Jiný prostor

MARY 5. kapitola Ezechiel se objevil vedle Mary a zeptal se jí: "Co potřebuješ?" Mary na něho zakřičí: "Pravdu! Ty pokrytecký hajzle!" a dá mu pěstí. Ezechiel zařve bolestí a chytí se za nos. V tom do pokoje vběhne Raniel se Selekem s otázkou: "Co se stalo?" Selek si povšimne, že Ezechiel krvácí z nosu a začne se smát. Mary ho ale umlčí mávnutím ruky a říká: "Už vím, proč jsem padla! Ale musím se dozvědět víc a Ezechiel zná pravdu. Takže ty Ranieli a Seleku odejděte!" Selek už cupitá pryč, ale Raniel se zastaví ve dveřích a podívá se na Mary. Chystá se něco říct, ale Mary ho umlčí slovy: "Ranieli, měls pravdu, že jsem ti kdysi neřekla celou pravdu a nemohu ti jí říci ani teď. Je mi to líto, ale jdi pryč!" On tedy odejde.

MARY 4. kapitola V místnosti byli nějaké záclonky a na posteli ležela halda polštářků všech velkostí. Mary si lehla na lůžko, Raniel si k ní přisedl a položil jí ruce na spánky. "Neboj se Mary, nyní usneš a budeš vzpomínat na svou minulost. Mozek tě nyní pustí jen několik let zpátky, asi se dozvíš, co se stalo před tvým pádem. Nepředpokládám, že by tě pustil dál do minulosti. To až po nějakém čase. Ale musím ti říci, že ani já o tobě nevím úplně všechno. Něco jsi přede mnou tajila, ale netuším co." "Jak dlouho se vlastně známe?" zeptala se Mary.     "Já tě znám něco málo přes dva a půl tisíce let. Ale těch zbylých pět set let tvého života, vím jen přibližně, co jsi dělala. Vše nevím. Tak jsi to chtěla ty, Mary." Pak ji Raniel pohladil po vlasech. "Dobře. Jdu hledat svou minulost, tak mi drž palce, Rani." řekla Mary a uvolnila se na lůžku. Mary usíná a v myšlenkách jí začínají poletovat vzpomínky.

MARY 3. kapitola Raniel se s Mary přenesl ke staré továrně. Mary se docela diví, proč ji přivedl zrovna sem. Z venku budova vypadá zchátrale. "Co budeme dělat tady, v takové barabizně?" zeptá se a ušklíbne se. "Nesuď všechno jen podle vzhledu. Můžeš být velmi překvapena." řekne trpělivě Raniel. Mary se však dál šklebí a řekne: "No, to určitě. Starý barák, tak co v něm tak může být pěkného?" Když však vejde dovnitř, je Mary velice překvapená. Místnosti jsou vybavené moderními počítači a jsou tu i knihovny se starými knihami. Raniel vešel do velké místnosti a pozdravil muže, který seděl u počítače. "Ahoj Lukasi, jak je?"   "Jo, jo. Čau Rani, před chvílí jsem našel dalšího." Mary se konečně rozhoupala a taky vešla do místnosti, prohlédla si muže u počítače. Lukas byl docela vysoký, měl krátké hnědé vlasy a šedé oči. Ten na ní zamrkal a Mary nechápavě pozvedla obočí. Lukas chce něco říct, když se z protější místnosti vyřítí něj

MARY 2. kapitola Mary se řítí dolů ze střechy, cítí studený vítr a vidí, jak se chodník stále více přibližuje. Najednou ji obklopí bílé světlo. Cítí, jak ji někdo chytá a táhne zpět nahoru. Mary pohlédne vzhůru a spatří známou mužskou tvář. Tento muž, pokud je to vůbec muž, ji zachránil již dvakrát, nejdřív z hořícího auta a pak při přepadení. Tajemný zachránce ji odnesl na střechu a položil ji na zem. Mary na něho kouká, on si ji také prohlíží a pak chce odejít. Mary však vykřikne: "Počkej! Kdo jsi? Nebo snad co?" Záhadný se zastaví, otočí se k Mary a usměje se na ni. Mary má konečně možnost si ho pořádně prohlédnout. Její zachránce je vysoké, sportovní postavy s dlouhými, havraními vlasy, které mu sahají až pod ramena. Oči má nádherně hnědé, jako by z nich vyzařovalo nějaké světlo. Má na sobě dlouhý, černý plášť, bílou košili, tmavé kalhoty i boty. Muž se stále usmívá a pak řekne: "Jmenuji se Raniel a jsem anděl."

MARY 1. kapitola Je listopad, vítr fouká a je velmi chladno. Listí poletuje ve větru a sem tam se objeví nějaká vločka sněhu. Mary stojí na střeše vysoké budovy a hledí do dálky. Vzpomíná na všechny, které měla ráda. Po chvíli posune svou nohu na okraj střechy a podívá se dolů. Lidé tam chodí a zdají se malý jako mravenci. Nikoho nezajímají problémy ostatních, ani o ni se již nikdo nestará. Poslední člověk, kterého měla ráda, zemřel před měsícem. Mary pohlédne vzhůru k nebesům a ptá se: "Bože, proč jsi to dopustil? Před půl rokem odešli mí rodiče a teď mě opustil i Dan. Já už nemůžu dál. Život pro mě už nic neznamená. Chci být se svou rodinou…" Do tohoto okamžiku ještě váhala, ale nyní se rozhodla. Mary udělala krok přes okraj střechy. Řítí se dolů, cítí, jak kolem ní proudí studený vzduch a před očima jí probíhá život…

Adriana 9. kapitola K ránu uslyšela Adriana nějaký zvuk a rozběhla se dolů po schodech. Zkontrolovala obývák a běžela do kuchyně, ale ve dveřích strnula. Její matka ležela na zemi ve zvětšující kaluži krve a otce držel démon pod krkem a právě mu zlomil vaz. Bylo slyšet takové křupnutí. Adrianě vyhrkly slzy a cítila, jak se přestává ovládat. Dívala se na démona nenávistnýma očima. Svou psychickou silou démona odhodila na protější stěnu tak silně, až opadalo trochu omítky. Démon zaúpěl, ale byl dál držen ve vzduchu a přimáčknutý na stěně. Nemohl se hýbat a Adriana z něho nezpustila pohled. Jenže to už nebyl pohled člověka, nýbrž démona. Znovu přirazila nepřítele ke stěně a ze stolu se vznesly dva nože. Proletěly vzduchem a zasáhly démona do hrudi. Ten jen zaúpěl bolestí a z tlamy mu vytékala krev. Dávil se, ale ještě žil. Adriana k němu přistoupila s dlouhým nožem v ruce a usekla démonovi hlavu. Cítila v sobě narůstající zlo, které jí začala naprosto pohlcovat. "Br

Adriana 8. kapitola Adriana se otočila po hlase a stanula tváří v tvář Smrti. "Ty jsi Smrt! Pamatuji si tě!" řekla. Smrt se pousmála a kývla. "Ano, máš pravdu, maličká. Jsem Smrt." Adriana si Smrt pořádně prohlédla. Vypadala jako stařík v obleku a klobouku. "Vypadáš stejně jako před lety. Jak je to možné? A neměla by být Smrt žena?" Smrt se posadila židli u stolu a povzdychla si. "Já vlastně nemám tělo, proto nemám ani pohlaví. Ve své skutečné podobě jsem jen mlhavá energie, nehmotná a neměnná. Lidé mě v nehmotném stavu nemohou vidět. Mohu však na sebe brát mnoho podob, ale tahle je má oblíbená." "To můžeš vypadat jako kostlivec s kosou?" zeptala se zvědavě Adriana. Smrt se zasmála a pak řekla: "Ano, i tak mě může lidské oko spatřit. Tuto podobu obvykle volím, pokud chci někoho vyděsit. Ale vydrž chvilku." Smrt si stoupla a náhle se kolem ní vytvořila taková černá mlha a pak tu před Adrianou stál kostlivec s kosou v