Jiný prostor

Kniha Rembrandt - Příběh kočky je pro všechny milovníky koček tou pravou knihou, která je zahřeje u srdce, stejně jako se to stalo mě během čtení.        Příběh je to vlastně jednoduchý, výtvarnice Anna dostane kotě jako dar od přátel. Jde o kocoura s rodokmenem a jeho dokonalý vzhled ho měl proslavit na výstavách jako šampiona, jenže u Anny žijící v domku na venkově prožije život obyčejné kočky. Probouzí se v něm jeho dávno zděděné pudy šelmy, prozkoumává nejen zahradu, ale vydává se na objevy celého okolí. Jenže nebezpečí číhá všude a bohužel všichni lidé nemají dobré úmysly, a tak na Rembrandta čeká největší dobrodružství jeho života, po kterém by se šlechtěné kočce nemělo ani zdát, natož aby jej prožila. Naštěstí i tento kocour dokáže, že má několik životů, i když párkrát je to jen o fous…

 Zářivá bytost vesmírem letí, myšlenky jsou jako zajetí, kolem prostor nekonečný, sen je pro ni jako věčný.   Jak dlouho už cestuje? Kam vlastně pluje? Kým bývala už téměř zapomněla, vzpomínka jí květinou zavoněla.  

Byl jednou jeden malý bobřík, který žil u jezera v dřevěném domečku společně s maminkou a tatínkem. Pan Bobr hodně cestoval a nikdy nebyl doma, a tak malého bobříka vychovávala převážně paní Bobřice. Malý bobřík, byl hodný, málokdy zlobil a dokonce rád pomáhal mamince v domku i v okolí. Měl ovšem jedno veliké přání, a to, aby mohl cestovat a objevovat svět stejně jako to dělává jeho tatínek. Zatím byl vždy opatrný a chodil na průzkumy jen okolo domečku, který měl vždy na dohled. Maminka tohle toulání neviděla ráda a snažila se malému bobříkovi vysvětlit, že by se mohl ztratit a v lese by na něj mohlo číhat nebezpečí. Bobřík měl svou hlavu a umanul si, že už je velký a přece by se mu nemohlo nic stát.      Maminka měla zrovna hodně práce v kuchyni a malý bobřík jí řekl, že půjde na chvilku ven. Už měl plán, že se vydá dál než obvykle, ale o tom maminka nemusí nic vědět. Než se naděje, bude zpátky a všechno bude v pořádku.

Ráda zachycuji momenty pomocí básní haiku. Tři řádky, sedmnáct slabik a momentka je na světě. Je to příjemný relax pro duši a utřídění myšlenek.   List padá na zem kočka leží na slunci skočí na kořist.   Dýňové latté lahodná chuť a vůně srdce zahřeje.   Barevné listí shrabané na hromadu dítě dělá hop.   Ptáci odletí zmizí někde daleko zbude jen ticho.  

Je Prosinec a po ránu už pořádně mrzne. Jinak ovšem příroda stále připomíná podzim, protože alespoň u nás není po sněhu ani památka. Trávu zdobí jinovatka, která svými krystalky ledu z dálky připomíná poprašek sněhu. Je brzy ráno, kráčím po louce, zachumlaná do šály, aby mi nebyla zima. Labrador Káro pobíhá kolem a všechno pečlivě očichává. V duchu si říkám, že by už mohlo konečně začít sněžit, protože zima bez bílé peřiny v krajině není ta pravá. Asi jsem staromódní, ale mám ráda bílou zimu a z dětství si ještě pamatuji haldy sněhu, které otec ohrabával, aby se dostal do stodoly nebo garáže. Taková zima nebyla hodně dlouho. Rozhlížím se po namrzlé přírodě, mrzne mi nos a už chci jít domů. V tom si uvědomím, že něco cítím. Neznámou vůni, mrazivou a ledově svěží. Zavřu oči a v mysli mi vyskočí jediné slovo: Sníh! Je možné, abych cítila sníh? Zdá se mi to, nebo jsem si jen něco vsugerovala? Náhle si uvědomím, že mi něco zastudělo na tváři. Otevřu oči a sleduji, jak z nebe poletují malé s

  Malý dráček oči zavírá, vítr mu sny přivane, oheň v srdci vzplane, odvaze se tiše otvírá.   První krůčky má nejisté, statečnost v sobě najít, louku plnou květů přejít, dračí srdce je čisté.   Někdy nás strach ovládne, jen se mu nepoddat, sílu svou vyhledat, dráček to jistě zvládne.   Láska a dobro ti pomůže vysoko do oblak vzlétnout, minulost za sebou utnout, odvahu dodá dračí růže.  

Každý měsíc vyjadřuje jedno haiku, a vznikl "Rok v haiku" do soutěže na HOGu... lov bobříka tajemných dálek . Leden Vítám nový rok vykročit pravou nohou na zem padá sníh.   Únor Láska má svátek na zamrzlém rybníku daruj polibek.   Březen První květ najdu sněženka zdraví jaro pod vrstvou sněhu.

Začal nový školní rok v Bradavicích a první termín úkolů je za mnou. Letos jsem znovu prvák, jen tedy rozšiřujícího studia, takže jsem oficiálně brána jako dospělý kouzelník. Zkoušku OVCE jsem zvládla a nyní si už užívám zaslouženého „důchodu“. Převléknout se do učitelského hábitu fialové barvy se rozhodně ještě nechystám, je tolik krásných předmětů, které chci zkusit studovat. Navíc modrá je krásná barva, tak se jí budu držet co nejdéle. :-)      Rozšiřující studium má vlastně stejné pravidlo jako základní studium, tedy musím dokončit alespoň jeden předmět, abych postoupila do dalšího ročníku. Navíc teď mohu každý rok skládat několik zkoušek CKÚ (myslím, že čtyři), ale nemusíte mít obavy, že bych to se studiem nějak přeháněla. Ale největší bonus je to, že každý měsíc dostávám „důchod“ 2 galeony, což je vážně super. Jen kdybych nebyla neustále bez peněz, protože utrácet je fajn. :-D  

  U staré vrby víla tančí, sukýnku má z barevného listí,   její smích přináší lidem štěstí,   všechno jednou skončí. Příroda se ke spánku uloží, ranní mlhy kraj zahalí,   keře se do listí zabalí, podzimní rituály se slouží.

  Za okny poletovaly sněhové vločky a krajina se halila do bílého hávu. Kluci se navzájem koulovali narychlo dělanými sněhovými koulemi a děvčata zkoušela bruslit na zamrzlém rybníku. Všechny se toužily stát slavnými krasobruslařkami, ale zatím se stěží udržela na nohou. Pes běhal okolo a chtěl si hrát, ale děti se radovaly z čerstvě napadaného sněhu. K večeru se přesunuly na kopec a sjížděly jej, jak se jen dalo. Někdo měl sáňky, jiný zkoušel tatínkovu lopatu a někteří chlapci jezdili na kabátech. Všechny děti byly mokré, ale šťastní. Pak už běžely domů. Ano, přesně takové vzpomínky mám na zimu z dětství.     Drabble bylo sepsáno do soutěže " Lov bobříků od vrbového jezera "... Bobřík sta chvil splněn. Cesmína Hardy

Ranní vstávání je boj. Mám nařízené dva budíky, protože se mi nikdy nechce vstávat. Naneštěstí se můj kocour Tygr naučil, že zvonící budík znamená čas jídla. Proto mám jistotu, že vstanu, buď po zazvonění budíků, nebo mi Tygr skočí na hlavu a odmítá slézt, dokud nedostane papání. Rozespale se tedy vyškrábu z postele, popaměti sáhnu po kočičím jídle a dám Tygrovi plnou misku. Pak mohu jít na toaletu, následně se v koupelně opláchnu a snažím se udělat ze sebe člověka, abych nikoho neděsila. Ráno nesnídám, takže se obléknu, pomazlím se s Tygrem, oklepu ze sebe chlupy a mohu vyrazit ven.

Obléknu si mikinu a na krk si nezapomenu uvázat šátek. Vezmu vodítko a náš labrador Káro už nadšeně vrtí ocasem. Společně vyrazíme ven na procházku. Je brzy ráno, chladný vzduch nás vítá. Na louce se vznáší mlha, která dodává krajině nádech tajemna. Na poli spatřím srnky, jen zvednou hlavu a ostražitě nás pozorují. Káro uhání k potoku, proto mám čas kochat se zatím zelenými stromy. V trávě najdu žalud, vezmu ho do dlaně, přitom zvednu hlavu a pozoruji listy dubu. První se už začínají barvit, což znamená, že přichází podzim. Těším se jak dítě, až budu skotačit v napadaném listí...    Sepsáno pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy do soutěže.

Divadelní hry moc nevyhledávám, stejně jako klasická díla ze seznamu povinné školní četby, ale před časem jsem si řekla, že něco zkusím. Nyní přišla řada na Maryšu, jejíž divadelní ztvárnění jsem někdy na základce viděla, ale moc si z toho nepamatuji. Obsah i děj samozřejmě znám, ale stejně jsem na ni byla zvědavá a rozhodla se Maryšu přečíst.        Maryša je zamilovaná do chudého Francka, ale její otec sedlák Lízal se dohodne s mlynářem Vávrou, protože to bude výhodný obchod pro oba. Není divu, že Maryša je rozhodně proti, ale po té, co je Francek odveden na vojnu, tak po velkém přemlouvání (ze strany rodiny až vyhrožování) nakonec svolí se sňatkem s vdovcem Vávrou... Může být toto manželství šťastné? A co se stane, až se za dva roky vrátí Francek z vojny?

P říjemně čtivá historická, romantická červená knihovna pro ženy, u které si odpočinete a můžete se i zasnít.      Erienne Flemingová žije se svým otcem, starostou města a bratrem, který byl před časem zraněn, a ruka se mu špatně zahojila. Oba holdují pitkám a rozhazovačnému životu, proto mají hluboko do kapsy. Před časem starosta prohrál hodně peněz v kartách s americkým lodním kapitánem Christopherem Setonem, a ten nyní chce splatit dluh. Starosta vidí jen jedinou možnost, co možná nejvýhodněji provdat Erienne a je mu jedno za koho.

Když jsem psala závěrečnou esej na předmět Čtenářství na HOGu, měla jsem mimo jiné napsat něco na téma „ Nepopsaný list “. Co si pod tím představit? Vlastně šlo o tom vymyslet úryvek (jednu stranu) z vymyšlené knihy, kterou bych si chtěla přečíst. Tak nějak bez přemýšlení mě napadla kniha „ Knihomolova kniha života “, která by zachycovala různé okamžiky a zážitky ze života knihomola. A tak vznikla první strana   Knihomol v knihovně . Jde o náhodnou stranu v knize, jejíž listy rozfoukal vítr, a tak se čas od času tady objeví další stránky ze života milovníka knih. Jen upozorňuji, že jde o fikci, která nemá se mnou nic společného, podoba lidí, prostředí a prostě všeho, co by se mohlo zdát být povědomé, je čistě náhodná.  

  Občas nechávám výběr knihy na mém vnitřním já, nebo jak to nazvat. Procházím kolem polic v knihovně, občas přejedu prsty po hřbetech knih, někdy zavřu oči a nechám výběr náhodě. Jako by mi kniha sama pošeptala, že si ji mám přečíst. A tak to bylo i s básnickou sbírkou Domek na vinici. Autorku jsem neznala, ani jsem netušila, co od básní čekat. Překvapení někdy přináší ty nejlepší zážitky.

  Krásná kniha pro děti od 7 let, která zaujme na první pohled, a to nejen příběhem. Je hezky zpracovaná a už teď patří k mým oblíbeným knihám, takže se k ní ráda vrátím.      Desetiletá Stela miluje knihy Jacka Londona, a není divu, protože k „Bílému tésákovi“, nebo „Volání divočiny“ má velmi blízko. Její otec je mašér, tedy jezdí závody se psím spřežením. A protože je Stela už velká, dostane se jí té cti, aby vybrala štěně do smečky.

Od tohoto autora jsem četla trilogii Gabrielovo inferno a moc se mi líbilo spojení erotické romance s uměním a nebezpečím. A tak jsem se ze zvědavosti pustila do Muže v černém, který se nese ve stejném duchu, jen to tentokrát není literatura, ale malířství, především impresionismus. A víte co? Kniha se mi moc líbila.

Další nahlédnutí do mého loňského Bullet journal, který jsem vedla dost „umělecky“, až se diářová část trochu ztrácela. Proto jsem si letos pořídila diář a sešit na tvoření samostatné, takže to mám oddělené. Prostě stále zkouším, co mi bude vyhovovat.       Pojďme se podívat na další malůvky a koláže z května, června a července 2019. Zároveň jsem BuJo používala trochu jako deník na zážitky, takže jsem si tam lepila i lístky z kina, kde jsem několikrát byla.

Někdy dostanu náladu na nějakou oddychovku, a tahle Vlčí romance byla dokonalá jednohubka. Takové pomazlení s knihou a správný relax. Nic složitého, ale hezky se to čte. :-D      Mary Ellen měla vždy smůlu na chlapy, ten poslední ji nechal stát u oltáře a nedorazil. Chvíli uvažovala o sebevraždě, ale pak zvolila útěk ode všeho. A tak se z neznámého popudu přestěhovala do zapadlého městečka Eagle Falls, které je obklopeno divočinou. Ovšem nedomyslela práci, kterou by tu mohla dělat, proto začala pracovat v baru. Ovšem nebyla by to Mary Ellen, kdyby se už po pár večerech nedostala do problémů, když jí velmi dotěrně obtěžoval jeden z místních povalečů. Naštěstí jí muž jménem Steve Rowling zachrání a sjedná pořádek. Z toho muže jde strach, ale jeho pomoc se jí bude ještě hodit, protože Mary Ellen dostane skvělý nápad, a to, že vyrazí v noci na procházku do lesa. Narazí na vlčí smečku, ale naštěstí je Steve poblíž a poradí jí, jak přežít. Steve je totiž biolog a studuje tu místní vlky…

Haiku deník z července, aneb zachycení okamžiků pomocí poezie. Je to chvilka a utřídím si myšlenky. Rozkvetlá louka slunce pohladí květy léto je tady.   Slyším déšť, kap, kap tráva se zazelená krajina žije.   Autobus frčí do dálky nás zaveze zábava čeká.  

Mám ráda poezii a ráda zkouším pro mě nové autory. Někdy mě básně příliš neosloví, jako se to stalo u Rupi Kaur, ale to rozhodně není případ druhé básnické sbírky tajemného instagramového básníka jménem Atticus. Jeho básně jsem si oblíbila na první přečtení. Byla tím divokým, co jsem miloval, mou tmou mezi hvězdami. (str. 234)

Autor knih „Kraď jako umělec“ a „Ukaž, co děláš“ se vrací, aby svým čtenářům poradil, jak zůstat kreativní. V první knize nám prozradil, jaké je tajemství tvoření a kreativity. V druhé poradil, jak sdílet tvorbu a umění. No, a v této třetí knize je na čase prozradit, jak se vypořádat s tvůrčí krizí, aneb „jak zůstat kreativní v časech dobrých i zlých.      Líbí se mi všestrannost rad, že se kniha dá aplikovat na různé tvoření. Sice je psána pro psavce, tedy spisovatele, blogery, básníky i umělce, ale využít ji může každý. Je tu mnoho dobře mířených rad do života, protože kreativita není jen umění, ale také způsob vyjadřování sebe samotných. Bez fantazie a tvoření by se život stal dosti chudým a nudným.

Škola čar a kouzel v Bradavicích se v Harrym Potterovi na léto zavírala a studenti opouštěli hrad, aby se vydali domů. Navíc profesoři si jistě od svých svěřenců také potřebovali odpočinout a nabrat síly na další školní rok. Naštěstí v internetových Bradavicích na Hogwarts.cz toto neplatí, a přestože logicky v létě škola není, tak studenti mohou na hradě zůstat a užívat si volna. Je tu mnoho míst a aktivit, které jsou sice přístupné i během školního roku, ale pokud student pilně studuje, tak na zábavu mu už moc času nezbývá. Což samozřejmě není případ většiny osazenstva hradu, takže i během školy studenti hádají slova v Ďáblově jámě, nebo třeba dělají kvízy, a jinak se potulují po hradě.      Teď když už jsem oficiálně dospělá čarodějka a od září mě čeká první ročník rozšiřujícího studia, tak mi to nedá, abych se neohlédla za mým životem na hradě. Před pár dny byli do hradu vpuštění nováčci, kteří jsou zatím lososové barvy, protože až v září je Moudrý klobouk zařadí do některé z 

Tak tady jsem sáhla vedle. Už dlouho se mi nestalo, abych uvažovala, že knihu odložím nedočtenou. No, nakonec jsem ji dočetla a jsem ráda, že vše tak nějak dobře dopadlo a já mohu knihu zaklapnout. Nechci nikoho odrazovat, jistě si tahle kniha čtenáře najde, ale druhým dechem dodávám, že takhle otravného chlapa jsem v knize ještě nepotkala.      Alex je biblioterapeut, což znamená, že vystupuje jako psycholog a pomocí knih, které klientům doporučuje, pomáhá zvládat vztahy, problémy a třeba změnit pohled na život. Samotná nápad „biblioterapie“ je velmi zajímavý, už dávno jsem přišla na to, že dobře vybraná kniha může člověku pomoci a třeba zlepšit náladu.

Otevřou se dveře a něco se vysype ven. Sklep je plný různorodých věcí až po strop. Tamhle židle, vespod bude stůl a stará lednice, někde by měly být talíře po babičce. To bude práce, ale Matěj se do toho pustí s velkým odhodláním. Je to přece silný chlap, který dokáže všechno, co se mu zachce. Nebo to o něm říká manželka, a té chce dokázat, že je to pravda. Najde starý porcelán, který znala z dětství, i kdyby mu to mělo zabrat celý den. Vyhrne si rukávy a pustí se do práce. Prach se zvedne a dusí Matěje. Čemu se diví, je to alergik a astmatik. Prachu se přece nezalekne a vyndává věci ze sklepa. Něco letí do popelnice, něco se přenese na půdu. Po schodech běhá nahoru a dolů. Sportem ku zdraví. Lampa se dá ještě spravit, stejně jako rámy na obrazech. Tolik harampádí nikdo neviděl. Matěj se nevzdává, pokračuje. Štosy starých novin vynese vzhůru, aby je dal do papíru. Otře si pot z čela a vrhne se prosklenou skříňku. Co je uvnitř? Konečně! Talíře po babičce s kytičkami na okr

Na začátku roku jsem si v diáři připravila svou čtenářskou výzvu, která v sobě zahrnuje patnáct knih z klasiky a patnáct knih z beletrie. No, je půl roku fuč a já ze seznamu přečetla dokonce tři knihy. A tak se to v létě pokusím napravit.

Mám OVCE! Sice doteď nechápu, jak jsem tu zkoušku z předmětu „Literární seminář – Poezie“ udělala, ale je to tak. Stal se zázrak a od září už budu student rozšiřujícího studia na škole čar a kouzel v Bradavicích. Co se pro mě změní? Vlastně nic zásadního, dál mohu studovat předměty na škole (alespoň jeden dokončený předmět je povinnost, abych postoupila do dalšího ročníku rozšiřujícího studia) a také mohu dělat zkoušky CKÚ, maximálně čtyři ročně, ale nemusíte mít obavy, že bych byla až takhle aktivní. Ty jsou vlastně něco jako NKÚ, takže se skládají jen z písemné práce.      Málem bych zapomněla na jednu zásadní věc, a to je „důchod“. Už nepatřím mezi mladší žáky, ale jsem dospělá, a tak měsíčně dostanu od školy něco jako plat. To je rozhodně příjemné, třeba už nebudu neustále bez peněz. :-)

Zdravím všechny, blogování a psaní mi už chybělo, tak jsem zpátky. Na léto se těším jako každý rok, i když se někomu může zdát, že jsem jen doma a nikam nejezdím. No, ono je to vlastně pravda, ale cestování pro mě nikdy nebylo. Víte, že jsem v životě nebyla v zahraničí? A ani mě to neláká, vždyť tady u nás je tolik krásných věcí. Stačí vzít kolo a projet se po okolí, dívat se kolem sebe a určitě objevíte mnoho zajímavých věcí. Zastavit se, nadechnout se čerstvého vzduchu a vnímat momenty života. Každý den se dějí zázraky, stačí je jen chtít vidět. Radovat se z maličkostí, protože čím víc drobných radostí budete mít v životě, tím se váš život stane radostnějším. Nejsem žádný „sluníčkář“, spíš naopak. Ale už před pár lety jsem si uvědomila, že depresivní pohled na svět nic nového nepřinese. Na to, že jsem melancholický introvert se sklony k samotářství, jsem si už dávno zvykla. A přesto aspoň jednou za den zkouším najít nějakou radost ve svém životě, i kdyby to měla být dobrá káva, o

Další momentky z hlubin mého počítače, které jsou převážně knižní, ale občas i jiného tématu. Opět to vezmu bez komentáře, knihy na fotkách můžete brát jako inspiraci ke čtení. Před nějakou dobou jsem je četla a líbily se mi, jinak bych je nefotila, takže další momentky z mého "knihomilského" života... „Zanedlouho se všude okolo nás rozhořela bitva a já jsem ke své lítosti našim pěšákům nemohl nijak pomoci. Připomínalo to obraz pekla, kde se stateční muži potýkali s oheň plivajícími obry mnohonásobně většími než oni sami. Já jsem se bohužel musel soustředit na dosažení paláce, protože teprve porážkou Ganzica budeme moci skutečně ukončit tuto bitvu…“ Septimus Agorius (Dračí kronika)

Dělala jsem úklid v počítači a objevila jsem hromadu momentek, které jsem v průběhu několika let nafotila. Něco se už zřejmě objevilo na Instagramu, ale spousta z nich skončila ve složce a nikdy nespatřily světlo světa. A tak jsem si řekla, že je sem postupně budu dávat. Nečekejte nic extra, spousta z nich vznikla jako foto knih k recenzi. Jenže v té době jsem už moc neblogovala a dojmy ze čtení už nepsala, tak to berte jako inspiraci ke čtení. Nebude to jen knižní téma, ale prostě cokoliv. Myslím, že komentáře nejsou potřeba. Všechny knihy na fotkách jsem četla, a pokud si vzpomínám, tak mezi nimi nebyla žádná "špatná" kniha, která by se mi nelíbila. Je to tak dva až tři roky nazpět, tak si ze čtení moc nepamatuji.

Ovesné vločky a kaše z nich, to je pro mě asi rok každodenní snídaně. Začalo to asi během loňského jara, kdy jsem na sociálních sítích neustále narážela na vločky na všechny způsoby. Asi to byl trend, nebo co, ale zaujalo mě to. Přiznám se, že jsem vločkovou kaši nikdy moc nemusela, raději mám krupicovou kaši se skořicí. :-) Takže jsem zapátrala v hlubinách internetu a objevovala recepty na ovesnou snídani. Postupně jsem si oblíbila si snídani zdobit, abych to měla hezké. Neexistuje, že bych ráno vstala na poslední chvíli a něco do sebe naházela. Ne, ne, raději vstanu o deset minut dřív a udělám si v klidu snídani. Vločky si obvykle nechám přes noc napučet, takže to ráno jde rychle a mohu si užívat pohodu. Tady je pár variací, ale lze to udělat podle chuti a nálady...ovoce, ořechy, semínka... fantazii se meze nekladou. Trochu dezertová varianta... Večer jsem si do skleničky nandala vrstvu jogurtu, nasypala vrstvu ovesných vloček, pak další vrstvu jogurtu a pokračovat podle potřeby.

Řeka v tichu teče, starosti nám odnese, čas se někdy vleče, svět se v základu otřese. Změny bolet mohou, pro život jsou důležité, vítr se proletí oblohou, nic ještě není přežité.

Pokračujeme v nahlížení do mého Bullet journal z roku 2019, který v sobě kombinuje diář, zápisník, trošku deník a místo na kreslení či tvoření. Je to obyčejný zápisník z Lidlu za pár korun, ale na to moje čmárání to stačí. :-) Co se týče diářové části, tak mi vyhovuje mít týden na jedné stránce a na tu druhou většinou kreslím.      Březen se nesl ve znamení jara, zeleně, trávy, květin a trošku víl. Na konci měsíce jsem začala zkoukávat „Avengers filmy“, protože v dubnu jsem chtěla jít do kina na Endgame (byla jsem dvakrát). Vlastně celý duben se ve vzduchu vznášeli superhrdinové, některé jsem zkusila nakreslit (nijak zdařile), jiné jsem zvěčnila v koláži.

V loňském roce jsem na svůj bullet journal zvolila obyčejný zápisník s tvrdými deskami, který jsem koupila asi za 50,- v Lidlu. Má čisté listy a to mi vyhovuje. O rok dříve jsem měla zápisník Leuchtturm1917, ale přišla jsem na to, že tečkovaný papír vůbec nepotřebuji. Navíc mi přijde dost předražený, protože má skoro stejný papír jako ten sešit z Lidlu, takže jsem objevila kouzlo obyčejných zápisníků a na značky kašlu. :-)      Tentokrát bude nahlížení po dvou měsících, protože jsem BuJo spojila se sešitem na tvoření, takže je to takový „umělecký“ BuJo. Nejspíš to byla chyba, protože jsem do něj čím dál víc kreslila a různé seznamy jsem začala psát na papíry vedle, prostě se z toho stává diář, který si kreslím. A tak letos už mám normální diář a k tomu samostatný sešit na tvoření, ale o tom až jindy.      Teď se vrátíme v čase do loňského ledna a února, když jsem hodně zkoušela kreslit vodovkami. Leden byl do modra a sněhu, možná by se dal nazvat jako „hygge“ měsíc. Za to v únor

Letošní jaro je poznamenáno koronavirem, takže nic není takové jako obvykle. A přesto jsem se snažila neklesat na mysli a dívat se kolem se. Hlavně se radovat z maličkostí, protože malé zázraky se dějí každý den. Tady je pár dubnových okamžiků zaznamenány jako haiku. Jaro pod rouškou dusí dobu nejistou začne nový den? Rozkvetlá louka hraje všemi barvami tam letí včela. Vir číhá všude děsí jako strašidlo kolem chodí strach.

BuJo útržky z druhé poloviny roku 2018 jsou tady. Ještě stále hledám svůj styl a vzhled stránek, takže jde opět o improvizované tvoření. Nejčastěji různorodé malůvky pomocí pastelek i vodovek. V srpnu jsem zkoušela kreslit slunečnice, na podzim listy a Halloween…      Jak vlastně můj BuJo vypadá v tečkovaném zápisníku Leuchtturm1917. Obvykle je nějaká úvodní malůvka na daný měsíc, pak následuje měsíční přehled a týdenní „diář“, někdy přidám radosti, sledování nálady, přečtených knih, jindy nějaká BuJo kreslící výzva. Fantazii se meze nekladou, tak prostě čmárám a tvořím si podle svého pro radost.

O tom, co je to Bullet journal jsem už psala. Od té doby uplynulo už mnoho času, a tak mohu říct, že jsem tomuto stylu „diáře“ propadla. Líbí se mi ta flexibilita, která mě nijak neomezuje. Když mám čas a náladu, tak si se svým BuJo vyhraju a mám ho víc „umělecký“, ale někdy čas prostě není, proto si jen rychle načrtnu týdenní přehled a mám hotovo.      V roce 2018 jsem si pořídila černý Leuchtturm1917 s tečkovanými listy, ale přiznám se, že s kvalitou listů jsem moc spokojená nebyla. Linnery se mi nepropíjely, ale prosvítaly a to mi trochu vadilo. Na tu cenu jsem očekávala kvalitnější papír, ale během roku jsem si zvykla.

Na tenoučkou knihu „Muž, který sázel stromy“ jsem narazila náhodou v knihovně. Název mi byl povědomí, ano už jsem o téhle povídce slyšela, tak jsem zatoužila si ji přečíst. A musím říct, že má své kouzlo a hlavně silný odkaz na důležitost stromů v krajině, a také že jeden jediný člověk může změnit mnoho věcí, stačí vytrvat a nezištně pokračovat dál. "Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakékoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího."

Zima i nás byla téměř beze sněhu, ale stejně mě přepadla vánoční nálada už koncem listopadu. Dárky jsem stihla koupit včas, dřív než začalo tradiční šílení okolo Vánoc. Z každé spadnuté vločky jsem měla radost. Je dobré se radovat z maličkostí. Moc jsem nebásnila, ale za to jsem si letos připravila jednoduché vánoční aranžmá. Vánoční dárky po obchodech nakoupím slyším cinkat zvon. Vládne šílenství slevy létají vzduchem koledy jim zní. Zvonky zní nocí radost hřeje na srdci padá první sníh.