Jiný prostor

Déšť smazal poslední zbytky sněhu a zůstalo jen bláto smísené s mokrým, tlejícím listím... Vánoční krajina jako by ji namaloval Josef Lada, tedy pokud by trpěl depresemi a obdivoval dekadenci.      Letos se na vánoční náladu nemohu vůbec naladit. Ano, cukroví mám napečené, dnes jsem ještě udělala šest druhů nepečeného, mám koupené a zabalené dárky... všechno je na Štědrý den připravené, jenže to dělám ze setrvačnosti, protože se to očekává, ale že bych se vážně těšila? Možná, až zítra ozdobím stromeček a poprvé jej rozsvítím, tak se mi rozzáří oči vánočním zázrakem...

Máte rádi diáře, deníky a zápisníky, do kterých si často kreslíte, čmáráte a lepíte obrázky, samolepky či washi pásky? Vedete si po různých blocích seznamy přečtených knih, zhlédnutých filmů nebo třeba cvičební plány? Pak je možné, že bullet journal bude pro vás to pravé .

Blíží se Vánoce, všichni uklízí a já nejsem výjimkou. Takže jsem konečně srovnala svůj pracovní stůl a nástěnku s pohlednicemi. Jen se ptám, jak dlouho to vydrží být uklizené. Můj kocour Whitee je miláček, ale občas ho popadne záchvat shazování věcí. Proto mám také všechny washi pásky, razítka, děrovačky a jiné věci hezky uklizené v krabičkách a boxech, aby to bylo chráněné. Po ruce jsem si nechala jen nejdůležitější pomůcky k tvoření, které používám nejčastěji. A pokud něco potřebuji, tak si to vyndám z krabic. :-)

První sníh vyhlížím, vločko, kdepak jsi? Na příchod zimy se těším, chci stavět velké sněhuláky, aby vypadaly jako majáky, běhám ve větru svěžím. Na Martina se ptám: Přijede na koni bílém? Krátká básnička jako úkol na HOG , sepsáno pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy.

Na stole mi stojí sklenice a kouká na mě moje kamarádka řasokoule. Vím, je to taková mechová kulička, ale já ji stále podezřívám, že je to ve skutečnosti zvířátko a stále čekám, zda se v zeleném kožíšku neobjeví očička. :-)      V červnu o řasokouli psala blogerka Oliv a tato vodní rostlina se mi velice zalíbila. Okukovala jsem fotky na Instagramu a v říjnu jsem si je objednala. Původně jsem si pořídila dvě velké a čtyři malé řasokoule, ale mamka mi jednu velkou a jednu malou zabavila. Dala jsem je do akvária (správně je to váza, ale vypadá jako kulaté akvárko), ale jednu malou jsem si teď dala do sklenice na stůl. Na blogu Zahrady na niti nazývají řasokouli jezerním skřítkem a já s nimi souhlasím, vážně je to takový kuličkový skřítek, který mě vábí, abych se s ním mazlila. :-D

Vánoční čas je tady! Ať žijí světýlka, nazdobené stromky, horký čaj a svíčky! Přesně v tomto duchu se ponese poslední měsíc v mém kroužkové „bullet journal“. Na nový rok mám už připravený sešit s tvrdými deskami bez linek, který je zatím prázdný, ale během prosince se do něj pustím a řádně si jej vyzdobím. Mé heslo zní: „ Malůvky, samolepky a washi pásky do diáře patří! “      Úvodní stranu na měsíc Prosinec zdobí sněhová koule (vím, že je šišatá) a vločky. Na druhou stranu jsem si vytiskla jednoduché zimní omalovánky, které si chci během prosince vybarvit a nazdobit.

Na HOGu jsem se přihlásila na jeden velice otravný seminář "Jak otrávit posluchače" a byl zázrak, že jsme ho všichni přetrpěli. :-) A tady je úkol, měli jsme napsat něco velmi otravného, z čehož by profesora rozbolela hlava. A tak vznikl příběh malého zajíčka. :-D        Malý zajíček bydlel za sedmero horami, šesti řekami, pěti kopci a čtyřmi skládkami, z kterých se široko daleko linul převeliký zápach po zkažených rybách a bůhvíčeho ještě. Každý, kdo pobral trochu rozumu, se tomuto kraji vyhýbal, no, ono přejít sedm hor, šest řek, pět kopců a čtyři skládky je docela velká námaha, a tak to všichni vzdali před první horou. Chudák malý zajíček to měl všude daleko, takže se raději držel doma, dokud mu vydržely zásoby, nemusel se na výpravu vydávat, sice se občas cítit trošku osamělý, jelikož kolem jeho nory nikdo nebydlel, ale zato měl klid a rozhodně mu nehrozilo, že by ho otravovali sousedé, vždyť sousedské vztahy mohou často velice znepříjemnit i ten nejkrásnější domov.

Jako tichý snílek kráčím tmou, modrá barva mě zahaluje, ráda bych letěla noční oblohou, múza mi inspiraci daruje. Snění a lenošení se oddávám, oblíbenou knihu si otevřu, úkoly na poslední chvíli dělám, snad na kávu nezanevřu.

Po delší době se opět hlásím a snad se mi podaří být znovu víc aktivní. Je podzim a já bych se nejraději zachumlala pod deku a vylezla až na jaře, prostě jsem medvěd. :-) Ale zároveň mám chuť tvořit, tak jsem se vrátila k tvoření mého diáře typu "bullet journal", jen to dělám tak trochu po svém.  Mé heslo je jasné... Malůvky, samolepky a washi pásky do diáře patří!

Začátkem srpna jsem poprvé zkusila tvořit malou zenovou zahrádku na talířku a docela mě to chytlo. No, výtvory nejsou nic moc, stále nemám koupené správné náčiní, takže zahrádku vytvářím pomocí špejle a gumou se snažím uhlazovat. Ať žije improvizace. :-) Volím moderní a volný styl, takže si jen tak hraje a dělám blbosti. Ovšem je to uklidňující, špejlí jezdit po písku a čekat, co z toho vznikne.

… nemám ráda léto      Jakmile se teploty přiblíží ke třicítce, tak se obvykle stáhnu domů a nejraději bych nevystrčila na sluníčko ani nos. Horko prostě nemusím. Na tílko, sukni či krátké kalhoty nemám postavu, už jen to, že odhalím ruce v krátkém rukávu je pro mě příliš. Mám raději teploty 15 - 20´C, když mohu nosit trička s dlouhým rukávem, mikinu nebo vestu. Cítím se tak nějak chráněná vůči okolnímu světu. Podzim, to je ideální období. Můžu být zavrtaná v teplé mikině s šátkem kolem krku a nepřístupná.

Léto už pomalu končí a já s prvním zabarvujícím listím již vyhlížím podzim. Na léto jsem si připravila svou výzvu #KreativniLeto a zatím jsem se pochlubila jen s pár výtvory, tak to chci napravit. Přiznám se, nějak nestíhám a snad výzvu dokončím do konce srpna. Zápasím s leností, takže nečekejte nic velkolepého. Zkusila jsem tvořit kreativně, ale výsledek je takový …no… můj. :-) 10. Kaktus Kaktusy a sukulenty mám ráda, tak jsem je nakreslila a sepsala pár veršíků.  Krasavec má bodliny, ježek to ale není, sluní se celé hodiny, ani moc nevoní. Sednout si na něj vhodné není, je to věčný bodlináč, ostny v pozadí hrozně svědí, v srdci navždy zelenáč.

Zen Garden, nebo-li česky Zenové zahrady se mi líbí už léta, tedy hlavně ty pokojové, kde je plocha písku a různě se dotvářejí - kamínky, ornamenty v písku, mech či jiné věci. O Zenových zahradách se mnohé dozvíte zde . Jde o meditační pomůcku, během tvoření se má mysl uvolnit a člověk u toho medituje. Já se zatím jen rozčiluji, protože se mi písek sype všude, ornamenty se hroutí a já šílím. :-) Ale zatím mi to baví, takže se tu nejspíš čas od času setkáte z mými dalšími výtvory.      Jsem naprostý začátečník, jen jsem to chtěla zkusit. Zvolila jsem volný či moderní styl, takže tradiční zahrádky jako od japonských mistrů ode mě nečekejte. Experimentuji a vlastně ani nemám žádné náčiní. Doma jsem našla trochu písku po osmákovi, tak jsem ho nasypala na talířek. Špejlí či tužkou dělám ornamenty. Kamínky a sklíčka mám doma už léta, jen budu muset vykoumat nějaké "hladítko", abych mohla písek vždy pořádně uhladit.

Druhé obrázkové shrnutí dvou týdnů, aneb projekt #52doodles2017 . Pojala jsem to jako takový deník, kam si události kreslím. Vznikají malůvky, které by jistě lépe zvládly i děti předškolního věku, ale nějaké čmáranice taky zvládám. :-)

Květ na hrob pokládá, své ruce do hlíny boří, touhou být s ním hoří, slzami hřbitov zalévá.

Co takhle sepsat drabble na téma " Albusův první studijní den"? No, ano, zase to byla soutěž na Hogwarts.cz. Já se svými Bradavicemi nedám pokoj. :-) Naštěstí je léto a prázdniny, tak je na hradě volný režim. ;-)      Malý Albus byl celý vykulený. Tento hrad sice znal z doslechu, ale nyní v něm stál, kolem pobíhalo mnoho studentů, v kabinetech číhali profesoři a od kohokoliv se dalo očekávat cokoliv. Začal školní rok, Albus si včera večer prohlédl denní rozvrh, v paměti hledal umístění učeben, aby je snadno našel. Plán byl skvělý, ale už od rána všude panuje velký mumraj a on zahnul za špatný roh. Konečně našel cestu do sklepení, otevřel dveře s nápisem LEKTVARY. Ozvalo se: „J děte pozdě! Sednout! “ Albus ani nepípnul, zasunul se na volné místo v lavici. To to všechno začíná vážně skvěle , pomyslel si.

Červenec se pomalu blíží ke konci, tak ukážu své výtvory do mé výzvy #KreativniLeto, kde jsem si zadala témata a na ně se snažím kreslit, čmárat, stříhat, lepit, básnit... Prostě cokoliv mě napadne. No, přiznejme si to hned na začátku, mé výtvory vypadají jako práce dětí v mateřské škole (nebo by to nejspíš zvládly lépe než já), ale snažím se být kreativní a oddávat se fantazii. 1. Léto Koláž letní pohody na pláži. Knihy a melounové křeslo nesmí chybět. :-D

Na Hogwarts.cz jsou občas soutěže, kde se zadá pár slov a na ně se má sepsat drable. Tak tady jsou dvě takové soutěže, které jsem dělala. :-) Zadaná slova: kvetoucí, strom      Na kvetoucí louce, která hýřila barvami, se procházela dívka. Tiše kráčela se skloněnou hlavou a vůbec nevnímala svět okolo. Smutné oči plné slz toužily po odpuštění. Kdyby jí kdokoliv zahlédl, určitě by se pozastavil nad tímto výjevem, protože nejen tmavé šaty jako z jiné doby sem prostě nepatřily. Starý strom stál u potoka od nepaměti. Dívka k němu došla, s nadějí vzhlédla k nebi. Kolik času uběhlo? Jak dlouho bude ještě trpět? Odpuštění nenastalo, na stromě se objevila oprátka, dívka si ji dala kolem krku a odevzdala se do zatracení. Proč jen tenkrát spáchala sebevraždu a odsoudila se k prokletí?

Od začátku léta mám nějakou touhu víc tvořit, a tak kromě své výzvy #KreativniLeto jsem se rozhodla zapojit do projektu #52doodles2017 , které pořádá Iris. Běží již od začátku roku, a jde o to, zaznamenávat si něco jako deník pomocí obrázků po týdnech. Půl roku je v tahu, a já se konečně rozhoupala k činu. Takže nebudu mít všech 52 týdnů, ale jen polovinu, tedy pokud mé nadšení vydrží až do konce roku.      Začala jsem na začátku července a čmárám si obrázky už dva týdny. Nevím, jak často se dokopu sepsat takový shrnující článek, možná jednou za dva týdny, nebo jednou za měsíc. No, mé výtvory by se měly objevit i na mých účtech Twitteru a FB, takže je můžete sledovat i tam. Tady v článku se ovšem o zobrazených výjevech vždy více rozepíšu. A co se tu bude objevovat? Prostě nějaké události, které mě v týdnu potkaly, třeba pochutnání na zmrzlině, návštěva kina, přečtení hezké knihy, dobrá káva... prostě cokoliv. Jen, nepůjde jen o obrázky, ale občas i třeba o verše nebo úryvky z knih.

V jedné soutěži na Hogwarts.cz bylo za úkol sepsat dvě drabble, kde by se objasnil vznik názvů Vlčí jámy a Zlé nivky. ( mapa, kde se místa nacházejí ... popřípadě na konci) Někdy se na mapách vážně dají najít zajímavé názvy, až člověka napadá, kde se ty názvy vzaly.      Traduje se, že se v lese usídlila početná smečka vlků, která zahubila každého, kdo vkročil do okolí. Les se stal zlým místem a lidé pracující na nedalekém poli slýchávali děsivé vytí, při kterém vstávaly vlasy na hlavě. Jednou se k lesu zaběhl malý chlapec, který si hrál s kamarády na bandity. A to se mu stalo osudným, ráno se u lesa našlo jeho roztrhané tělo. Lidé se rozhodli konat, vzali zbraně a vyrazili do lesa. Lov to byl nelítostný, ale nakonec se podařilo všechny vlky zabít. Vykopali jámy, kam těla naházeli, a od té doby se místu říká Vlčí jámy .

V posledních pár letech jezdím do Plzně docela často, obvykle tak jednou měsíčně, někdy častěji. Důvod? Samozřejmě Narciska. :-) Už tam také chodím do knihovny, protože mají větší výběr knih než v Klatovech. A taky tam cesta vlakem trvá jen kolem hodiny, takže to není nijak daleko.       Někdy mám trochu času, tak se můžu koukat kolem sebe a hledat nějaké hezké věci. A jindy zase rychle zaběhnu do knihkupectví Kosmas, pak do knihovny a už si to frčím na Doubravku do další knihovny nebo CrossCafé za Narciskou. :-) V červnu jsem si u náměstí všimla zajímavé "sochy". Upoutá na první pohled. :-)

Je první červencový den a léto už čeká, co všechno během něj zažijete. Já tedy nic velkého neplánuji, nejspíš podniknu pár výletů za Narciskou, ale jinak budu doma. To ovšem neznamená, že se budu nudit. Vždyť i na zahradě nebo v parku je krásně. Stačí si vzít knihu a číst si, nebo otevřít zápisník a zapisovat si myšlenky či kreslit vše okolo. :-)      Ale proč tu vlastně píšu? No, v létě nikam nejedu, tak jsem si vymyslela kreativní výzvu, abych se zabavila, rozvíjela fantazii, kreslila a tvořila do svého „lapače“ malůvek. Ovšem znám se moc dobře a každý den bych se nepřinutila tvořit, a tak je #KreativniLeto na červenec i srpen. Celkem má třicet bodů, tak to bude pohodové léto. Narciska už o výzvě ví, to ona mi přivedla na nápad, udělat #KreativniLeto volnější, aby si to každý udělal podle svého, jelikož ona nekreslí, ale fotí. Abych se tu nevykecávala do nekonečna, tak přejdeme přímo k výzvě. #KreativniLeto      Je to výzva na dva letní měsíce a fantazii se meze nekladou.

Červen sice ještě nekončí, ale já vám stejně ukážu další část mého "lapače malůvek", což je takový zápisník, kam si kreslím, lepím, maluji a čmárám... Prostě takový pokus o "umění" a vyjádření mých nálad či zážitků. Černou fixou jsem si črtala kávu a nápis Léto s knihou. :-)

Tento zápisník jsem objevila již před nějakým časem v Lidlu, stál okolo padesáti korun a původně to měl být zápisník na citáty. Doma jsem ovšem zjistila, že je bez linek, a tak jsem jej odložila do šuplíku, kde mám papíry a bloky, které na své uplatnění ještě čekají. Tam ležel nepovšimnut asi rok, až jsem začátkem března něco hledala a pod ruku se mi dostal tento zápisník.      Trochu jsem jej ohmatala, listy jsou kupodivu docela pevné, takže ani inkoust nepropouští, tedy pokud příliš neobtahuji nebo nedělám několik vrstev. A tehdy se mi rozsvítilo v hlavě a dostala jsem nápad, že si budu vést takový můj "art journal", ale vlastně je to lapač malůvek. Zkouším v něm kreslit, psát, lepit...       Přiznám se, že velkou inspirací je mi Opťa , ale obhlížím i nějaké instagramy a pinterest. Začala jsem začátkem března, ale netvořím moc často. Chtěla bych to ovšem změnit a zaplnit jej různým "uměním", proto na léto chystám kreativní výzvu, ale o ní až na konci června.

     Zdravím všechny návštěvníky,      jsem na nové adrese a pociťuji značnou nervozitu, zda dělám dobře, či nikoliv. Na svém starém blogu jsem byla dlouhých sedm let. Ani mi to nepřišlo tak dlouho, ale nedávno jsem jukla do archivu a uviděla to vlastní oči. Vážně jsem na ten blog přišla v červnu 2010? Bože, to je ale doba. A to ten blog původně vznikl jen jako dočasná přestupní stanice, protože jsem ještě předtím měla několik blogů a chtěla je sjednotit. No, ten dočasný domov trval déle, než jsem plánovala.      Už nějakou dobu ovšem pociťuji, že bych se ráda přesunula dál, a tak opouštím   blog.cz. O tomto kroku jsem uvažovala víc jak rok, ale nějak jsem se nemohla dokopat pro akci. Pořád jsem si říkala, že tam to bude snazší a velké stěhování národů je tak těžké. Ale v okamžiku, kdy jsem si uvědomila tu magickou sedmičku, tak jsem si řekla, že se do toho stěhování dám. Můj starý blog stejně navštěvuje jen hrstka věrných, a tak si nikdo ani nevšimne, když usne spánkem věčným.

Budu se opakovat, ale HOG má vážně vliv na kreativitu a různé tvořící činnosti. V dubnu tam byla malá soutěž, kde šlo o to, vzít sklenici vody a umístit ji do několika různých prostředí. Jelikož nejsem žádný fotograf, ale chtěla jsem to zkusit, tak jsem vzala sklenici s vodou a prostě to vyzkoušela. Mě osobně se výsledek líbí, je zajímavé vidět jednu věc v různých úhlech či prostředích.

Mé studium v Bradavicích má rozhodně kladný vliv na kreativitu, protože jen díky Hogwarts.cz jsem si už zkusila vyrábění recy-naušnice z plastové lahve, dlabání dýně, psaní drabble či různých druhů básní. A nyní jsem si vyzkoušela malování na kameny, aby se vytvořila sova. No, můj výsledek není nijak skvělý, ale i snaha se cení. :-)

Další nová zkušenost, dadaistickou báseň jsem nikdy nezkoušela, takže úkol na předmět Literární seminář - poezie jsem brala jako výzvu. Nebyla bych to já, kdyby se to netýkalo knih. :-D Vybrala jsem si upoutávku na dvě knihy, text rozstříhala, zamíchala a postupně vylosovaná slova jsem nalepila na papír. Je to dost bláznivé, ale snad to trochu vypadá jako dadaistická báseň. Vážně mě to bavilo, takže budu dadaismus zkoušet dál. ;-) poklady vydává PROSTOR, kniha, Somerseta inspirovaný znovu klasika na pomezí ideologii. nakladatelství zapomenutí literatury z roku 1919 dva tituly. geniálního románu a edice hodnot Paula Gauguina. nejzákladnějších světové literatury obranu historické studie, francouzského povznášející malíře Williama civilizace anglické eseje, znásilňující, román Zweigova přináší své první 20. století, životem proti Maughama totalitní jakékoli Nová vášnivou a evropské představuje žánrově je Prvním která

Někdy je dobré experimentovat a objevovat (alespoň pro mě) nové formy básní, veršování a celkově poezie. Stále se otrkávám, takže jsem moc ráda, že na Hogwarts.cz studuji již druhý ročník předmětu Literární seminář - poezie, který vyučuje skvělá profesorka Anseiola Jasmis Rawenclav. A tak vznikla má první báseň ve stylu pásma. :-) Tečka se píše na konci věty odkládám pero deník zavírám Na okně sedí kocour bílý pozoruje barevné květy V křesle s knihou sedávám horký čaj pomalu upíjím Stůl je sešitů a knih plný může působit chaoticky Venku soumrak tiše padá zavírám oči a sním

Po chodbách hradu pobíhají studenti s plnými náručemi pergamenů, až je sypou po cestě z knihovny do kolejní místnosti. Z kabinetů se ozývá občas vzteklé nadávání a hlavně škrábání brků s inkoustem. Sovy létají všude, doručují vzkazy, ale také již opravené a oznámkované úkoly. Ano, i ve zdech hradu Kouzelnické školy v Bradavicích se školní rok chýlí do finiše a jako každoročně nikdo nestíhá. Tento shon se nevyhne nikomu - studenti, profesoři i jiní zaměstnanci hradu - prostě všichni mají plné ruce práce, aby bylo vše včas hotovo.

Čtyři slavní kouzelníci založili školu čar a kouzel, naději pro všechny vložili, kouzla probouzel. Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru, Godrik z Nebelvíru, a Salazar ze Zmijozelu. Tak jejich jména zní, učebny, komnaty jsou otevřeny, v hradu se často sní, čas a historie jsou prohloubeny.

Od ledna mám ve svém diáři také místo pro seznamy shlédnutých filmů a seriálů, tak jsem se rozhodla, že jednou měsíčně sepíšu přehled filmů a připojím k tomu krátký komentář. Rozhodně nepůjde o recenze, prostě jen můj názor, jak se mi to líbilo či nelíbilo. K některým se ještě vrátím a rozepíšu o nich delší komentář. Někdy půjde o opakované sledování (mám pár hodně oblíbených filmů, které sleduji velmi často) a jindy o mou "premiéru". V televizi občas vidím i jiné filmy či seriály, ale ty sem většinou dávat nebudu. Filmy jsou seřazené ne podle oblíbenosti, ale jak jsem na ně koukala.

Zdravím všechny, kteří sem zavítají. V poslední době jsem si oblíbila různé citáty, které dokáží inspirovat či motivovat k činnostem, a abych tento blog zase rozjela, tak je sem budu čas od času dávat. Někdy prostě si prostě potřebuji přečíst pár inspirativních řádků, aby mě nakoply a já zase začala tvořit. Citáty si už pár měsíců zapisuji do sešitu či diáře, hledám je různě na internetu, tak zdroje, odkud je mám, už asi nedohledám. I když mnohdy jde o známé citáty, které jsou na mnohých místech. Tentokrát bude téma psaní, takže proč se od známých osobností nedozvědět, že i oni mají někdy problémy s kterými je potřeba se poprat či nějaké ty rady. :-) Sednout si a odhodlat se k psaní je někdy to nejtěžší. "Talent je při psaní užitečný, ale odvaha je absolutně nezbytná." - Jessamyn West - "Psaní je těžké pro každého z nás... Třeba uhlí je ale těžší. Myslíte, že horníci postávají celý den okolo a mluví o tom, jak těžké je těžit uhlí? Nepostávaj

Na novou verzi pohádky Kráska a zvíře jsem se těšila od okamžiku, když jsem viděla první trailer a prostě se zamilovala. Nebo se ve mně probudila láska s dřívějších dob, kdy jsem v dětství milovala animovanou verzi z roku 1991 . Tato nová verze od Disney je hodně inspirovaná tou animovanou, je tam sice několik rozdílů, ale to podstatné zůstalo.      Do kina moc nechodím, naposledy jsem byla na třetím díle Pirátů z Karibiku, takže když mi Narciska básnila o tom, jak je Kráska a zvíře úžasný film, věděla jsem, že nevydržím, až bude na DVD a musím tuto pohádku vidět hned. Z okolí jsem nesehnala nikoho, kdo by se mnou chtěl jít do kina na pohádku. Ať jsem se ptala kohokoliv, tak na mě zíral jako na magora, prý „vždyť je to pohádka, na to půjdou samé děti“. Ale mě to neodradilo, potřebovala jsem Bellu a Zvíře vidět, a tak jsem si v neděli 26. března koupila lístek a vyrazila na 17h do kina...

Březen už skoro končí a já přináším své diářování na tento měsíc. Začalo jaro, a tak všude čmárám květiny. Momentálně ujíždím na pohádce Kráska a zvíře, na které jsem byla v neděli v kině a bylo to úžasné. :-) Ale zpět k mému diáři, který letos vedu ve stylu Bullet journal, ale tak nějak po svém. Nechybí citáty, malůvky, razítka či washi pásky... "Jaro by bylo věčné, kdyby kukačka odpovídala na každou výzvu lidové hudby." - Valeriu Butulescu -

Bláznivé verše sepsané k Iluzi pro Kazimíra ... Na maják mi šplouchá, za zvuku popu oddám se moci, ve snech to škrouchá, divoce trsám za sobotní noci. Jednorožec na duze tančí, Depka pomalu baletí, opodál pandicorn křepčí, něco jako jezero labutí.

Má drahá nejen dopisní kamarádka Maglaiz mě v únoru pozvala na víkend k sobě domů. Ještě se k tomu přidružila Opťa a vzniklo z toho "Mecheche v Ostravici". Maglaiz velmi ráda vidím naživo, jak to jen jde, ale jelikož bydlíme na opačných stranách republiky, tak je to obvykle jednou do roka. A s Opťou se znám prostřednictví blogu a dopisování, takže jsem ji ráda poznala v reálu. Prostě to bylo takové maličké blogové setkání, které bylo skvělé, vlastně ještě skvělejší než jsem očekávala. Oběma slečnám děkuji za úžasně prožitý víkend.      Řeka Ostravice odděluje Moravu a Slezko. Víte, že jsem to vůbec netušila? No, jsem zase o něco chytřejší.

Stěhování hradu jsme přežili, ale čítárna Pod vrbou nebyla k nalezení. Učitelé a studenti se vrhli do hledání, někdo používal nalézací či přivolávací kouzla, jiní se chopili lopat a kopali pod vrbou, což se neobešlo bez zraněných. Osazenstvo hradu bylo bezradné, až ředitel zavolal slavného detektiva Sherlocka Holmese. Ve své čapce, dýmkou a velkou lupou v ruce se vydal pátrat. Na mnoho týdnů zmizel a nikdo o něm nevěděl. Najednou se objevil a ohlásil nález Sub Salix. Čítárna se propadla do jiného světa, který nápadně připomínal Tolkienovu Středozem. Stačilo nalézt prsten a přát si návrat k hradu. Bravo, pane Holmesi! Drabble do soutěže na Hogwarts.cz sepsané pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy.

Před pár dny začal můj třetí ročník na Hogwarts.cz , ale já bych se ještě vrátila k druháku (Zima 2016), který probíhal od září do ledna. Naštěstí mám v hradu svou kamarádku Daffodilu, se kterou se navzájem podporujeme a povzbuzujeme. Daff mě vlastně o hradu řekla, protože tam studovala dříve než já, přestože jsme ve stejném ročníku. Kvůli problémům v reálném životě několikrát opakovala, tak snad na ni mám kladný vliv, protože od té doby, co jsem v Bradavicích, tak ročník dokončí a postupuje výš. Ne, že bych se snad chtěla chválit, ale sama jsem ráda, že ji tam mám. :-) A jaká byla pro mě Zima 2016?      Obtížná, ale jen kvůli mé vlastní blbosti a lenosti, protože dělat úkoly až o termínovém víkendu je vážně o nervy a hrozně vyčerpávající. No, kdybych si úkoly ovšem rozložila na celých čtrnáct dní, tak by to bylo v pohodě. Snad to letos napravím a budu dělat úkoly včas. Haha! Tohle si říkám pokaždé, a pak šílím, že nestíhám úkoly. Za lenost se platí! ;-)

Přišel čas, abych se pochlubila s tím, co mi ve schránce přistálo během října. O mém zpoždění raději nebudu mluvit a podíváme se hned na Postcrossing, který dělám moc ráda. :-) Velká Británie cestovala 1 380 km za 4 dny. Kathleen posílá pozdrav z Glasgow ve Skotsku. Doufá, že se mi bude líbit pohled z Doctor Who s Van Goghem. Je to její oblíbená epizoda. (Moje taky, takže moc děkuji za úžasnou pohlednici.) USA putovalo 8 450 km za 8 dní. Mike zdraví z Texasu. Žije se svou rodinou v malém městě, nemá čas cestovat, ale nedávno jeli na výlet do Montreal v Kanadě. (Moc děkuji za mého oblíbeného Moneta.)

Měsíc únor už začal, tak přináším další diářování. Letos si tvořím Bullet journal tak trochu po svém, citáty, obrázky, samolepky a washi pásky nesmějí chybět. Byla jsem zvědavá, jestli mě bude bavit si jednotlivé stránky tvořit sama a zatím mám ještě nápady na zdokonalování. :-) "Máte odvahu i moudrost, sloučené ve správném poměru. Kdyby si víc našinců dovedlo cenit jídlo a veselí a tanec nad hromadění zlata, svět by byl radostnější." - Thórin Pavéza - "Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách." - Bram Stoker -

Kdysi jsem člověkem býval, pak se ta věc děsivá přihodila, skočil na mě vzteklý mýval, udělal ze mě blbého imbecila. Prý jsem zemřel smrtí rychlou, procitnout v hrobě příjemné není, musel jsem se prohrabat hlínou, byl už hodně cítit silný smrad tlení.

Začal nový rok, tak jsem začala vést nový diář. Mám ještě jeden malý od Narcisky, ten je cestovní, ale ten druhý je kroužkový a velikosti A5. Vlastně jde kroužkové desky, kde zkouším "bullet journal", ale dělám to tak nějak podle sebe. Nesmí chybět obrázky, samolepky, washi pásky a možná zkusím i jednoduché kresbičky. :-) Nečekám nic extra, ale pokus to je. Na Pinterestu obdivuji úžasné výtvory ostatních a maličko chytám inspiraci. O systému "bullet journal" se rozepíšu někdy příště, ale pokud jsem to pochopila správně, tak jde o kreativní vedení diáře, kde máte různé seznamy, kalendáře a může se přidat i jakýsi deník... :-) Ale například "Do-list", což je takový seznam naplánovaných činností budete hledat marně, to si píšu normálně ke dnům v diářové části. Obvykle se něco takového píše do sešitů, ale jak se znám, tak jsem předpokládala, že budu chtít přidávat věci a nebo předělávat, a to se také stalo. Po týdnu už se systém diáře snad

Jsem podzimní typ, tak se nedivte, že toto roční odobí mám moc ráda. Je nový rok, tak bych chtěla i tento blog pořádně rozjet, a třeba mu dát určitý řád, tak se nelekněte, kdyby tady docházelo k přestavbě v příštích dnech. :-) Podzimní drabble Je chladno, prší, ve větru poluje listí a svět se stává ponurým místem. Všímavější pozorovatel ovšem vidí také odvrácenou tvář, stromy sice opadávají, ale nejdříve se zbarví do žlutých až hnědých tónů, které během slunečných dní září do okolí. Děti sbírají podzimní plody a hrají si v parku. Dívka s deštníkem nad hlavou, která jde pomalu ulicí, krásu a radost vnímat nedokáže. Nerozhlíží se a se skloněnou tváří míří ke staré zdi. Projde kovovou brankou a po štěrkové cestičce zamíří za svým milým. Už je to rok, co zemřel, ale ona den co den chodí zapalovat svíčku na jeho hrobě.