Jiný prostor

MARY 16. kapitola Náhle se zrcadlo zachvěje a z něj se vydere ruka s pařáty, po ní následuje noha s kopytem. Vše doplňuje dunění hromu. Selek vykřikne: "Zachraňte se! Peklo povstalo!" A rozběhl se, ale zakopl a spadl za židli. Ze zrcadla vyšla i druhá noha a pak se jim ukázalo pozadí, naštěstí v kalhotách. Následně se ze zrcadla prostrčil i zbytek těla. Selek se krčil za židlí a skučel. Mary jen pozdvihla oči v sloup a přistoupila k záhadné postavě, která se konečně otočila čelem k ní. Postava měla rudou pokožku, měřila přes dva metry a měla roky a kopyta. Fešák to rozhodně nebyl. Mary se na obludu usmála. "Bakchu, moc ráda tě vidím." řekla a objala ho. "Má sladká Bohyně." řekl bůh Bakchus, také se usmál a opětoval obětí. Mary se natáhla, přece jen je Bakchus hodně vysoký a pošeptala mu do ucha: "Nemohl bys se sebou něco udělat, drahý Bakchu? Strašíš mi tým." Na to ji Bakchus pustil a podíval se po místnosti. Selek se krčil za židlí

MARY 15. kapitola Selek se konečně postavil na nohy a vykřikl: "Tak co tedy to Zlo chce?" Raniel zamáchal rukama, aby ho uklidnil a řekl: "Počkat! Než půjdeme někomu nekopat zadek, tak bych chtěl vědět, co se píše v rukopisu." "Proboha Ranieli, co ten slovník?" podivila se Mary s úsměvem na tváři. "Ale máš pravdu, musíte se dozvědět pravdu. Tak se posaďte a poslouchejte." řekla, ale stejně si nikdo nesednul. "Na počátku byl vesmír prázdný, existovala jen Energie, která stvořila Dobro a Zlo pro udržení rovnováhy. Energie jim dala galaxii, aby koexistovali, jenže mezi Dobrem, tedy Bohem a Zlem, tedy Rohatým bohem byla rivalita. Bůh se rozhodl, že se vydá hledat vhodný svět, kde by si mohl stvořit dokonalé bytosti - anděly a lidstvo. Jenže tyto dvě příbuzné rasy stvořil podle pravidel Energie, mají v sobě tedy dobro i zlo a je na jednotlivci, kterou stranu zvolí. Rohatý bůh byl v podstatě pokušitel. Bohužel nepokoušel jen lidst

Jmenuji se Daniel a chci vám vyprávět poslední životní cesty mé dobré kamarádky Maji. Ona často přemýšlela nad volbou: život či smrt, ale přesto jsem jí měl rád. Snažil jsem se ji pomoci a poradit, že život stojí za to, aby pokračoval. Ale Maja si nechtěla nechat poradit. Mala svou hlavu. Její život, jak říkala, je jen cesta ve stínech a v osamocení. Neměla moc přátel, vlastně jen mě a pak Zdeninu. Párkrát už v životě přemýšlela, co zvolit. Jestli život nebo smrt. Vždy se rozhodla pro život, tedy až doposud. Je začátek května a Maja už půl roku chodí s Adamem. Znám Adama, je to fajn kluk, ale nenapravitelný dokař. I když na jeho obhajobu musím říct, že Maju miloval. Maja přišla ke mně domů: "Dane, já… musím ti něco říct. Víš… no… jsem těhotná!" Já byl doslova v šoku. Zmohl jsem se jen na otázku: A kdo je otcem? Adam?" Ona celá šťastná odpověděla: "Ano!" Jako její kamarád jsem jí objal a pogratuloval. Hned jsme to zavolali Zdenině, i ona byla překvapen

MARY 14. kapitola Mary se začetla do rukopisu, a tak si nevšimla, že se na druhém konci síně odhrnul závěs. Z temnoty se vynořil dost odpudivý démon. "Kdo jste?" zeptal se a vypotácel zpoza závěsu. Mary se odtrhla od rukopisu a vzhlédla. Oči se jí rozšířily strachem, vstala z trůnu a chtěla mu odpovědět, jenže démon se k ní rozběhl. Velkými skoky se k ní přibližoval. Mary byla vyděšena, rukama šmátrala kolem sebe, až našla nějakou vázu. Démon po ní skočil, ale ona hbitě uhnula a vzala ho tou vázou po hlavě. Démon se sesunul k zemi, ale za okamžik se po ní znovu sápal. Chtěla křičet, ale démon jí zacpal ústa. Bránila se a náhle byl démon odhozen stranou. Řval bolestí, protože mu ta neznámá síla zlomila několi žeber. Mary na démona vytřeštěně koukala, nechápala, co se to stalo.

Jen tak jsem si čmárala a vznikla z toho Smrtka na hřbitově . Neděste se, načrtla jsem to za pár minut. Prostě jsem se nudila s tužkou v ruce. Skutečně bych doporučila, aby mi tužku v ruce zakázali.:-D     Nakresleno 11. 1. 2011

MARY 13. kapitola Mary se ocitá v pekelném trůnním sálu, Lucifer sedí na svém zlatém trůnu a povídá: Copak si přeješ, má drahá Marie?" "Neříkej mi tak! Marie je mrtvá, já jsem Mary! A potřebuju s tebou mluvit." "Tak se hned nerozčiluj, ženo moje." řekl Lucifer a usmál se. "A kdepak jsi byla posledních dvacet let? Nemohl jsem tě najít." "Padla jsem a nic jsem si nepamatoval. Asi sis všiml, že nejsem člověk." řekla výmluvně Mary. "Ano, to jsem si všiml. Lidé se obvykle nedožívají třech tisíc let, ale to je nyní jedno. Jsme opět spolu a to je hlavní." Mary se mu podívala do očí a řekla: "Osmi tisíc let." "Cože?" zeptal se udiveně. "No říkal jsi, že se lidé obvykle nedožívají třech tisíc let, ale mě je osm tisíc let." vysvětlila mu. "Cože?" zeptal se znovu a vykulil na ní oči. "Jen klid. Já to taky vím jen pár minut. Asi bych ti měla říct všechno, pěkně od začátku." "Ano, to bys mo

MARY 12. kapitola "Cože?" zeptala se Mary. Ezechiel se ušklíbl a řekl: "My o tom Zlu víme, ale je příliš mocné. Nikdo ho nedokáže zastavit." "A co Bůh? Ten to Zlo zastaví!" vykřikl Raniel. "Bůh?" uchechtl se Ezechiel. "Ten nikoho nezastaví. Zradil nás všechny!" "O čem to mluvíš?" zeptala se ho Mary. "Bůh už před třemi tisíci lety prohlásil, že ho lidstvo zklamalo. Nejsou prý takový, jaké si přál mít. I andělé jsou podle něho nedokonalí. Jedině Lucifer je jeho nejvěrnější následovník! Nemohli jsme to takhle nechat!" zakřičel Ezechiel. Mary je v šoku, zírá na něho a začínají jí docházet souvislosti. "Říkáš před třemi tisíci lety? Proto byl Lucifer svržen? Řekni!!" vykřikla Mary a všichni z jejího týmu na ni zůstanou koukat. Ezechiel se na ní podívá. "Ne tak docela. Bůh mu chtěl dát moc. Stal by se z něho nejvyšší anděl, takřka bůh. To jsme nemohli dopustit." Mary vyhrknou slzy. "C