Jiný prostor

Stromeček už svítí, myšky pobíhají okolo a ten nejmenší na něj dává velkou zářící hvězdu. Mamka připravuje velkou hostinu, taťka potají upíjí víno a stůl se prohýbá pod hromadou sýra. Dárky v barevném papíru jsou pod stromečkem a dětičky už chtějí rozbalovat, papír rozškubat, ale ještě nezazněl kouzelný zvoneček. Kočka se dívá do díry, aby si chytla myš, jenže jsou Vánoce, takže přijde zkrátka. Dědeček si hraje na Santu, červený kabátek i kulich na něm vlaje, jenže tady obdarovává Ježíšek, takže zazní koledy. Všichni se políbí pod větvičkou zlatého jmelí. Myší rodinka si zatancuje, rozdají dárečky a oslaví vánoční svátky.   Vánoční drabble na iluzi pro Graciána ...

V legendách se praví, když padá hvězda, něco si přej. Lidé se dívají k obloze a doufají, že se jim splní sny. Nikdo nemá tušení, že hvězdy jsou živé bytosti. Někdy proletí jen kolem Země a přežijí, ale pokud je někdo chytí, umírají. Pouze jeden den v roce sestupují hvězdy na planetu a hledají spřízněnou duši. Člověk, který vycítí, že zrovna k němu ta jeho hvězda patří. To pak vyjde ven a čeká. Až hvězda spadne, člověk ji zachytí a obě bytosti splynou v jednu. K ránu vyletí hvězda i s člověkem zpět na nebe a už spolu navždy zůstanou. Drabble na snílkovské TT Když padá hvězda . Na Pinterestu jsem objevila nádherný ilustrační obrázek, který mě inspiroval.   ( thegirlwhokeepsdreaming.tumblr.com )

Povím vám o své další vášni, kromě knih a čtení totiž zbožňuji pohlednice a psaní dopisů. Jo, jsem prostě divná! V dnešní uspěchané době, kdy si každý posílá SMS nebo vzkazy na facebooku a poštovní schránky přetékají jedině letáky, tak si hrozně ráda sednu, vezmu pero a začnu psát dopis. Je to krásné a vážně mě to baví. :-) Rozhodla jsem se, že vám tady na blogu budu ukazovat, co mi přiletělo do poštovní schránky. Navíc jsem se konečně rozhoupala a 25. listopadu se zaregistrovala na Postcrossing.com . Ale o tom až někdy příště, protože jsem zatím odeslala celkem 8 pohlednic, z čehož tři už došly svým majitelům (Nizozemsko, Německo a Rusko) a nyní stále čekám, až konečně něco přijde do mé schránky. Tohle je moje zatím letošní korespondence pěkně na hromadě. Většinou mi chodí dopisy, ale pár pohlednic se tam také najde. ;-)

Ježíšek už k vám letí,   prdýlkou přitom vrtí, sníh poletuje po vločkách, Santa ujíždí na houbičkách, stromeček pestrobarevně svítí, pod ním se to dárky rychle plní.   Kouzelně zazvoní zvoneček v obýváku, děti se vrhnou na škubání papíru, babička volá, ať toho nechají, na další rok si ho přece schovají.   Dárky jsou rozbalené, cukroví je sněděné, kouzlo vánoční noci doznívá, dítě z okna na Ježíška mává, děkuji za krásné dárečky a posílá mu pusinečky.

Život bez kouzel není nic pro mě. Přestože svým věkem již patřím mezi dospěláky, stále v sobě uchovávám jiskřičku kouzla dětství. Někdy je v ohrožení a já začínám myslet jako všichni ostatní dospělí. Až mně někdy napadá, že možná nejsem normální, ale blázen. To hned sáhnu po knize a ponořím se do literárního světa, kde je možné všechno. Ano, ráda čtu pohádkové a fantasy příběhy, které mi pomáhají vidět kouzla kolem sebe a oddávat se snění. Svět je přece s magií daleko krásnější a také radostnější, tak proč si neuchovat dětský pohled a užívat si dobrodružství s každou další knihou... Trochu zamyšlené drabble na téma týdne " Život bez kouzel ", kde se krátce (ve stovce slov) vyjadřuji, jak to vidím já.

Sníh miluji, a tak jsem měla velkou radost, když jsem se ráno probudila a venku byl bílý poprašek. Ano, konečně napadl v Klatovech první sníh letošní zimy. Hurá! Byla jsem jak malé dítě, oblékla jsem se a vyrazila ven. Sice je dost teplo a sníh rychle taje, ale stejně jsem ráda, že zima je tady! :-)

Při pohledu na obraz mě napadla lanovka smrti, která se řídí heslem: Nastupte si, odvezeme vás na onen svět! Nová duše si počká na nástupišti, někde může být i tlačenice. Lanovka zastaví, otevřou se dveře, řidič oblečený jako funebrák s černými brýlemi jen pokývá hlavou, ať si cestující laskavě nastoupí, jelikož on musí dodržovat jízdní řád a nehodlá přijet na konečnou se zpožděním. Přesně na minutu se zavírají dveře, kdo nestačil nasednout, ať si počká na další spoj. A pak už lanovka frčí po neviditelné dráze k další zastávce. Tak to pokračuje, dokud není obsazeno poslední místo, až se konečně dostane na onen svět. Lanovka zastaví, otevřou se dveře a duše mohou v poklidu vystoupit.      Následně se zařadí do dlouhé fronty, na jejímž konci se dozvědí verdikt, kam je další lanovky zavezou. Záleží na tom, zda byli dobrými či zlými lidmi. Váha osudu váží každého stejně. Jakmile jednou vyřkne rozhodnutí, duše se musí podrobit a nastoupit do správné lanovky. Červená s cestujícími zmizí

Se svojí (ne)šikovností jsem vydlabala svou první dýni! To chce vážně potlesk, protože jsem tak trochu předpokládala, že u toho přijdu o všechny prsty a ještě jí budu moct vyhodit. A ono se to docela povedlo. Sice není úplně dle mých představ, ale i snaha se cení. Na první pokus to není zase tak špatné.      Sice je to docela malá dýně, jelikož jí mám na okno, ale nějaká ta obrovská by se tam vážně nevešla. Celá práce mi nakonec zabrala přibližně 45 minut, ale svinčík byl velký. Dala jsem si dýni na noviny, takže se to uklidilo rychle.

S Maglaiz jsme se prozatím znaly pouze přes blog a dopisování formou dopisů a pohlednic, loni nám setkání nevyšlo kvůli mně, ale letos jsem si to nechtěla za žádnou cenu nechat ujít. I když je to takové divné, někoho znáte pouze přes počítač nebo dopisní papír a najednou stojí před vámi. Možná je to jen můj problém s osobními setkáními (všeobecně nesnáším jakékoliv seznamování, ale naživo je to ještě horší). Byla jsem vyklepaná a nervózní, ale taky jsem se hrozně těšila, až tu milou osůbku poznám.

Podzim na mě má vážně dobrý vliv, ještě ani nezačal a já už se šla projít do parků nedaleko náměstí v Klatovech. Listí na stromech se ještě nebarví, ale tráva je od dlouhodobého sucha téměř hnědá. Něco mě však lákalo ven. Bylo krásně slunečno a celkem i teplo, i když bylo teprve 9 hodin ráno. No, ono jde spíše o dva malé parčíky, nic velkého, dokonce ani nemají žádné oficiální jméno. Jeden je u ZŠ Plánická, kde stojí Okrouhlice, a druhý je přes silnici u městských hradeb.   Park u Okrouhlice

Další pokus o drabble, tentokrát na Iluzi pro Diviše - nádherný obrazový výjev doplněný o dojemnou melodii, co víc si pro inspiraci přát. Je po bitvě. Všude je krev a kousky těl se povalují okolo. Klečím nad svým milým a držím ho v náručí. "Neumírej!" křičím mu do ucha. Upne na mne zrak. Otevře ústa a chce něco říct, ale uslyším pouze jeho poslední výdech. Z očí se mu vytratil život. Má láska je mrtvá a mě obklopuje chlad smrti. Zavírám oči a jsem ráda, že mohu zemřít společně s ním. Nevím kolik času uběhlo, když na tváři ucítím dotek, vzhlédnu a usměji se. Přede mnou stojí on a já ráda přijmu jeho nabízenou ruku. Naše duše půjdou bok po boku věčností. Navždy.

A je to tady, můj první pokus o drabble. Vím, že mám co zlepšovat, ale snad to ujde. Nezadala jsem si určitá slova, ale téma "Čekám na tebe" a tohle z toho vzešlo... Sedím na lavičce, kolem poletuje listí a s ním také můj život. Vzpomínám na naše první setkání. Už je to tak dávno. Byl podzim, ty ses na mě usmál a já věděla, že na tebe nikdy nezapomenu. Strávili jsme spolu jediný den, víc času nám nebylo dopřáno. Odešel jsi, ale slíbil, že za mnou přijdeš. A já den co den chodím do parku a čekám. Nikdy to nevzdám. Nechci si připustit pravdu. Pro ostatní jsem bláznivá ženská, ale takhle existuje naděje, že tě ještě někdy uvidím. Stále na tebe čekám a vždycky budu. Jsi mrtvý, ale ve vzpomínkách žiješ navždy.

Jde o rychlý a chutný dezert do misky, jen musíte počítat s časem, než se prosáknou piškoty. Přípravu zvládne každý a určitě si na něm všichni pochutnají.

Taky rádi otvíráte knihy, abyste vklouzli do jejich příběhu? Já rozhodně ráda a moje knihovna podle toho vypadá. :-) Každá kniha má další příběh, do kterého se mohu ponořit a přožít dobrodružství společně s hrdiny. (Inspirace z Iluze pro Kryštofa )  Vstup do zasněného příběhu, nech se pohltit knihou, odhal ve svém nitru hrdinu. poper se se zlem a nicotou. Děj ubíhá dál a dál, příběh už tě vcucnul, zloduch se jen smál, víckrát ses neodtrhnul.

Podivně groteskní báseň o volání telefonem, nebo tak něco. Vlastně je to jen maličký výkřik do tmy, jelikož jsem to zachytila na papír těsně před půlnocí. Na snílkovské téma týdnu Žhavit dráty . Haló, haló, upadlo sluchátko, kdo nám zavolá opraváře zdatného? Už funguje, hurá! Haló, haló, žhavíme rychle dráty, telefony zvoní a zvoní, máme dlouhé telefonáty, čas u toho chrní…

Jak by vypadal svět, kdyby víly darovaly světu magický list, který by plnil přání? Stačilo by do něj pouze zapsat nebo nakreslit své sny. Lidé by si plnili touhy a oddávali se snění. Nebyl by svět lepší? Zlo by přece už nebylo a zůstaly by jen sny…

Ostré pero Pisálek své pero vytáhl, čeká jej boj nelehký, záporák ještě nepadl, osud hrdinů je vrtkavý. Kdo zachrání snovou říši? Spisovatel je nápady zavalen, ostré pero se s mečem střetne, zbývá mu už jen poslední den, než fantazie definitivně padne. Pozvedne krvavou číši?

V květnu jsem se rozhodla, že letos poprvé pojedu na Svět knih do Prahy , takže jsem potřebovala novou tašku. Mým hlavním kritériem bylo, aby byla velká a vešlo se do ní hodně knih. Jen jsem nějak neodhadla váhu těch knih. Ono, když vám na rameni visí dvacet knih, tak máte pocit, že vám s každým dalším krokem upadne. :-) Měla jsem doma starou džínovinu, takže desing TARDIS se doslova nabízel...  

Jednoduchý nápoj, který skvěle osvěží. Ideální do vysokých letních teplot, kdy se člověk chladí, jak jen to jde. Potřebujeme: - vychlazený meloun - trochu vody

Tenhle "koktejl" se u nás dělá od mého dětství a vždy se těším na léto, až ho budeme tvořit. :-) V poslední době se rozšířil pod názvem "Smoothie", ale pro mě je to stále "koktejl".  Je vynikající a záleží jen na vás, jako ovoce dam dáte. Tenhle je jahodový, ale výborný je banánový, nebo malinový. Fantazii se meze nekladou.

Sobotní chvilka poezie je tady, tentokrát na snílkovské TT Jedna kapka za druhou ... můj maličký povzdech nad nedostatkem vody... Jedna kapka za druhou, kráčím vyschlou krajinou, voda mizí v podzemí, potoky se mění v kamení. Tráva barvu ztrácí, voda všude schází, snad konečně zaprší, příroda se zavlaží.

Trochu se zpožděním přináším pár fotek z mého výletu do Plzně. Jela jsem tam sice hlavně do knihkupectvích a sejít se s Narciskou, ale vyjela jsem z Klatov už v šest, abych byla kolem sedmé v Plzni a trochu se prošla. Jela jsem vlakem a to byla hrůza. Sice to byl rychlík, ale stejně jsme museli kvůli výluce ve Chlumčanech přesedat na autobus a v Pllzni - Valcha zase zpátky do vlaku. Takže jsme měli dvacet minut zpoždění. To ještě nemluvím o tom, jak dopadla má zpáteční cesta. Ale jo, já vám to řeknu... Zpátky jsem jela opět rychlíkem ve 13 h, abych stihla bus ve tři do Makova. Nakonec to vyšlo úplně na stejno, kdybych jela ve tři z Plzně, protože díky přesedání z vlaku do autobusu a z busu do vlaku, jsme měli půl hodinové zpoždění! A pak kousek za Přešticemi vlak najednou zastavil. Po dvaceti minutách nám průvodčí oznámila, že vlak srazil nějakou paní... Vážně skvělé. Chápu, že je to tragické (v nemocnici zemřela), ale docela by mě zajímalo, co na té trati vůbec dě

Maglaiz mě novou Iluzí inspirovala k zamyšlení nad osudem draků. Skutečně jsou to vraždící bestie? Nebo jsou ti velcí hrdinové zabíjející draky padouši? Dračí stvůra zaútočila, loď se ve vlnách kymácí, meč už vytahuje hrdina a s drakem udatně zápasí. Smrt je blízko pro všechny. Drak se vzdát nechce a v útoku pokračuje, o co mu sakra jde, vždyť všechny zabije. Každá mince má dvě strany.

Tak jsem konečně napsala šestou část mého příběhu Obchod "U starého Mudrce", který původně vznikl díky inspiraci od Maglaiz v sílkovských Iluzích a tenhle není výjimkou, obrázek i Iluze pro Darju . Moc děkuji za inspiraci.  Zdroj: abzas666 Už je to několik týdnů, co jsem se stala majitelkou podivného obchodu poblíž břehu Vltavy a zvykám si na divné věci okolo. Nikdy bych nevěřila, že budu staré čarodějnici prodávat koště, kotlík nebo žabího kamaráda. Jak jsem už zjistila, tady v obchodě "U starého Mudrce", máme snad všechno harampádí světa a zákazníci jsou jeden divnější než druhý. Před třicátým dubnem, kdy je svátek "Pálení čarodějnic", jen to proboha živého nikdy nezmiňujte před nějakou čarodějnicí. Já to u první omylem řekla a ta obluda mi ukázala pravou tvář - z roztomilé staré babičky v pestrobarevném oblečení se stala běsnící bradavičnatá baba, která měla kůži dozelena, špičatý nos a zkažené zuby. Brr, oklepu se, jen když si na to vzp

Maglaiz v nové Iluzi pro Habsburky mě přiměla ke krátkému zamyšlení nad tím, co pro mě znamená Jan Hus... Poprvé jsem se s mistrem Janem Husem setkala nejspíše na základní škole v hodinách dějepisu, ale přiznejme si, koho v té době něco z učiva doopravdy zajímalo? Šlo jen o hloupé letopočty a informace, které bylo potřeba se pořádně nabiflovat pro písemku nebo na zkoušení. Jan Hus pro mě byl nějaký chlápek ve středověku, který se postavil církvi a oni ho upálili... Kdo by to dál řešil? Až později jsem začala více přemýšlet o naší historii a Jan Hus byl veliký muž, který do své doby prostě nikdy nemohl zapadnout, doslova ji převyšoval. Pro někoho je to kacíř, který se rouhal a pomlouval církev. Pro jiné je zase naopak hrdina, který se postavil zaběhnutým církevním zvyklostem a snažil se o změnu přístupu církve.

Verše stvořené k obrázku a hudbě snílkovské Iluze pro Zmikunda , kterou jako obvykle přinesla skvělá Maglaiz . Děkuji za mnoho krásných a zajímavých inspirací... Jen nevím, zda je báseň hrdinská nebo spíše groteskní. :-) Boj s Krakenem Loď vyplouvá na svou poslední cestu, Kraken veliký, už si brousí zuby. Mají šanci dokončit odvážnou plavbu, nebo skončí v útrobách příšery? Osud všech ve hvězdách se skrývá, mohou jej nalézt jen námořníci odvážní, pokud se vrhnou vstříc hlubinám a svůj život ve hře bez pravidel vsadí.

Trochu bizardní báseň na snílkovské TT Bez dechu . Když se nad tím zamyslím, tak snad každá má poezie je nějak podivná... No, asi to něco vypovídá o mé osobě... :-) Bez dechu Ležím si tu bez dechu, asi si brzy schrupnu, slunce na hlavu pálí, mozek se mi smaží, ještě přidat vajíčka, na světě je omeletka. Kdo si dá mozeček dušený? Dr. Lecter už je připravený, večeře se podává, brzy budu snědená. Doufám, že zaskočí mu, padne k zemi bez dechu..

Trochu podivná cesta napříč Evropou plná bláznivých dobrodružství, která má být poslední pro jednu skupinu sebevrahů, jenž si říkají "Anonymní smrtelníci... Co na ně čeká na jejím konci? Vážně dobrovolně skočí do náruče smrti, nebo najdou novou chuť k životu? V jednom seníku se náhodou setká zbankrotovaný podnikatel, pan ředitel Rellonen, a pan plukovník Hermanni Kemppainen. Jeden se chce zastřelit, druhý oběsit, ale místo smrti zde oba najdou přátelství a zároveň myšlenku na to, zda i jiní Finové chtějí dobrovolně zemřít. Podají si inzerát, že hledají jiné sebevrahy a vyvolají velké pozdvižení... Dokonce se uskuteční velký sraz sebevrahů a tam padne nápad na společnou hromadnou sebevraždu. A tak několik lidí, sjednocení myšlenkou na dobrovolný odchod ze světa, nastoupí do zájezdového autobusu Tempobus a společně vyrazí na poslední bláznivou cestu s cílem SMRT...

Ovoce, zelenina, špekáčky, sejra, máslo, uzenina, šunka, slanina, kedlubna, to všechno je uvnitř ledničky. Kdo ji v noci otvírá? Světlo na konci lednice se rozsvítí, chlap s dlabancem do ložnice se řítí, a pak s plným břichem usíná... pozn. Trochu praštěná básnička, ale není smutná, což je úspěch, takže ať žijí blázni! :-)

Fascinující historický román ukazující Evropu 16. století a svět, který se neustále měnil podle nálady králů, politiků a církve. Přestože tohle je vyprávění obyčejného člověka, tak se stává neobyčejným příběhem... Mikael se narodil jako nemanželské dítě, což bylo na počátku 16. století veliký hřích a jeho matka si kvůli tomu hned po porodu vzala život. A tak chlapce vychovával děda s babičkou, jenže jeho dětství mělo skončit hodně rychle, přesně v okamžiku, kdy se stal svědkem zavraždění své rodiny Švédy přímo v jejich domě. Naštěstí se sirotka ujme stará paní Pirjo, která je léčitelka, ale rozhodně není čarodějnice, jak se o ní tvrdí, dokonce se přátelí s otcem Petrem. Ten rozpozná chlapcův potenciál učit se a pošle ho do kněžského semináře, a tak se Mikael vzdělává nejen v bylinkách a mastí u paní Pirjo, ale učí se číst, psát, počítat, latinu atd. Tím se pohne Mikaelův život kupředu.