Jiný prostor

Ježíšek už k vám letí,   prdýlkou přitom vrtí, sníh poletuje po vločkách, Santa ujíždí na houbičkách, stromeček pestrobarevně svítí, pod ním se to dárky rychle plní.   Kouzelně zazvoní zvoneček v obýváku, děti se vrhnou na škubání papíru, babička volá, ať toho nechají, na další rok si ho přece schovají.   Dárky jsou rozbalené, cukroví je sněděné, kouzlo vánoční noci doznívá, dítě z okna na Ježíška mává, děkuji za krásné dárečky a posílá mu pusinečky.

Život bez kouzel není nic pro mě. Přestože svým věkem již patřím mezi dospěláky, stále v sobě uchovávám jiskřičku kouzla dětství. Někdy je v ohrožení a já začínám myslet jako všichni ostatní dospělí. Až mně někdy napadá, že možná nejsem normální, ale blázen. To hned sáhnu po knize a ponořím se do literárního světa, kde je možné všechno. Ano, ráda čtu pohádkové a fantasy příběhy, které mi pomáhají vidět kouzla kolem sebe a oddávat se snění. Svět je přece s magií daleko krásnější a také radostnější, tak proč si neuchovat dětský pohled a užívat si dobrodružství s každou další knihou... Trochu zamyšlené drabble na téma týdne " Život bez kouzel ", kde se krátce (ve stovce slov) vyjadřuji, jak to vidím já.

Sníh miluji, a tak jsem měla velkou radost, když jsem se ráno probudila a venku byl bílý poprašek. Ano, konečně napadl v Klatovech první sníh letošní zimy. Hurá! Byla jsem jak malé dítě, oblékla jsem se a vyrazila ven. Sice je dost teplo a sníh rychle taje, ale stejně jsem ráda, že zima je tady! :-)