Oddělení duše
Již od dětství si Jana uvědomovala, že
s ní není něco v pořádku, když totiž cítila bolest, tak nějak dokázala
oddělit svou duši od těla. Bylo to sice jen na chvilku a vždy měla
pocit, že je k tělu připoutána neviditelnou nití. Tím, že se odpoutala,
tak bolest necítila, protože ta zůstala v těle a Jana byla na okamžik
volná jako kdyby poletovala v okolí svého těla.
Postupem
času se tuto schopnost naučila ovládat a opouštěla tělo nejen během
nějaké bolesti, ale třeba i jen z nudy. Hlavně v době dospívání ráda
poletovala kolem a pozorovala lidi z výšky. Její duše byla nehmotná a
Jana tak mohla procházet zdí. Někdy toho zneužila a okukovala kluky ve
sprchách, ale někdy v tomto stavu zaslechla kamarádky, jak jí
pomlouvají, pak z toho byla smutná.
Lidé
z okolí jí sice měli rádi, protože byla velmi přátelská, spolehlivá a
milá, ale zároveň je trochu děsila tím, že někdy chodila jak tělo bez
duše. Jana byla prostě jiná než ostatní vrstevníci, přestože se snažila
všemožně zapadnout. Možná to bylo také tím, že byla velmi citlivá a vše
jí snadno ranilo.
Nevěděla, proč tu
schopnost má a někdy se po nocích ptala, proč jí byla tahle schopnost
oddělovat duši od těla dána. Necítila sice bolest, ale zároveň se o ni
cítila ochuzena.
Jak dospívala, rozhodla se s opouštěním těla přestat, chtěla si užívat života naplno, tedy jak radostí, tak i starostí.
…
Nyní
je Janě dvacet pět let, pracuje jako manažerka jedné kosmetické firmy a
ve své práci se jí daří skvěle, její přítel Pavel pracuje jako lékař a
společně bydlí v jednom bytě již dna roky a Jana pomalu uvažuje nad
založením rodiny, i když Pavel o tom prozatím nechce slyšet. Přesto je
Jana skutečně šťastná.
Jenže žádné
štěstí netrvá věčně, a tak když jednou ráno přecházela ulici, špatně se
rozhlédla, a když vkročila do vozovky, ucítila náraz, a pak už jen
nesnesitelnou bolest. Byla tak velká, že Jana nevědomky oddělila svou
duši od těla a poletovala nad místem nehody. Viděla, jak jí záchranáři
oživují, nakládají do sanitky a ujíždí s jejím tělem do nemocnice.
Cítila, jak se neviditelná spojovací nit napíná, proto se rychle vydala k
nemocnici. Tehdy jí poprvé napadly otázky: Co by se stalo, kdyby se nit
přetrhla? Zemřela by? Nebo co?
.
Když
se v nemocnici konečně vrátila zpátky do těla, ležela již na pokoji,
byla celá ovázaná a napojená na několik hadiček. Celé tělo jí bolelo a
cítila se omámená.
Do pokoje vešel Pavel s kyticí bílých růží, ty měla Jana nejraději. Přistoupil k ní a ustaraně si ji prohlížel.
"Jak se cítíš, Jano?" zeptal se a políbil ji na rty.
"Snad dobře, ale bolí mě naprosto všechno. A co se vlastně stalo?" špitla potichu do zvuků nemocničního pokoje.
"Když
jsi přecházela ulici, tak tě srazilo auto, na okamžik jsi nedýchala,
ale chlapy ze záchranky tě oživily. Po příjezdu do nemocnice tě museli
operovat, žebro ti totiž napíchlo plíci, ale nyní už to bude určitě
dobré. Brzy se uzdravíš a vše bude jako dřív." vysvětlil jí Pavel a
snažil se jí povzbudit.
Věděla, že je to s ní vážné, ale i ona doufala, že se brzy uzdraví. Na Pavla se jen pousmála, ale pak sykla bolestí.
Pavel pracoval v té samé nemocnici, takže za ní chodil velmi často a nosil jí dárečky a květiny. Jana se pomalu uzdravovala.
.
Po pár dnech se za Janou stavil Pavel, políbil jí jako obvykle, ale přes úsměv na tváři, bylo vidět, že má nějaké starosti.
"Děje se něco?" ptala se Jana.
"Ne,
nic se neděje, jen běžné doktorské záležitosti, nic víc. Jen klid a
odpočívej." odpověděl Pavel poněkud škrobeně. "Jen mám dnes ještě
nějakou práci, a tak se za tebou stavím až zítra ráno." dodal a pak
odešel.
Janě přišlo jeho chování trochu podivné a chtěla zjistit, co se děje, tak opustila své tělo a duše letěla za ním.
Pavel
nejdříve zkontroloval několik pacientů a s jedním kolegou probral
nějaký naléhavý případ. Jana se začínala cítit trapně, že mu nevěří a
zasahuje do jeho soukromí. Už se chtěla vrátit, když si všimla, že Pavel
opustil nemocnici. Zvědavost byla silnější, a tak ho sledovala.
On
nejel moc daleko, a tak jí spojovací nit stačila, i když cítila, jak je
napjatá. Na okamžik pohlédla Jana do svého nitra a Pavel se jí mezitím
ztratil. Nahlédla do několika domů, a když už to chtěla vzdát, tak ho
spatřila v malém okénku.
Ležel nahý
ve vaně s nějakou ženou a navzájem se omývali. Jana se opatrně
přiblížila k oknu, nahlédla dovnitř a uslyšela jejich rozhovor.
.
"Danielo,
uklidni se. Já miluji jen tebe, to přece víš. Chápu, že jsi na mě
naštvaná, ale nemusíš mít obavy, zůstanu navždy jen s tebou." říkal
Pavel.
"Pavle, ale co ta druhá?
Přiznal by ses mi někdy, nebýt té nehody? Jsem tvá manželka, mám právo
vědět, zda je mi můj muž nevěrný." rozčilovala se nahá žena a zahodila
mýdlo.
"Neboj, ukončím to s Janou,
jakmile to bude jen možné. Nejdůležitější je, že miluji jen tebe, ženo
moje." zašeptal Pavel své manželce do ucha a laškovně ji pohladil po
ňadrech.
.
Jana tomu nemohla uvěřit. Nikdy by jí nenapadlo, že je Pavel ženatý, občas sice nebýval doma, ale myslela, že je v práci.
Byla
zmatená, cítila smutek i vztek zároveň. Jak jí mohl takhle obelhávat?
Pavel jí zklamal, nevěděla, co bude dělat dál. Zmateně se vznášela v
koupelně a pozorovala pár.
Žena
zrovna vylezla z vody a fénovala si vlasy. Jana si ji prohlížela. V čem
byla tahle ženská lepší než ona? Vztekle do ní strčila a vylétla z okna
ven.
Přemýšlela, jestli se vrátit
zpět do těla, nebo ne. A pak si to uvědomila, ona do té ženy strčila.
Rychle se podívala oknem dovnitř a ten pohled jí vyděsil.
Žena
po postrčení málem upadla, ale nakonec to ustála, jenže omylem stoupla
na mýdlo a uklouzla po něm, zapnutý fén jí vypadl z ruky a spadl rovnou
do vany, kde ještě byl Pavel. Ten byl na místě mrtvý. Žena vřískala jako
šílená a Janě se spustili slzy. Pak vzlétla k nebi.
"Bože,
proč? Co je tohle za dar? Oddělování duše mi při přineslo jen utrpení.
Bolest sice necítím, ale je to, jako bych nebyla celá!" křičela Jana k
nebi, ale žádné odpovědi se nedočkala.
.
Rozhodla
se. Už se nikdy nevrátí, nechce cítit tu bolest ze zrady a ztráty.
Rozhlédla se naposledy po městě, nebe bylo šedivé a lidé pod ní
bezstarostně chodili. Vzlétla ještě o něco výš, cítila, jak nit šponuje,
a pak se přetrhla. Jana letěla výš a výš.
Mezitím v nemocnici její tělo z ničeho zkolabovalo, doktoři se jí snažili nahodit, ale byla mrtvá.
..
O
něco později se na město začaly snášet sněhové vločky a jednou z nich
byla i duše Jany. Konečně byla volná a skutečně osvobozená od bolesti.
Komentáře
Okomentovat