Jiný prostor

Existuje legenda, stará tisíce let, o prokletém městě Olegon. Žil zde mírumilovný lid, kteří si byli rovni. Panovala tu spravedlnost a mír. Olegoňané uctívali Nanaka, boha míru. Pocestní do Olegonu moc často nezavítali, protože město leželo hluboko v horách. Ale pokud tam přes nebezpečnou cestu přece jen došel, byl přivítán a pohoštěn jako král. Jednoho dne do tohoto města přišel démon a otrávil mysl Olegoňanům zlem a nenávistí. Lidé si začali závidět a krást věci. Nakonec vše vyústilo ve velké krveprolití. Olegoňané se změnili v kruté zrůdy, které zabíjeli pocestné a shromažďovali jejich majetek. Jak šel čas, tak se na toto prokleté město zapomínalo, až se zapomnělo úplně. Jen obyvatelé vesnice ležící přímo pod Olegonem, ví, že tato legenda stále žije. Olegoňané si vybírají své krvavé oběti dál…

Zojra z rodu Draků 10. kapitola - Konec? Helsing s Torakem seskupili své muže nedaleko Vladova hradu. Zojra a Vlad vystoupili z podzemí skal a konečný boj může začít. Pohled je to neuvěřitelný. Dva nesmrtelní stojící proti stovce vojáků. Zojra bojovně zakřičí. Oba prokletí vytasí meče a utíkají vstříc osudu. Vojáci se na rozkaz také vydají do boje. Nesmrtelní se střetnou s vojáky. Zojra i Vlad bojují bez slitování. Sekají kolem sebe. Vojáci jsou doslova rozsekáni na kusy. Tamhle leží ruka, tam noha a někde se kutálí hlava. Zojra se několikrát zakousla do krků svých nepřátel a sála jejich krev. Vojáci statečně bojovali dál, ale jako by ti dva byli prostě silnější a nepřemožitelní. Vlad využíval svých zkušeností z bojů. Noc předtím vypracovali se Zojrou strategii a podle ní nyní postupují. Helsing se nemůže dívat, jak vojáci umírají jeden za druhým. Proto se také Vrhl do bitvy. A po chvíli stanul před Vladem. Helsing zařval: " Zemřeš!!"

Zojra z rodu Draků 9. kapitola - Otec Zojra se otočila po zvuku a ztuhla. Zvuk totiž vycházel z rakve. Víko náhle spadlo na zem, jen to zadunělo. Vlad Bela Dracul vylezl z rakve a dívá se na Zojru. Ta se nezmohla na slovo. Vlad ukončil ticho slovy: "Kdo jsi? A proč mě rušíš v mém spánku?" Zojra se vzpamatuje z šoku a promluvila: "Já jsem Zojra, tvá dcera." Vlad byl překvapen. Čekal cokoliv, jen ne tohle. "Dcera? Já měl jen syna a ten je mrtev. Jak by to bylo možné?" Zojra se pousmála: "Oni ti lhali. Rouena porodila dvojčata, mě a bratra. Já byla prvorozená, proto se má matka rozhodla, že musím pryč. Váš sluha Adam mě odnesl bojaru Karovovi a ten mě vychoval jako vlastní." Na Vlada to bylo příliš informací najednou, a tak se posadil. Zojra mu pak na jeho žádost povyprávěla svůj život. Zmínila se i o posledních událostech a problému s Abrahamem Van Helsingem. Vlad se rozčílí: "To snad není možné, co si ti lidé dovolí. Ten Torak

Zojra z rodu Draků 8. kapitola - Objev Zojra se skrývá hluboko v karpatských horách. Bloudí lesem a slibuje pomstu svým nepřátelům. A jak prochází krajem, objeví nějaký starý tunel. Vejde do něj a pokračuje jím, až dorazí k bráně. Na té je erb Dračího rodu. Opře se o bránu, i když je zrezivělá, otevře ji. Před Zojrou se otevře obrovská podzemní místnost. Všude jsou zbraně a štíty s dračím erbem. Prošla místností a vešla do menší. Je to kaple. A tehdy jí to došlo. Našla tajný vchod do Vladova hradu. "Tak tady se můj otec modlíval. Tedy, když se ještě modlil," zašeptala do ticha. Rozhlížela se dál po místnosti. Otočila se zády k oltáři a strnula. Před ní ležela zdobná rakev na kamenném podstavci. Přišla blíže. Rakev nesla erb rodu Draků a byl na ní nápis: Zde leží Vlad Bela Dracul, z rodu Draků, všemi milován i zavrhován. Ty, kdo narušíš jeho spánek, se střes jeho zloby! Zojra se zmohla jen na zašeptání: "Otče…" Zojra netušila, kde je jeho hrob. Nik

Zojra z rodu Draků 7. kapitola - Boj Torak dojel pro pomoc k světoznámému lovci démonů a upírů doktoru Abrahamovi Vanu Helsingu. Tento muž byl specialista na podobné boje, proto Torakovi přislíbil pomoc. Torak mu však řekl pravdu o jejím původu: "Je tu problém. Ona není obyčejný upír. Byla výjimečná už předtím. Je dcerou Vlada III. Draculy a zdědila po něm prokletí nesmrtelnosti. Nejspíš ji nelze zabít." Van Helsing pochmurně stáhl obočí: "To je ale skutečně problém. Ona je z dračího rodu Draculů. A jestliže skutečně zdědila nesmrtelnost po otci, pak to znamená jediné. Je upírka bez jakékoli slabosti. Slunce, kříže, kůly do srdce, rozsekání, spálení…nic ji nezabije. Ale…byla by tu ještě jedna možnost, jak ji zastavit. Budu muset použít prastarou magii. Musíme ji pohřbít a hrob zapečetit magickým zaklínadlem. To by mělo vyjít." Torak na lovce pohlédl a řekl: "No, to už zní jako plán." Van Helsing se jen zasmál. A pak vyrazili na cestu.

Tak a máme tu moc pěkné téma týdne, které mám ráda: UPÍŘI . Hned na počátku musím říct, že upíři mě fascinují…      Dnes již existuje mnoho verzí, jak upír vypadá a jaké má schopnosti. Zájem o upíry vzrostl hlavně díky filmům a knížkám ságy Stmívání či Upířích deníků a True Blood (Pravé krve). Upíři už nemusejí být jen nočními tvory, mohou chodit ve dne a na slunci světélkují, nemusejí spát, jsou šíleně rychlý a mají ohromnou sílu. Po pravdě, třeba Buffy, která je přemožitelka upírů, by si s upíry z těchto seriálu jen stěží poradila. A o tom to celé šílenství kolem upírů je. Jde o fantazii a představivosti filmařů, diváků, spisovatelů a jejich čtenářů.

Zojra z rodu Draků 6. kapitola - Vraždící bestie Zojra jako nesmrtelná upírka se vrhla na Turky, kteří byli doslova rozsápáni a rozsekáni. Turci před ní prchali na všechny strany. Brzy se roznesla zpráva o Zojrě, nelítostné a nesmrtelné vraždící bestii bez slitování. Vojáci i lid z Karpat za ní ale stále šli, bojovali a zabíjeli za svou svobodu. Ale skutečně šlo tohle bestiální vraždění ospravedlnit? Zojra se svou armádou dojela až k jedné malé horské vesničce s pouze několika obyvateli. Lidé jí vítali, ale Zojra rozkázala: "Zabíte je!!" Lidé chtěli prchnout, ale byli povražděni. Zojra se jen smála a napila se čerstvé krve. Torak začínal pochybovat o správnosti jejich konání, a hlavně o Zojře.

Zojra z rodu Draků 5. kapitola - Upír Zojra hnala a porážela Turky dál. Jestliže se jí dříve bály, tak nyní, když měla po svém boku upíra Marcuse, se jí přímo děsili. Byla neporazitelná a neznala slitování. Marcus ji vysvětloval upíří historii a schopnosti. Zojra všechny tyto informace hltala plnými doušky. Upíři jí naprosto pohltili a ona toužila získat jejich moc. Krev se pro ni stávala důležitější a důležitější tekutinou. Marcus navštívil Zojru u ní ve stanu, jako vždy. "Mohu stoupit?" zeptal se u vchodu. Zojra se zasmála: "Jistě, že můžeš." Pak si povídali. Marcus jí právě vysvětloval něco důležitého z historie upíří moci, když se k němu Zojra přiblížila. Pohladila ho po tváři a začala líbat. Marcus byl trochu strnulí. Nechtěl se přestat ovládat. Ale to Zojru nezajímalo. Její instinkt jednal. Stáhla ho na lůžko a znovu ho líbala. Marcus její polibky opětoval. Začal ji laskat na krku. Pak se jí podíval do očí a řekl: "Skutečně to chceš? Nemusí