Jiný prostor

Za chvíli už jsou Vánoce, tak jsem si sedla na postel, vzala si pastelky a nějaké vánoční pohlednice či přání a šla si kreslit. Dárky už mám nakoupené a zabalené, v sobotu se koná vánoční posezení s přáteli (tentokrát to bude u L. v Plzni, jinak to předtím devětkrát bylo u mě), takže připravím ještě něco málo k pohoštění a vaječná likér už je uvařený a mírně uležený. Tohle vánoční zátiší jsem kreslila podle jednoho přání, ale trochu jsem si to upravila podle svého. Já vždy improvizuju a hlavně ráda. - tužka a pastelky, A5

Zase mě přepadla smutná nálada - je vidět, že se blíží podzim, takové nálady budu mít hodně často, tak se raději připravte. Tentokrát jsem zkoušela zachytit hranici mezi životem a smrtí, je to jen tenká hranice a velmi snadno ji lze překročit. Použila jsem vodovky a tempera, sůl a zmačkaný igelit - tím vytvořím ten vzor.     Nakresleno 17. 9. 2011

Vyndala jsem si tempera a pokusila se nakreslit portály, kterými andělé vnikají do našeho světa. Ani nevím, jak mi tenhle nápad napadl, ale prostě jsem začala kreslit. Tyhle stavy mám docela často, vezmu papír, tužku či něco jiného a začnu kreslit, přitom netuším co, ale vždy z toho něco vznikne. Asi jsem skutečně snílek, který létá v oblacích a země se už ani nedotýkám. Temnota mě obklopuje, ale přesto občas zahlédnu nějaké světýlko, které mi ukazuje cestu...mohu jen doufat, že to není bludička...  Nakresleno 16. 9. 2011

Je listopad, vítr fouká a je velmi chladno. Listí poletuje ve větru a sem tam se už objevují první vločky sněhu. Marie stojí na střeše vysoké budovy a hledí do dálky. Slunce právě zapadá za obzor a ona cítí chlad ve svém srdci. Vzpomíná na všechny, které měla ráda a které nepřízní osudu ztratila. Nyní je sama, už nemá nikoho. V očích se jí lesknou slzy a ona odhodí modrý svetr stranou. Stále upírá pohled na mizející slunce a ví, co musí udělat. Po chvíli posune nohu blíž k okraji střechy a podívá se dolů. Lidé tam chodí a zdají se maličcí jako mravenci, přesto se jako oni nechovají. Nikoho nezajímají problémy ostatních, ani o ni se již nikdo nestará. Poslední člověk, kterého měla ráda, zemřel před měsícem. Proto nyní stojí opuštěná na střeše a přemýšlí o konci.

Tak jsem se i já nakonec rozhodla vyjádřit k poslední části filmového zpracování ságy o Harrym Potterovi a trochu se poohlédla i za knihami. Snad Temnářce nepukne hlava jako Marťanovi v Jacksonově Mars útočí, protože by jí bylo rozhodně škoda:-D   ..... Harry Potter!!! Kdo by kdy tušil, že při zvuku tohoto jména budou miliony lidí po celém světě jásat (i brečet), chodit do kin (třeba i několikrát) a hlavně kupovat a číst knihy. Právě za to poslední, tedy čtení knih, patří Harrymu a jeho "velké matce" Rowlingové velké díky. Tento drobný čaroděj s brýlemi a nelehkým dětstvím si získal mnoho mladých čtenářů, kteří díky němu vzali téměř poprvé do ruky knížku (nemám na mysli učebnici či povinnou četbu) a s láskou a nadšením se začetli.

Mary 2 21. kapitola "Co se děje? Měla bys oslavovat, vždyť jsi vyhrála." pravil Bůh, který se náhle objevil vedle ní. Prohlédla si ho a začínala ho nenávidět, za to co musela už obětovat, proto čím je. "Gratuluji ti, konečně jsi přišla na to, kdo jsi a projevila se jako nová Bohyně. Vše skončilo daleko lépe, než jsem plánoval." řekl a Mary na něho na okamžik zůstala zírat. "O čem to mluvíš?! Vždyť jsem zabila všechny tvé anděly!" křikla na něho a už začínala být pořádně vytočená. On snad tohle plánoval? "Jak jsi řekla, byli to mí andělé, né tvoji. Nikdy by se podvolili a ještě tu byl ten zrádce Ezechiel. Nikou nebudou chybět." "A co Raniel? Proč musel zemřít?!" křičela na něho a hlas se jí chvěl zlostí. "Oběti. Každému bohu se při jeho vzestupu musí položit oběti, jedině tak utuží svou moc." řekl Bůh. "Cože? Já o to ale nikdy nestála!" křičela Mary dál. "Je mi to líto..." řekl smutně Bůh.

Mary 2 20. kapitola Raniel zrovna bojoval s několika démony, když si všiml, že se někdo řítí z nebe. Chvíli mu trvalo, než je konečně poznal a zjistil, že je to Mary s Michaelovým bezvládným tělem, bylo už pozdě na jakýkoliv pokus je chytit. "Mary!" zakřičel a rozběhl se k ní, démy tam nechal zkoprněné stát a prostě běžel, ani se na ně neohlédl. Mary dopadla tvrdě a náraz byl tak silný, že zvedl velký oblak prachu a písku. Všichni v blízkosti dopadu začali kašlat a dusit se. Strkali si ruce a části ošacení přes obličej, aby mohli lépe dýchat, ale moc jim to nepomáhalo. Když se oblak trochu rozptýlil, rozhlíželi se kolem, aby zjistili, co se vlastně stalo. .

V úterý 2. srpna jsem byla s hafanama před domem a na zídce lezl šneček, tak jsem si ho hned vyfotila a až v ten den jsem si všimla, že má dva krátší a dva delší růžky, vždycky jsem si myslela, že má jen dva dlouhé. :-D

Příroda se jako každoročně připravovala na zimu, funěl silný vítr a neshrabané listí v něm létalo sem a tam. Stromy měly již holé větve, tedy až na několik jehličnanů, které stály kousek za plotem dvora. Smraďoch ležel u boudy a podřimoval. Zima mu nebyla, protože skrz jeho hustou černou srst se vítr ani chlad nedostal. Prostě tam tak ležel a měl zavřené oči, přemýšlel o tom, jaké to bude, až bude dospělý pes. Smraďochovi totiž bylo sotva půl roku, ale rozhodně na to nevypadal. Byl obrovský a jeho chundelatá srst jeho velikost ještě umocňovala. Náhle ho něco zastudělo na čumáku, polekaně zvedl hlavu a uviděl, jak z nebe poletují bílé vločky. Párkrát se je pokusil chytit, ale ony hned pod jeho tlapou zmizely. Na svět padal první sníh a zima započala svou vládu. Pro Smraďocha však první vločky měly i jiný význam, začala jeho první zima. "Jů, sníh!! Smraďochu, zima začala!" pokřikoval vesele asi devítiletý chlapec, který vyběhl na dvůr a pobíhal mezi poletujícími

Rozhodla jsem se napsat příběh na snílkovskou desátou iluzi , prozatím na druhý obrázek. ani nevím, jak mi to přesně napadlo, ale prostě jsem se podívala na obrázek a věděla, co budu psát. ..... Bylo to začátkem listopadu, všude poletovalo nažloutlé listí a již bylo chladněji. Děti si hrály ve vesnici na schovávanou či honěnou, nebo na kopečku u lesa pouštěly draky. Ale tenhle listopad začal silnou bouří, kdy blesky se střídaly s hromy a všude vládly obavy, jak to všechno dopadne, všude až na domek, kde bydlel kovář s manželkou Annou, která zrovna porodila děvčátko Lenku. Anna zůstala ve světnici na okamžik sama s dcerkou, protože kovář vyprovázel porodní bábu ke vratům. V tom vítr rozrazil okno a silný vítr zafičel do světnice, Anna se strašně vyděsila a na klidu jí nepřidalo, že v bouři zaslechla smích malého děvčátka, proto si malou Lenku přitiskla ještě blíže k sobě, ale to už se vrátil kovář a honem zavřel okno a ubednil ho.

Mary 2 19. kapitola Obě armády se střetly, a přestože měl Lucifer přesilu, Maryina skupina se stále držela a statečně bojovala. Ozýval se řev, řinčení mečů, seker a jiných zbraní. Ani jedna skupina se nehodlala vzdát a bylo jisté, že hodlají bojovat až do konce. .. Mary se oháněla dvěma meči na všechny strany, žádný protivník nezůstal naživu, nebo alespoň v kuse. Sekala kolem a démoni odpadávali jeden za druhým, někdy upadla nejen hlava, ale i ruka či noha. Jenže Mary tohle zabíjení už nebavilo, chtěla se utkat s jediným protivníkem a tím byl Lucifer. Klestila si cestu k němu, ale démoni před ní stále více vstupovali a ona je zabíjela a zabíjela.

Měla jsem po ruce pastelky, tak jsem nakreslila takovou pohodu U rybníka, inspiraci jsem si vzala z časopisu o vyšívání a upravila jsem to podle svého. U rybníka je krásně a příjemně se tam relaxuje. My máme taky u nás rybník, ale není takhle útulný.    

Tentokrát jsem se rozhodla napsat na téma týdne Budoucnost povídku o tom, že se nevylácí vědět to, co se stane. ..... Již od dětství jsem se zajímala o minulost a historii jeskyní a staveb v přírodě. Vždy jsem s velkým odhodláním odhalovala tajemství dávno zapomenuté historie a byla šťastná, když jsem se dostala o kousek blíže k cíly. .. Před více jak rokem, tedy když mi bylo dvacet šest let, jsem se dozvěděla o tajemné jeskyni (umístění nechci zmiňovat), ve které se prý setkávají časy a je snad možné i nahlédnout do budoucnosti. O tom jsem vždy snila, asi jako většina lidí.

Mary 2 18. kapitola Mary se i se svou malou armádou přenesla na místo bitvy, stále tam byla jen pustina a nikdo nikde. Přemýšlela, odkud se asi Lucifer vynoří a zaútočí. "Moment, já tohle místo znám." řekl Raniel a Mary se po něm podívala, docela jí zajímalo, co z něho zase vypadne. "Nedaleko odsud je propast a na jejím dně je jedna z bran pekla, ale jen tuhle má Zlo otevřít. Uzavřít a nadobro zapečetit ji dokáže jedině Bůh." dovysvětlil Raniel. Mary si jen povzdechla, o tom se jí Bůh nezmínil. Mohla tedy očekávat, že před ní zatajil i jiná překvapení. "Tak tedy dobrá, půjdu se podívat k té propasti, vy zůstaňte tady." řekla Mary a k ní se připojil Raniel a Bakchus. Ostatní zůstali stát na svých místech. .

Toužím po fretce, protože si mě tohle skvělé zvířátko prostě získalo. Je to šelma, která ovšem umí být mazlivá a oddaná. :-) Zatím ji nemám, tak si ji alespoň kreslím. (inspirováno obrázky z knih o fretkách)

Mary 2 17. kapitola Mary otevřela oči a zjistila, že neleží na střeše základny vedle Bakcha, nýbrž někde v pustině, kde kromě několika stromů a keřů byl jen písek a tvrdá země. Slunce zde žhnulo, vše od něho bylo rozpálené a vzduch byl takřka nedýchatelný. Mary se z toho horka hned orosila potem, který jí ztékal po kůži pod oblečením. Znovu se rozhlédla po okolí, ale byla v krajině sama. "Co to má zase znamenat? Kde to jsem?" vykřikla bezradně do pustiny. "Pořádně se zde rozhlédni, dcero." řekl Bůh, který se objevil pod nedalekým stromem. Mary si povzdechla a zamířila přímo k němu. Po cestě se ptala: "Proč se tady mám rozhlížet? Co je to za místo?" "Za pár hodin se zde odehraje bitva mezi dobrem a zlem, i když v tvém pojetí bych měl raději říci mezi tvou a Luciferovou stranou." pronesl Bůh. "Co jsem zase udělala špatně? To s Luciferem jsem už přece napravila, ne?" vykřikla Mary s bolestí v hlase. Tolik se snažila, ale vžd

Mary 2 16. kapitola Bojová porada skončila už před několika hodinami a všichni se uložili ke spánku. Postelí bylo pochopitelně málo, takže skoro všichni nově příchozí pospávali, kde se dalo, tedy hlavně křeslech nebo na podlaze, ale démonům to moc nevadilo, byli zvyklí pobývat i na horších místech. . Mary leží na posteli a nemůže usnout, vedle ní leží Adriana a spokojeně oddechuje ze spánku. Mary myslí na boj a na Lucifera. Jak dopadne jejich příští setkání? To opravdu netušila, ale měla z toho špatný pocit. Povzdechla si a vstala z postele. Potřebuje na čerstvý vzduch, aby mohla lépe přemýšlet. Vyšla z pokoje a opatrně přešlapovala spáče, ležící na zemi, snažila se na nikoho nešlápnout, ale jednomu démonovi přišlápla ocas. Naštěstí se jen zavrtěl a ani se neprobudil, jen se otočil na druhou stranu.

Mary 2 15. kapitola Každý z týmu se dal do shánění spojenců, někteří vyhledali staré známé a přátele, ti je buď s radostí uvítali, nebo s nimi rovnou vyrazili dveře, zaleží jak u koho. Trvalo několik dní, než sehnali nějaké nové spolubojovníky, ale rozhodně to byla velmi prazvláštní skupina skládající se z bytostí dobra i zla, tedy spíš toho zla. Lukas obtelefonoval pár starých známých z upířího světa, kteří byli natolik šílení, aby se připojili na stranu dobra. Snažil se jich sehnat víc, ale dost jich odmítlo se postavit proti zlu, přece jen upíři jsou bytosti temnoty. Marcus se změnil do vlčí podoby a pobíhal po okolí. Na nejvyšších kopcích všech světových stran zavyl, co mu hrdlo stačilo, a po pár dnech se vrátil s několika vlkodlaky, kteří na jeho volání přišli. Bakchus to měl ze všech asi nejsnazší, prostě jen povolal ze své říše své věrné kněžky, tedy Bakchantky, které mají obrovskou sílu a umí podmaňovat muže na dálku. Obvykle to využívají na oslavách svého bo

Tak jsem zase vzala do ruky pastelky a něco s nimi spáchala. Pojmenovala jsem to Jarní krajina . Nic moc to není, ale já asi nic lepšího nezvládnu. Já totiž nekreslím, ale patlám a čmárám, tak se tedy pokochejte. :-D Kreslila jsem to na téma týdne Vzkříšení u Snílků , Příroda se probouzí ze zimního spánku a znovu rozkvétá, Život vítězí nad smrtí a to znamená vzkříšení přírody...    Kresleno 27. 4. 2011

Mary 2 14. kapitola Mary se objevila v Pekle a zastavila se uprostřed pohybu. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Lucifer zrovna bodl Zlo do hrudi, ten jen zaúpěl a svalil se na zem. Byl mrtvý. Mary sledovala svého bývalého milence, díval se na ni a odhodil zakrvácenou dýku. Pak ze Zla vyšla černá záře a obklíčila Lucifera, ten nevěděl co se to děje a vyděšeně se otáčel. Záře zničehonic vnikla do jeho hrudi a zmizela v něm. Lucifer zařval a lapal po dechu, jen tak tak se udržel na nohách. "Lucifere, co jsi to jen udělal?" špitla Mary smutně, ale ve svém nitru věděla, že to bylo nevyhnutelné. Lucifer se na ní podíval a pomalu se přizpůsoboval nové síle, zavřel oči, a když je znovu otevřel, vnímal svět už očima nového Zla.

Nad naším městem se na skále tyčí zřícenina hradu, kde asi ve 14. století vládl krutý vládce Ctirad Krvavý. Toto přízvisko získal svou touhou po mučení, ponižování a znásilňování. Údajně měl početný zástup milenek, manželku nechal asi po měsíci společného soužití popravit, prý mu byla nevěrná. Podle dochovaného obrazu, který je umístěn v místním muzeu, kde pracuji, je patrné, že přes svou bestiální povahu vypadal velmi přitažlivě a měl velké charisma. Často se přistihnu, že zírám na ten obraz a nemohu odtrhnout oči. Kolem Ctirada je hned několik legend a jedna praví, že se ve zdech zříceniny objevuje jeho duch a čeká na další oběť. V okolí se dokonce již několik turistek ztratilo.

Mary 2 13. kapitola Bakchus se okamžitě přenesl s Mary v náručí na základnu, kde se zrovna nacházeli všichni z týmu. Raniel s Marcusem okamžitě běželi k bezvládné Mary, kterou Bakchus položil na stůl. "Co se stalo?" vyptával se Raniel a prohlížel Mary, zda nemá nějaká vážná zranění, ale kromě zlomeného nosu, který se už skoro zahojil, nic nenašel. "Já nevím. Byl jsem ve své pekelné říši, když jsem ucítil Mary, že mě volá. Okamžitě jsem se k ní přenesl a už byla v tomhle stavu." vysvětlil Bakchus. "A kde vlastně byla?" ptal se Marcus. "Mysleli jsme, že ještě spí, ale před pár minutami jsem zjistil, že není u sebe v pokoji. Chtěli jsme jí jít hledat." dodal rychle Lukas. "Byla v malém domku na druhé straně města." řekl Bakchus. "Co tam sakra dělala?" podivil se Selek.

Již od dětství si Jana uvědomovala, že s ní není něco v pořádku, když totiž cítila bolest, tak nějak dokázala oddělit svou duši od těla. Bylo to sice jen na chvilku a vždy měla pocit, že je k tělu připoutána neviditelnou nití. Tím, že se odpoutala, tak bolest necítila, protože ta zůstala v těle a Jana byla na okamžik volná jako kdyby poletovala v okolí svého těla.   Postupem času se tuto schopnost naučila ovládat a opouštěla tělo nejen během nějaké bolesti, ale třeba i jen z nudy. Hlavně v době dospívání ráda poletovala kolem a pozorovala lidi z výšky. Její duše byla nehmotná a Jana tak mohla procházet zdí. Někdy toho zneužila a okukovala kluky ve sprchách, ale někdy v tomto stavu zaslechla kamarádky, jak jí pomlouvají, pak z toho byla smutná.

Tak jsem napsala povídku, pro kterou jsem si inspiraci vzala z jedné reklamy na AXE: I andělé podlehnou. Mladík jménem Tom přišel za svým kamarádem Karlem, ten ho samozřejmě pozval dál a Tom se vyčerpaně sesunul do křesla v obýváku. Karel došel pro pivo a sedl si do druhého křesla. "Tome, co je ti? Nevypadáš moc dobře." ptal se starostlivě Karel. Jsem naprosto vyčerpaný, já už to dál dělat nemůžu." špitl tiše Tom. "No tak, kamaráde, neblbni. Každý by ti mohl jen závidět. A stejně, vždycky po tom setkání se přece cítíš silně, ne?" řekl Karel.

Zase jsem vzala do ruky křídy a vznikla z toho abstrakce, jak nečekané. :-D Pojmenovala jsem ji Brána do Fantazie, protože mi trochu připomíná nějaký portál do jiného světa, tak proč by to nemohla být brána zrovna do světa Fantazie.    

Některým možná tahle otázka bude připadat povědomá a máte pravdu, vypůjčila jsem si jí z časopisu Pevnost 4/2011, který se tento měsíc věnuje Zombie.      Na straně 11 položili tuto otázku autorům se "zombie" tematikou. Shigor Birdman by všechny zombíky postřílel; Juraj Červenák by vůbec nebojoval a rovnou se přidal k zombíkům, prostě je lepší být na vítězné straně nemrtvých, než na straně poražených lidí; a Dušan D. Fabian by se sice snažil všemožně bránit a nakonec by zkusil "prkennou chůzi a sborově mrmlat: Im-ho.tep…". Tak jsem si tuto otázku zkusila položit já: Jak bych se bránila útoku nemrtvých?      Popravdě vůbec netuším, neumím bojovat ani střílet ze všech možných kulometů, které pochopitelně ani nemám doma. Nemám se svými bojovnými hrdinkami nic společného, tedy až na jejich nerozvážnost, zmatenost a neschopnost se vyznat ve svých pocitech. Takže skutečně nevím, co bych dělala.

Mary 2 12. kapitola Ode dne, kdy Zlo vrátilo Pandořinu skříňku, uběhl již týden a Mary se od té doby každou noc zdá o Luciferovi. Nikomu na základně se o tom nesvěřila, nechtěla je děsit. Lucifer je její problém a jen ona se s ním bude muset vypořádat jednou pro vždy. Sny jsou takřka totožné, Lucifer jí v nich políbí a snaží se jí svést. Mary vzdoruje, tuto noc však svůj boj vzdala a oddala se vášni. Přitom si uvědomila, že Lucifera miluje tak moc, jak nikoho jiného nikdy nebude. Stýská se jí po něm a ona ho chce. . Po vášnivém milování leží ve snu na lůžku a odpočívají, Lucifer Mary políbí a dá jí nějaký papírek. "Přijď za mnou, Mary. Tady mě najdeš." zašeptal jí do ucha a zvedl se z postele a hodil přes sebe deku. "Tohle není jen sen, že?" řekla Mary a bála se jeho odpovědi. Lucifer se však jen pousmál, naklonil se k ní a políbil jí.

Mary 2 11. kapitola Mary se úplně zotavila z ran, ale stále jí vrtal hlavou rozhovor s Bohem. Co myslel tím, že to špatné zhmotnění byla jen jedna z jejích chyb? Co udělala špatně? A jak myslel, že špatně pochopila to "…budeš vládnout bok po boku s Luciferem"? Jak má vědět, co udělat a co ne? Nikdo jí žádný návod nedal. Všechno musí objevit sama, ale jak to má udělat, to už jí nikdo neřekne. Je tak zmatená, Lucifera již ztratila a nyní je na vše tak sama, nebo ne? . "Co se s tebou děje?" zeptal se Bakchus, který se náhle objevil vedle ní. "Jsi pořád taková zamyšlená, co ses vrátila ze setkání s Bohem." Mary na něho pohlédla smutným pohledem, ve kterém se odráželo i její vyčerpání a beznaděj. Nevěděla, co mu má říct. Od Boha se dozvěděla, že vše pokazila, ale jak to napravit, jí už neprozradil. Nejspíš přispěla k vítězství zla! Měla ještě naději to změnit?

Mary 2 10. kapitola Bakchus právě klátil nějakou prostitutku, když si všiml Mary, která právě vešla do chrámu. Okamžitě přerušil svou činnost, oblékl si kalhoty a šel k Mary. Objal jí a vášnivě políbil. Mary byla v první chvíli v šoku, ale rychle se vzpamatovala. Dostala se o dva tisíce let zpátky, takž v téhle době nedávno s Bakchem prožila skvělé orgie. "Myslel jsem, že jsi pryč, někde na východě." řekl Bakchus, když pustil Mary. "Ale prosím tě, kde bych měla být, když můžu být s tebou." řekla s úsměvem na tváři a hodila po něm očkem.

Mary 2 9. kapitola Mary se s vypětím sil posadila na posteli a něžně přejela prsty po kříži a dotkla se i ukřižovaného Krista. Uvažovala, jak má vůbec začít a co má říkat. Nikdy na modlení moc nebyla, život jí naučil, že pokud chce přežít, tak se o to musí postarat sama. Podle ní byly modlitby k ničemu. "Promiň, bratře, že tu jsi dnes přibit na kříži…" řekla Mary a odmlčela se. "Ty vlastně na tom kříži už dávno nevisíš, protože ses přidal k bohům, takže jsi v podstatě spokojený. Sám jsi mě žádal, abych odešla a nechám je, ať tě ukřižují a ty se můžeš připojit k bohům. Ale stejně, měla jsem tomu zabránit. Prožíval jsi obrovská muka, nyní už to vím. Je mi to líto, bratře." zpovídala se do prázdného pokoje, až jí vyhrkly slzy. Měla výčitky svědomí. Opustila ho a odešla, ale on jí o to přece sám žádal, jen mu splnila přání.

Asi jsem se už uplně zbláznila, že to sem dávám, ale co? Vím, že asi přemýšlíte, co to může být za módu, ale nebojte, nejedná se o módu v kouření, ale zužitkování cigaret (tedy spíše krabiček od cigaret) a přeměnit je na "módní" model. Na procházku bych si ho asi nevzala, ale na módní přehlídce je možné všechno.

Mary 2 8. kapitola Bolest, která Mary ochromila je naprosto nepopsatelná a projíždí jí celým tělem. Mary se třese na podlaze a najednou jí čelem projede ostrá bolest. Zakřičí bolestí a šokem, když si uvědomí, že jí z čela stékají drobné potůčky krve. Bolest je už tak silná, že ztrácí vědomí. Do pokoje vtrhne Raniel s Lukasem v patách. Nechápou, co se zase děje. Mary před nimi leží v bezvědomí na podlaze a na čele má drobné ranky, ze kterých stále krvácí. Raniel k ní přiskočí a chce ji zvednout, když si všimne zaraženého Lukase, který má vysunuté špičáky a dívá se na Mary jako v tranzu.

Vytvořila jsem výtvor s názvem Oáza u pyramid . Kreslila jsme to pastelkama a jen tak jsem si šmárala, takže žádná moc kvalitní práce to rozhodně není, ale mě se to líbí. Tvořila jsem to na Téma týdně Poušť u Snílků .    

Rozhodla jsem se napsat článek na Téma týdne Osudový hrdina , které mají v Klubu Snílků. Budu psát o svém osudovém hrdinovi, který mi pomohl, ale zároveň i zklamal, přesto nelituju toho, že jsem ho poznala. Nedávno jsem ho ztratila, pokud jsem ho vůbec někdy měla. Po přečtení tohoto článku si asi řeknete, že jsem pitomá, naivní a možná trochu i šílená, ale já asi taková jsem, protože bych nejednala jinak, ani kdybych věděla, jak to nakonec dopadne a kolik mi to bude bolet. .. Před třemi a půl roku, tedy mezi druhákem a třeťákem na střední, jsem ho uviděla, byl zrovna přelom, mezi červencem a srpnem a já byla v Praze. Procházela jsem se po Václaváku směrem nahoru k soše a proti mně šel dost fešný hoch. Usmál se na mě, a tak jsem úsměv opětovala. Jen jsem přemýšlela, odkud ho znám, protože mi připadal povědomí, ale nic mi nenapadalo. Jen jsme se minuli, ale on mě po pár krocích dohnal a pozdravil mě. Já na něho zírala a začala jsem rychle dumat nad tím, odkud se známe. Probl

Mary 2 7. kapitola Mary skočila na postel a chtělo se jí plakat, jenže už nějak nemohla. Asi si už denní dávku slz vyčerpala. Sedla si na polštáře a opřela si hlavu o zeď. Na chvíli zavřela oči, ale pak je zase otevřela. Všimla si totiž, že tu něco nehraje. Stíny jsou trochu někde jinde, než by měly být. "Tak co chceš?" zeptá se do prázdného pokoje. Chvíli se nic nedělo, ale pak se stíny začaly pohybovat a Mary vyskočila z postele a bosými nohami se dotkla betonové podlahy. Stíny se jí vyhýbali a ona poznala, že z ní mají strach. "Co je, Zlo? Potřebuješ snad něco?" zeptala se znovu. "Chtěl bych s tebou mluvit, Bohyně Mary." pronesl chraplavý hlas. "Tak fajn, ale jak to uděláme?" "Přenes se ke mně do Pekla." řekl hlas. "Dobře, ale nevím přesně kam. Smím se dotknout jednoho stínu?" zeptala se Mary. Hlas už neodpověděl, místo toho se k Mary jeden stín přiblížil. Pozvedla ruku a prsty se vnořila do stínu, cítila tu te

Mary 2 6. kapitola Mary se k Bakchovi přitiskla a on cítil, že ji nechce jen utěšovat, ale nechtěl zneužít situace, a tak ji hladil po vlasech a uklidňoval. Ona mu vzlykala na hrudi, nebyla k utěšení. Začínal být bezradný, takovou situaci neznal. Obvykle se ho všichni báli, takže nevědě, jak má reagovat. "Co se vlastně stalo, Mary?" zeptal po chvíli potichu. Mary k němu vzhlédla a jejich pohledy se střetly. Bakchus už předtím cítil její emoce plné strachu, ale nyní při pohledu do jejích očí, věděl, že se muselo přihodit něco strašného. "Co se stalo, Mary? Prosím, řekni mi to." zašeptal jí Bakchus u ucha. "Já jsem špatná…" vzlykla a dodala: "Jsem zrůda…" "Cože? O čem to mluvíš? Vždyť ty si anděl." řekl nechápavě a opět jí pohladil po uplakané tváři. "Ne, jsem zlo. Já to viděla." vzlykala dál.

Mary 2 5. kapitola Lucifer se hned po návratu ze svého vězení nakvartýroval k Mary do ložnice, ona proti tomu nic neměla. Milovala ho a věřila mu. Často spolu trávili noci plných vášní. Nikdo proti tomu nic neměl, jen Bakchus to snášel hodně těžko. Tím, že je empatik a cítí pocity jiných, vždy pozná, když se ti dva spolu milují. Prožívá s nimi jejich intimnosti a to ho dost ničí. Proto se také na základně moc nevyskytuje a raději je zalezlý ve své malé pekelné říši, kde má klid. Ale i tam občas dolehnou jejich výkřiky slasti. Bakchus z toho šílí, nejraději by s Mary sdílel lože on sám, ale místo toho cítí, jak si ji bere někdo jiný.

Mary 2 4. kapitola Náhle se v jeskyni objevila Mary se svým týmem, která zaslechla Selekovo volání a vyrazila mu na pomoc. Temné stíny se před ní rozestoupily a Mary spatřila Lucifera stát nad mrtvým Selekem. Celý tým strnul a uvažoval nad výjevem, který se jim naskytl k vidění. První zareagovala Mary a rozeběhla se k Selekovi. Odstrčila Lucifera a sedla si k mrtvému. Vzala ho do náručí a vyndala mu dýku z hrudi. Krev vystříkla a potřísnila Mary. "Co se stalo, Lucifere?" vyštěkla po něm. Lucifer strnul, ale dlouho neváhal. "Šel jsem se poptat svých zdrojů v Pekle, abych zjistil něco o krádeži Pandořiny skříňky. Ani nevím, proč tu Selek byl, ale najednou nás stíny napadly. To Zlo zabilo Seleka." řekl, ale v tom se kolem něho znovu začaly shlukovat stíny a to ho dost vyděsilo. Mary vyskočila na nohy, byla celá potřísněná Selekovou krví. Podívala se nenávistně na stíny a ty před ní začaly ustupovat.

Mary 2 3. kapitola Mary se s Bakchem přenesla na základnu, kde na ně čekal Raniel s Lilith. Oba byli dost překvapeni, že se objevili společně a ještě se drží za ruce. "Zbláznili jste se?" zeptal se Raniel a popošel ke stolu. "Co kdyby vás viděl Lucifer?" dodal o chvíli později. "Promiň, to mě nenapadlo." Omlouvala se Mary. Rozhlédla se a podivila se: "Kde jsou všichni?" Lilith se pousmála a řekla: "Lukas si šel ulovit nějakého človíčka k snědku a Marcus se proměnil ve vlka, zavyl a vběhl do noci. To víš, je úplněk, tak ho volá divočina. Lucifer si prý musel něco zařídit a tak odešel." "Fajn, ale kde je Selek?" znovu se Mary podivila. Lilith si s Ranielem vyměnila pohled plný obav, odkašlala si a řekla: "Selek šel za Luciferem." "Cože? To ho jako sleduje?" rozčílila se Mary. "Omlouvám se, ale my Luciferovi prostě nevěříme." přiznal se Raniel.

Mary 2 2. kapitola Raniel se vzpruha odsunul od stolu a zvedl se ze židle. Lilith k němu přiskočila a chytila ho za ruku. "Kam jdeš?" ptala se nedůvěřivě. Raniel po ní střelil pohledem a snažil se vykroutit, ale Lilith ho sevřela ještě silněji. Sílu měla větší než on. "Jdu za Mary. Musím jí dostat z Luciferova vlivu." vykřikl Raniel a dál se snažil vytrhnout ze sevření. "Aha, a co jí asi řekneš? - Promiň, ale Lucifer tě nějak ovládá? - Myslíš, že ti uvěří?" ptala se ho Lilith. "Já nevím, ale musíme něco udělat! Takhle to dál nejde. Už jsou to další tři dny, co jsi tvrdila, abychom jim dali pár dní. Fajn, měli tři dny a teď tam prostě vlezu…" vykřikl a otočil se směrem ke dveřím. "Co se tady děje?" vykřikla podrážděně Mary, která právě vyšla ze svého pokoje. Raniel se zarazil a zůstal stát. Mary si všechny změřila pohledem, pak její oči spočinuli na ranielovi. "Chtěl jsi mi snad něco říct?" řekla o něco klidněji.

Novinář Karel Novák se posadil do starého hnědého křesla a zápisník si položil na malý stolek. Z tašky si vyndal propisku a usrkl z šálku s kávou. Byla hodně silná a kvalitní. Jak nasával vůni kávy, tak si všiml, že malá místnost není cítit zatuchlinou, jak původně očekával a velmi ho to překvapilo. Až nyní se rozhlédl po pokoji. Na okně visela stará, ale krásně vzorovaná záclona a tmavě hnědé závěsy. Celá místnost byla sladěna do hnědé barvy, a tak zde byly vidět různé odstíny hnědé. Nedaleko křesla, ve kterém seděl, byla velká knihovna. Zvedl se a přešel k ní. Některé knihy byly hodně staré a asi i vzácně. Viděl zde antickou literaturu, Shakespeara a Prokleté básníky, ale i novější knihy, hlavně detektivky, romantické historické romány z červené knihovny a fantasy literaturu. Znovu byl udiven z té samotářské ženy, která tady bydlí.

Mary - část druhá 1. kapitola Před týdnem se objevila Mary s Luciferem na základně. Přesněji se nejdříve zjevila dost nakrknutá Mary. Ezechiel jí zase vytočil. Co se jí pořád plete do života? Proč jsou pořád proti ní a Luciferovi, vždyť i Bůh si přál jejich spojení. Řekl jí: "…budeš vládnout po boku mého nejvěrnějšího anděla, Lucifera." Tak proč se stále protiví Boží vůli? O chvilku později se vedle Mary objevil Lucifer se svým zářivým úsměvem. Všichni se s ním přivítali, ale v místnosti byla taková divná atmosféra. Raniel byl dosti nesvůj, celý život považoval Lucifera za nepřítele a zrádce. A nyní by měl být jeho přítel? Bylo to pro něj těžké. Selek byl mírně podrážděný, protože před lety Lucifera zradil a připojil se k Mary. Teď se z nich měli stát parťáci?

MARY 17. kapitola "Ale ona má pravdu." řekla Lilith líbezným hlasem. Všichni se po ní otočili, nikdo si totiž nevšiml, že vyšla z plamenů. Muži na ní mohli oči nechat. Byla vysoká, štíhlá, dlouhé blond vlasy a modré oči. "Zdravím, Lilith. Jak se vede?" řekla Mary a usmála se. Lilith jí úsměv oplatila. "Ale jde to. Démoni pořád otravují a Lucifer o tobě básní." "Cože?" divila se Mary. "Nediv se, vždyť jsi u něho tak dlouho nebyla a nedávno jste si to asi pěkně užili. Tedy podle toho co jsem slyšela." řekla Lilith a Mary se začervenala. "A proč jsi mi volala?" dodala po chvíli Lilith. "Potřebuji se dostat do Pekla." "A do jaké části?" zeptala se Lilith a hodila očkem po Lukasovi. Ten sebou jen trhl. "K Astarothovi!" řekla Mary rozhodně.

MARY 16. kapitola Náhle se zrcadlo zachvěje a z něj se vydere ruka s pařáty, po ní následuje noha s kopytem. Vše doplňuje dunění hromu. Selek vykřikne: "Zachraňte se! Peklo povstalo!" A rozběhl se, ale zakopl a spadl za židli. Ze zrcadla vyšla i druhá noha a pak se jim ukázalo pozadí, naštěstí v kalhotách. Následně se ze zrcadla prostrčil i zbytek těla. Selek se krčil za židlí a skučel. Mary jen pozdvihla oči v sloup a přistoupila k záhadné postavě, která se konečně otočila čelem k ní. Postava měla rudou pokožku, měřila přes dva metry a měla roky a kopyta. Fešák to rozhodně nebyl. Mary se na obludu usmála. "Bakchu, moc ráda tě vidím." řekla a objala ho. "Má sladká Bohyně." řekl bůh Bakchus, také se usmál a opětoval obětí. Mary se natáhla, přece jen je Bakchus hodně vysoký a pošeptala mu do ucha: "Nemohl bys se sebou něco udělat, drahý Bakchu? Strašíš mi tým." Na to ji Bakchus pustil a podíval se po místnosti. Selek se krčil za židlí

MARY 15. kapitola Selek se konečně postavil na nohy a vykřikl: "Tak co tedy to Zlo chce?" Raniel zamáchal rukama, aby ho uklidnil a řekl: "Počkat! Než půjdeme někomu nekopat zadek, tak bych chtěl vědět, co se píše v rukopisu." "Proboha Ranieli, co ten slovník?" podivila se Mary s úsměvem na tváři. "Ale máš pravdu, musíte se dozvědět pravdu. Tak se posaďte a poslouchejte." řekla, ale stejně si nikdo nesednul. "Na počátku byl vesmír prázdný, existovala jen Energie, která stvořila Dobro a Zlo pro udržení rovnováhy. Energie jim dala galaxii, aby koexistovali, jenže mezi Dobrem, tedy Bohem a Zlem, tedy Rohatým bohem byla rivalita. Bůh se rozhodl, že se vydá hledat vhodný svět, kde by si mohl stvořit dokonalé bytosti - anděly a lidstvo. Jenže tyto dvě příbuzné rasy stvořil podle pravidel Energie, mají v sobě tedy dobro i zlo a je na jednotlivci, kterou stranu zvolí. Rohatý bůh byl v podstatě pokušitel. Bohužel nepokoušel jen lidst

Jmenuji se Daniel a chci vám vyprávět poslední životní cesty mé dobré kamarádky Maji. Ona často přemýšlela nad volbou: život či smrt, ale přesto jsem jí měl rád. Snažil jsem se ji pomoci a poradit, že život stojí za to, aby pokračoval. Ale Maja si nechtěla nechat poradit. Mala svou hlavu. Její život, jak říkala, je jen cesta ve stínech a v osamocení. Neměla moc přátel, vlastně jen mě a pak Zdeninu. Párkrát už v životě přemýšlela, co zvolit. Jestli život nebo smrt. Vždy se rozhodla pro život, tedy až doposud. Je začátek května a Maja už půl roku chodí s Adamem. Znám Adama, je to fajn kluk, ale nenapravitelný dokař. I když na jeho obhajobu musím říct, že Maju miloval. Maja přišla ke mně domů: "Dane, já… musím ti něco říct. Víš… no… jsem těhotná!" Já byl doslova v šoku. Zmohl jsem se jen na otázku: A kdo je otcem? Adam?" Ona celá šťastná odpověděla: "Ano!" Jako její kamarád jsem jí objal a pogratuloval. Hned jsme to zavolali Zdenině, i ona byla překvapen

MARY 14. kapitola Mary se začetla do rukopisu, a tak si nevšimla, že se na druhém konci síně odhrnul závěs. Z temnoty se vynořil dost odpudivý démon. "Kdo jste?" zeptal se a vypotácel zpoza závěsu. Mary se odtrhla od rukopisu a vzhlédla. Oči se jí rozšířily strachem, vstala z trůnu a chtěla mu odpovědět, jenže démon se k ní rozběhl. Velkými skoky se k ní přibližoval. Mary byla vyděšena, rukama šmátrala kolem sebe, až našla nějakou vázu. Démon po ní skočil, ale ona hbitě uhnula a vzala ho tou vázou po hlavě. Démon se sesunul k zemi, ale za okamžik se po ní znovu sápal. Chtěla křičet, ale démon jí zacpal ústa. Bránila se a náhle byl démon odhozen stranou. Řval bolestí, protože mu ta neznámá síla zlomila několi žeber. Mary na démona vytřeštěně koukala, nechápala, co se to stalo.

Jen tak jsem si čmárala a vznikla z toho Smrtka na hřbitově . Neděste se, načrtla jsem to za pár minut. Prostě jsem se nudila s tužkou v ruce. Skutečně bych doporučila, aby mi tužku v ruce zakázali.:-D     Nakresleno 11. 1. 2011

MARY 13. kapitola Mary se ocitá v pekelném trůnním sálu, Lucifer sedí na svém zlatém trůnu a povídá: Copak si přeješ, má drahá Marie?" "Neříkej mi tak! Marie je mrtvá, já jsem Mary! A potřebuju s tebou mluvit." "Tak se hned nerozčiluj, ženo moje." řekl Lucifer a usmál se. "A kdepak jsi byla posledních dvacet let? Nemohl jsem tě najít." "Padla jsem a nic jsem si nepamatoval. Asi sis všiml, že nejsem člověk." řekla výmluvně Mary. "Ano, to jsem si všiml. Lidé se obvykle nedožívají třech tisíc let, ale to je nyní jedno. Jsme opět spolu a to je hlavní." Mary se mu podívala do očí a řekla: "Osmi tisíc let." "Cože?" zeptal se udiveně. "No říkal jsi, že se lidé obvykle nedožívají třech tisíc let, ale mě je osm tisíc let." vysvětlila mu. "Cože?" zeptal se znovu a vykulil na ní oči. "Jen klid. Já to taky vím jen pár minut. Asi bych ti měla říct všechno, pěkně od začátku." "Ano, to bys mo

MARY 12. kapitola "Cože?" zeptala se Mary. Ezechiel se ušklíbl a řekl: "My o tom Zlu víme, ale je příliš mocné. Nikdo ho nedokáže zastavit." "A co Bůh? Ten to Zlo zastaví!" vykřikl Raniel. "Bůh?" uchechtl se Ezechiel. "Ten nikoho nezastaví. Zradil nás všechny!" "O čem to mluvíš?" zeptala se ho Mary. "Bůh už před třemi tisíci lety prohlásil, že ho lidstvo zklamalo. Nejsou prý takový, jaké si přál mít. I andělé jsou podle něho nedokonalí. Jedině Lucifer je jeho nejvěrnější následovník! Nemohli jsme to takhle nechat!" zakřičel Ezechiel. Mary je v šoku, zírá na něho a začínají jí docházet souvislosti. "Říkáš před třemi tisíci lety? Proto byl Lucifer svržen? Řekni!!" vykřikla Mary a všichni z jejího týmu na ni zůstanou koukat. Ezechiel se na ní podívá. "Ne tak docela. Bůh mu chtěl dát moc. Stal by se z něho nejvyšší anděl, takřka bůh. To jsme nemohli dopustit." Mary vyhrknou slzy. "C