Jiný prostor

Ulice města jsou skoro prázdné, jen sem tam projede nějaké auto. Blíží se třiadvacátá hodina a většina lidí je doma. V oknech se až na výjimky nesvítí a svět se pomalu ukládá ke spánku. Přesto se na ulici vyskytuje pohyb. Jeden stařík venčí své jezevčíka na zahradě, která se nachází hned vedle zastávky.      Mladý muž spěchá po chodníku k zastávce. Vzduch je chladný, proto je zabalený do teplého kabátu a snaží se ještě víc zachumlat do hřejivé šály. Přesto se usmívá, protože v myšlenkách je ještě stále u své milované, od které právě odešel. Těší se, až se za ní zítra zase staví. Ale nyní pospíchá domů, aby už byl pryč ze zimy a mohl si jít lehnout.      Stoupne si na zastávku a čeká, až pojede autobus. Tře si ruce a lituje, že si nevzal rukavice. Po chvilce se na konci ulice vynořují světla a mladík se už těší, až si sedne.      „Počkejte si na další,“ promluví náhle stařík v zahradě, až sebou mladík trhne, jak se lekl. Starého pána si skrz plot vůbec nevšiml. Změří si

Lucie vždy ráda cestovala a objevovala pro ni nová místa. Obzvlášť v oblibě má tzv. místa s příběhem. A na jedno takové místo před pár lety narazila...        Vracela se z výletu po nějakých památkách, už se stmívalo, tak byla ráda, když v zapadlé uličce města objevila útulný hostinec. K její smůle měli všechny pokoje obsazené, tak se Lucie zeptala, zda nemají jakékoliv místo na přespání. Stačí jí jen někde pod střechou složit hlavu a trochu se vyspat, než ráno vyrazí domů.      „Vážně už nikde nemáme místo. Jedině snad v Inkvizitorově domě,“ vyhrkl omluvně hostinský. „Ale to nepřipadá v úvahu,“ hned na to rychle dodal. Jen to řekl, tak se z kuchyně přiřítila hostinská s tím, že se snad zbláznil. „Tahle mladá slečinka jistě nebude chtít přespat v té barabizně!“ vykřikla zděšeně hostinská.      Ale Lucii to zaujalo. „Starý dům? Jistě se k němu váže nějaký příběh, že? Už s tímhle pojmenováním. Inkvizitorův dům, to zní dobře.“      „To ale nejde!“ vyhrkl hostinský. „V to

  Malý kocourek zrzavý, je pěkně zvědavý, svět kolem prozkoumává, ocáskem přitom mává.   Kočka ho bedlivě hlídá, Zrzek se na ptáčka dívá, všechno ho zajímá, šelma v něm dřímá.   Jednou se na zahradu vydal, velký pes za ním rychle utíkal, Zrzek na strom vylezl, jazyk na hafana vyplázl.   Když pes někam odběhnul, Zrzek se boudě vyhnul, barevné záhony prozkoumal, potřebu pod růží vykonal.   Všechno je tady nové, působí to jako snové, kocourek vše očichává, smysly lovce pozor dává.   Žlutý motýl ho zaujal, dlouho za ním utíkal, okolí se rychle změnilo, kotě se asi ztratilo.   Zrzek se rozhlížel, maminku vyhlížel, kam se má vydat, už nechtěl cestovat.   V trávě tiše směr hledal, strachu příležitost nedal, klidně celý svět projde, svůj domov si najde.   Pod stromem ježka objevil, v listí se najednou zjevil, divoce na kotě zafuněl, potok kus dál šuměl.   Zrzek na nic nečekal, rychle pryč utíkal, cestou necestou se vydal, pro jistotu ještě přidal

Nastává soumrak a venku už je chladno. Stařenka sedí v křesle na verandě zachumlaná do deky a zasněně hledí na les, který se nachází kousek od domu. Ze stromů pomalu opadávají barevné listy a stíny mezi stromy jako by se pohybovaly společně s mírným větrem. Ticho nadcházejícího večera naruší cupitání dětských nožiček, jak copatá dívenka utíká po trávě až k verandě.      „Babičko, budeš mi vyprávět zase nějaký hezký příběh?“ zeptá se holčička s nadějí v hlase. Stařenka se na ní usměje a přikývne.     „Aničko, samozřejmě, mám spoustu příběhů k vyprávění. Posaď se do křesla a nezapomeň se pořádně zabalit do deky, abys neprochladla,“ řekla stará paní a stále hleděla k lesu. „A o čem ti mám dnes vyprávět?“      Dívenka se zavrtala do deky a pohodlně se usadila. „O Vílí říši. Vždy jsem tyhle pohádky měla ráda.“      „Tak dobrá, myslím, že je čas ti povědět příběh, který jsem ještě nikdy nikomu neřekla,“ řekla babička se smutkem v hlase.        „Jak už víš, Vílí říše existuje so

Zachytila jsem formou haiku několik okamžiků ze svého života v Kouzelnické škole čar a kouzel v Bradavicích na Hogwarts.cz . Pobyt na hradě mě baví, i když se tam musí psát úkoly, beru to jako zábavu, která mi zpříjemňuje mudlovský život.   Nesmělý student bezradně bloudí hradem poradí každý.   Škola je velká chodby plné obrazů kvítek na dlani.   Velká síň září Moudrý klobouk na hlavě křičí: "Havraspár!"

 Začal další rok, ve kterém snad budu číst více než v tom minulém. Cíle ani předsevzetí si nedávám, prostě budu číst knihy, které mě zaujmout. Nejspíš to budou více oddychovky, ale chtěla bych si přečíst i nějakou klasiku a divadelní hry, tak uvidím, jak to vyjde. Leden 1. Strom splněných přání (Jenny Gladwell) 2. Nahořklá vůně chmelu ( Jindřiška Ptáčková) 3. Skandální polibek (Christine Merrill) 4. Hrabě a diamanty ( Christine Merrill) 5. Čtvero ročních dob (Izumi Šikibu) ... dojmy ze čtení Únor 6. Z písní lásky (Sapfó) 7. Carmilla (Joseph Sheridan Le Fanu) 8. Šálek dál hřeje dlaně - sbírka haiku Březen 9. Příběhy víly Březinky (Lenka Vydrová) ... dojmy ze čtení 10. Falešný rytíř (Elizabeth Hobbes) ... dojmy ze čtení 11. Nejhorší z rytířů (Joanne Rock) ... dojmy ze čtení 12. - 15. Čarodějova nevěsta část 10 - 13 (Kore Jamazaki) 16. Dracula - komiks (Bram Stoker & Georges Bess) Duben 17. Umění vytvářet vzpomínky (Meik Wiking) ... dojmy ze čtení 18. Valčík pro mrtvé (V