Jiný prostor

Ještě nemáte upečené cukroví? Žádný problém, klidně můžete udělat několik druhů nepečeného a máte klid. Dnes tu pro vás mám v nabídce „ Banánové koule “, „ Rafaelo “, „ Kokosové hříbky “ a „ Datlové chuťovky “. Nebojte, postupy jsou jednoduché, takže všechno uděláme hezky pohromadě. Banánové koule Co potřebujeme: banán piškoty rozpuštěnou čokoládu

Ve čtvrtek 18. prosince jsem si vyjela na výlet do Plzně, kde jsem se sešla s Narciskou a společně jsme zašly na vánoční trhy. Na těch plzeňských jsem byla poprvé a zároveň jsem obdivovala výzdobu města. A ten jejich vánoční stromek je vážně krásný.

Vánoce se kvapem blíží, a tak tu pro vás mám další recept na vánoční cukroví, které patří mezi klasiku a u nás doma se peče každý rok. Letos jsem si ovšem trochu vyhrála a udělala ještě další druh lineckého cukroví, a to stromečky.

Vynikající perníčky, které jsou hned měkké, takže nepotřebují vůbec uležet! Proto si je klidně můžete upéct až teď a na Vánoce mít perníčky pro radost.

Tentokrát zabiji dvě mouchy jednou ranou, protože jsem použila inspiraci z Iluze sté padesáté čtvrté a vytvořila básničku o vodní víle a životě, takže je vlastně i na snílkovské téma týdne " Naděje umírá poslení " . Při troše fantazie to alespoň trochu odpovídá. :-) Jen jako obvykle nečekejte nic veselého. Já prostě nedokážu napsal optimisticky naladěné veršíky. Obraz a hudba, která mne inspirovala je níže. Krásné... Vodní víla Víla z vody zrozená, na houpačce sedává, na píšťalu hraje k vodě, nepřestane nikdy v životě, znamenalo by to zánik a konec, smrt by cinkala kosou o zvonec.

Mám tu pro vás další můj oblíbený recept na vánoční pečení. Vážně mě to začalo bavit. :-) Dvoubarevné rohlíčky jsou vynikající a na tácu s cukrovím se krásně vyjímají. 

Blog Knižní přátelství je nádherný a velmi ráda se na něj chodím dívat a hlavně se inspirovávat. Takže moc děkuji Veronice za to, že jej dělá tak úžasně. :-) Její recepty jsou lákavá, a tak jsem vyzkoušela její Vanilko-kakaové sušenky . Prozradím, že jsou vynikající. 

Pokud chcete mít více druhů cukroví, tak není nic jednoduššího, než si usnadnit práci a udělat si dva druhy najednou. U nás doma totiž děláme Psí tlamičky (tmavá náplň) a Škebličky (světlá náplň), rozdíl mezi nimi je jen v kakau, které se dává do náplně tlamiček. Jednoduché a určitě se po tom jen zapráší. :-)

Mám tu pro vás další recept na mé oblíbené vánoční cukroví, tentokrát to jsou kokosové pracny. Výborně jdou z formiček, tak jsem se u nich nerozčilovala. :-)

Mám tu pro vás recept na další vánoční „klasiku“, nebo alespoň já si bez vanilkových rohlíčků Vánoce představit nedokážu. :-) Už od dětství je to mé oblíbené cukroví, i když pracny mám přece jen o trochu raději.

Tak jsem dnes začala péct cukroví na Vánoce. První na řadu přišly pracny, které potřebujou uležet, aby změkly. Cukroví u nás peču já, takže se můžete těšit na fotky a recepty, snad je oceníte. Pracny peču podle našeho rodinného receptu, který je asi dvě století starý, ale nemůžu si ho vynachválit. Pracny jdou skvěle z formiček a chutnají skvěle.

Krátká báseň o opékání buřtů... Víte, že mám opečené buřty na ohni hrozně ráda? Je to zábava a hlavně výborná chuťovka. :-) Táborák Oheň v hrnci tiše praská, buřt na konci tyče prská. . Táborák je skvělá věc, špekáček se bude péct...    

Rozhodla jsem se zapojit se do duelu v Auroře v Klubu Snílků , kde bylo zadání báseň na téma "závislost", a tak jsem zpatlala toto. Celé je to prapodivné, asi mi z těch veršů už hrabe. Závislost na krvi Krev, ta chutná životadárná tekutina, krev, vytéká, když prokousne se tepna. Krvesaj je tvor noční, rozdrtí kost klíční, životu dává hold smrtí, mrtvoly hází do smetí.

Osud dýně Velká dýně! Jaký osud ji asi čeká? Ne díky dužině, bude lidmi vydlabaná! Od jara do krásy rostla, pak ji hospodyně utrhla, čeká jí osud nejistý, nařízne ji nůž ostrý. Lžící jí kluk vydlabá, a pak obličej vyřezá. V útrobách tichá prázdnota, dlouho tam nezůstane, na dno samé přistane svíčka, světlo v temnotě zaplane.

Nedávno mě něco překvapilo, až jsem se zastavila a musela se pokochat tou krásou. Neudivilo by mě vidět motýla, ale šest motýlků na květinách u rušné křižovatky... to se jen tak nevidí. A tak jsem se je pokusila vyfotit mobilem, takže omluvte kvalitu. Nikdy bych neřekla, že jsou motýli tak rychlí, pořád poletovali z jedno květu na druhý a já se nemohla vynadívat. Vážně krása. :-) Jen na druhy se mě neptejte, já se v nich nevyznám, pouze obdivuji jejich krásu.

Z kynutého těsta dělám nejčastěji různé šátečky, bochánky nebo houstičky. Je to jednoduché a připravím vynikající svačinky. Pravidelnost nehledejte, každý kousek je originál. :-)

Psí srdce na mě jednou vykouklo z regálu mezi knihami v městské knihovně. Chtěla jsem si půjčit jinou knihu od ruského autora Michaila Bulgakova, a to Mistr a Markéta. Jenže to dopadlo tak, že jsem drobnou knížečku Psí srdce otevřela a začetla se... No a už jsem si jí nesla domů. Psí srdce je totiž velmi zvláštní dílo, které přitahuje pozornost a čtenáře dokáže doslova uchvátit svým příběhem...

Dneska tu mám pro vás ještě jeden recept, tentokrát na čoko-kakaové sušenky, které si klidně můžete udělat s čokoládou nebo lentilkami. Mám ráda variabilitu receptů, protože záleží jen na vás, co máte rádi a co si do sušenek dáte. Fantazii se meze nekladou...

Mám tu pro vás další recept na sušenky, tentokrát to budou výborné Cookies s kousky čokolády. Asi si říkáte, abych si už dala pokoj, ale já sušenky prostě zbožňuju a pořád nějaké mám doma. :-)

Medvídek plyšový, po těle děravý, holčička ho odložila, do popelnice vyhodila. Na odpadkách sedí, z okolí nic nevidí, kryse vyhládne, ven ho vytáhne. Medvídek brečí, holčička křičí, chce zbrusu nového, místo toho starého.

Sušenky jsem si prostě zamilovala, a tak zkouším různé druhy. Neustále musím mít nějaké doma. Tyto skořicové jsou skvělé. Ideální je nechat tak den odležet.

Dnes tu pro vás recept na koláč z kynutého těsta, který vám připomene slunnou Itálii. Našla jsem ho v časopisu "Chvilka v kuchyni" č. 8 a zaujal mě na první pohled. Chutnal skvěle.

Trochu jsem se nudila, tak jsem vzala tužku s papírem a začala si jen tak čmárat... No, a ona z toho vylezla dívka s drakem. Pochopitelně jsem ji nakreslila jen na nějaký kousek papíru, který se válel na stole. A na dokončení pozadí mi nezbylo místo. Ale jsem šikovná holka, a tak jsem si poradila... :-)

Klub Snílků, kolotoč dílků, každý je přínosem, všichni míří sem. ................ Listí ze stromů poletuje, Snílek radostně tancuje. ................

Kniha je velmi zvláštní, z počátku se totiž tváří jako fantasy typu Conan, kde jsou však ženy ty silné a vládnou mečem, pak ovšem děj nabere překvapivých obrátek a promění se spíše ve sci-fi. Jde totiž o postapokalyptický děj, což činí knihu zajímavou... Ocitáme se ve světě, kde vládnou ženy a jsou považovány za silnější pohlaví. Ženy jsou rytířky, které bojují s obludami a zachraňují krásné mladíky. Jednou z nich je i Natálie, kolem které se stahují mračna. Šedá Kardinálka ji nemá v lásce a kdykoliv se jí může pokusit zlikvidovat, proto se Natálie rozhodne odjet až k legendárnímu Západnímu moři, odkud se ještě nikdo nevrátil... Má pochyby o světě, kde vládnou ženy, proto se chce dozvědět pravdu, zda ženy byly před Temnotou slabší pohlavím a muži urostlí válečníci. Během cesty však Natálie zjišťuje, že pravda je daleko horší. Nejenže kdysi ženy skutečně bývaly slabé, ale svět byl daleko vyspělejší. Lidé si nevážili ničeho a Příroda je potrestala. Lidstvo tak začalo znovu

Poe mě inspiroval ještě k jedné básni, dekadence a temnota mě pohlcuje, takže opět žádná optimistická báseň není na světě. :-) Jako inspirace mi také byl první výjev u iluze č. sté třicáté deváté , který znázorňuje Poeovi povídku Černý kocour. Tu se samozřejně ani náhodou nesnažím napodobovat, přesto mě okouzlila... Černý kocour Muž vyděšeně křičí, za popelnicí se krčí, o život mu usiluje černá kočičí zmije. Nikdo mu nepomůže, plot zlověstně zavrže, černý kocour tiše přede, muž odsouzeně dál půjde!

Vrah a kyvadlo Houpy, houpy, houp, rozdrtil se kloub, kyvadlo už letí, život brzy zhatí. Vrah se směle usměje, vraždu svou opěje, už je z něho kat, z ráje mizí had.

Konečně jsem shlédla film "Havran", kde se řeší "záhada okolo Edgara Alana Poa". Pár dní před smrtí byl nalezen v parku na lavičce mimo vnímání tohoto světa a před smrtí již neprocitl. Zároveň se zde řeší vraždy podle jeho povídek a básní, čímž film získal na tajemnosti a celkově se mi hodně líbil. Zároveň mě inspiroval k trochu dekadentní básni... a určitě si brzy přečtu nějaké jeho dílo... Jáma, kyvadlo a havran znamenají konec Smrt je blízko, nůž prořízl oko, krev se vyvalila, zemi pokropila. Havran se k zemi snesl, pach hostiny ho přivedl, temnota je všude kolem, mrtvolu povezou vozem.

Hodně lidí to už delší dobu tušila, někteří to také věděli, ale je to tak... jsem praštěný magor! Modrou sice moc nemusím, ale do Doctorovi modré budky TARDIS jsem se zamilovala na první pohled. Já prostě seriál Doctor Who (česky Pán času) zbožňuji a pomalu, ale jistě se obklopuji modrými budkami na všem, co se jen dá udělat. Dokonce se chystám někdy v budoucnu vytvořit také svou vlastní modrou telefonní budku... třeba se ty dvěře jednou otevřou...      Zápisník jsem ovšem nedělala pro sebe, ale pro svou dopisní přítelkyni Maglaiz jako opožděný dárek k jmeninám. Původně jsem jí ho chtěla předat osobně na srazu, ale nikam jsem nakonec nejela, takže jsem jí ho poslala poštou jako překvapení.

Na čtvrtek 17. července jsem byla domluvena s blogovou (a zároveň také dopisní) přítelkyní Narciskou , že spolu pojedeme vlakem do Prahy na nákupy a obhlídky knihkupectví (s hadrama u mě vážně nepochodíte). :-) Příští týden v sobotu 26.7. se chystám na velký blogový sraz, ale málokdy vytáhnu paty z Klatov, a tak mám z cestování docela hrůzu. Ještě autobus, ale vlakem jsem nikdy sama nejela, vždy jen s kamarády, školní třídou nebo jako malá s rodinou, ale sama nikdy.      Asi vám připadám k smíchu, nebo jste nejspíš dospěli k názoru, že jsem vážně divná. A nejspíš máte pravdu. S Narciskou jsme se domluvily, že se mnou pojede (přistoupí v Plzni), abych si tu cestu do Prahy vyzkoušela na nečisto a v sobotu nepanikařila nebo nedělala z komára velblouda.

Doctor se vrátil na ČT2, a tak jsem se rozhodla konečně dokončit rozdělanou výšivku - můj první pokus o TARDIS vyšívanou křížkovým stehem. Začala jsem ji loni v listopadu, ale zůstalo jen u hrubého obrysu, bylo potřeba ji pořádně dobarvit a vyšperkovat do detailu. Je to takový můj prototyp, už plánuji model 2 a ten bude o něco lepší. Třeba jednou TARDIS vylepším natolik, že z ní vyskočí Doctor. :-)      Ani nevím, proč jsem s tím v listopadu přestala, ale dokončení nebylo nijak složité. Stačilo vybarvit okna, světlo a nápis, celou budku obtáhnout černou bavlnkou.      Jak jsem řekla, jde o první pokus, který značně nedokonalý. Například jsem si udělala málo místa na nápis a ten se mi tam vešel jen tak tak. A nahože je dokonce jedna chyba, je tam o křížek navíc. Navíc ta modrá na výplni dveří je moc světlá. Ale co, žádný učenec z nebe nespadl. Z každé chyby se člověk učí a příště to už bude lepší. Držte mi palce. :-) Celková velikost je cca. 7,5 x 5 cm. Mám pro

Tentokrát pro vás mám recept na vynikající sušenky podle knihy Rendez-vous v Paříži (orig. That Part Was True), kterou napsala Deborah McKinlay. V románu si Jack a Eva psali dopisy a povídali si hlavně o lásce k jídlu a vaření. V textu najdete mnoho postupů, jak si připravit výborné pochutnání. Mě nejvíc zaujaly „ Aršídové sušenky bábinky Cooperové “, které se mají podávat s mlékem. Po dočtení knihy jsem si je podle receptu upekla a byly doslova božské.

Tyto piškotové košíčky vážně zbožňuji a ráda je dělám na vícero způsobů, takže málokdy jsou stejné. Navíc se přiznám, že ingredience málokdy odvažuji a raději se řídím instinktem. Jo, prostě je sypu od oka a hlavně mouku přidávám podle potřeby. Řídím se pravidlem, že fantazii se meze nekladou, tak si do toho dávejte, na co máte chuť. 

 Zase jsem se rozbásnila, původně to mělo být optimistické a sladké, ale nějak se mi to zvrtlo a vzniklo z toho toto. Více ani nemusím mluvit, deprese jak vyšitá. Ach jo. Inspirací mi byl obrázek ze snílkovské Iluze sté dvacáté páté . SNY Spi sladce, človíčku, pojď k nám ohníčku, společně se snům oddáme, s hvězdou dolů padáme. . Neboj, nenechám tě spadnout, krása nesmí nikdy uvadnout, lidé žijí své krátké životy, omezené pevnými ploty. .

Kynuté těsto mám hodně ráda a nejčastěji z něho dělám různé bochánky a houstičky. Je to jednoduché a připravím tak skvělou svačinu. Pravidelnost nehledejte, každý kousek je originál. :-)

Víte, že jsem langoše až do konce prosince vůbec neznala? Ochutnala jsem u kamarádky Lucky a moc mě chutnaly, tak jsem si je udělala. Recept je jednoduchý, uděláte základní (naprosto běžné) kynuté těsto a opečete na pánvy s olejem. Vlastně jsou to "rozpeky" (ty pečeme na sucho na plechu v troubě), jen udělané na oleji. Jelikož jsme měli langoše k obědu, tak jsem k nim podávala ještě omáčku jako přílohu.

Na poslední chvíli honem ještě přidám něco na snílkovské TT Bájné bytosti . Původně jsem chtěla psát příběh o dívce a dracích, ale pak mě včera večer osvítila múza a mě napadl praštěný nápad na výtvarné dílo. Prosím, nelekejte se! Hlavně ten velký drak mi připomíná krávu a Doktor... radši nekomentovat. Já prostě člověka neumím kreslit. :-) Ale snaha byla, a to se přece také cení, ne? Konec draků se blíží, zachránit se dají stěží, Doktor už jim telefonuje, modrá budka se objevuje. TARDIS je zevnitř větší, vše je tak o moc snazší, draci jsou už v zástupu, čekají u velkého sloupu.

Ráda peču, ale nejraději mám piškotové těsto, takže nejčastěji připravuji bábovky, muffiny a bublaniny. Je to taková moje radost.

Podivnost Mrtví z hrobů vstávají, na živé často padají, okusují jim končetiny, přitom se učí veličiny. Draci nejsou jen iluze, na nebi hrozí kolize, letadla se jim vyhýbají, proto k zemi padají. Je tu někdo pro změnu? Najde se místo pro hrdinu? Kdo by to být měl? Aby jen tak nečuměl?

Nástěnka. Pro někoho zbytečnost, nebo vzpomínka na dětská léta. Pro starší ročníky možná připomínka minulého režimu, kdy bylo důležité dodržovat pořádek a hlavně mít pěkně vyzdobenou nástěnku. Já jsem ji však jako malá neměla, "vydupala" jsem si ji až na střední a od té doby je pro mě neodmyslitelnou součástí mého pokoje...

Tak a je to tady, zase mě přepadla básnění tvoření a vzala jsem jedním vrzem jak snílkovské TT Zlom , tak i Iluzi sto čtrnáctou ... a vznikl z toho Zlom v životě . Neděste se, nejde o mou osobu, ale o výplod mé fantazie. Přiliš jsem myšlenky neuhlídala, a tak to občas nedává smysl, ale já nejsem básník, pouze se vypisuju ze své podivné nálady. Zlom v životě Zlom v životě, jako díra v plotě, obrůstá mechem, přiklepnu plechem. Žil jsem normálně, plížím se mentálně, do hlavy se dostanu, démony doklepnu.

Tentokrát Maglaiz vybrala úchvatné iluze. Ani nevím čím to je, ale oba výjevy mě naprosto dostaly a tak jsem se hned pustila do tvoření. No, a ono to nějak dopadlo. A tak vznikla prapodivná báseň na Iluzi stou devátou . Nejspíš vám bude připadat pomatená, ale taková jsem a psala jsem to přesně, jak mi slova lezla z básnického střeva. Více říci asi zapotřebí není... Drž se! Co se to proboha děje? Tvé tělo na hoře vlaje! Ležíme si tu roky spolu, a teď nebude konec tomu. Drž se! Drž se jen! Čas je nám upíjen! Kdo nás zachrání? Ušetří nás chátrání? Spolu jsme umřeli při bitvě, teď spolu visíme na větvě. To přece pravda není! Máme spolu trápení!