí opuštěná na střeše a přemýšlí o konci.