Andělské brány

-
Vyndala jsem si tempera a pokusila se nakreslit portály, kterými andělé vnikají do našeho světa. Ani nevím, jak mi tenhle nápad napadl, ale prostě jsem začala kreslit.
Tyhle stavy mám docela často, vezmu papír, tužku či něco jiného a začnu kreslit, přitom netuším co, ale vždy z toho něco vznikne. Asi jsem skutečně snílek, který létá v oblacích a země se už ani nedotýkám. Temnota mě obklopuje, ale přesto občas zahlédnu nějaké světýlko, které mi ukazuje cestu...mohu jen doufat, že to není bludička...

 Nakresleno 16. 9. 2011

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kytička haiku o lásce

-
Obrázek
R udý květ růže muž daruje své srdce rozkvete láska. Něžný polibek rty chutnají po medu tvář se červená. Milostný dopis na papír píše city odpověď čeká . Láska je báseň dva lidé se mají rádi spolu jdou světem. City jsou čisté bílá růže na dlani vyznání říká. Tajné psaníčko plné vášnivé lásky Měsíc je svědkem. Zazpívá ptáček láska rozbuší srdce jaro se blíží. Básnířka Sapfo její verše jsou věčné slova lásky zní.
Číst dál...

Kreslím lebku

-
Obrázek
Ani nevím, co mě to popadlo, ale zkusila jsem nakreslit lebku piráta, kterou mám v pokoji, je to pokladnička. Moje návštěvy sice reptají, že se ta lebka ke mě do pokoje nehodí, ale mě se líbí a to je hlavní. Vlastně je to pokladnička-lebka na Piráty z Karibiku, jako lebka Jacka Sparrowa. Já ho prostě žeru, a tak jsem si jí pořídila asi před třemi nebo čtyřmi lety. Snažím se alespoň trochu naučit stínování, protože to mi nikdy nešlo, ale stejně se mi to příliš nepodařilo. Ze mě asi nikdy mistr-malíř nebude, s tím jsem se už smířila, ale stejně to zkouším. Je to můj první pokus o lebku, tak je trochu šišatá. Kresleno na A4 tužkou.  
Číst dál...

Václav Lucemburský - trubadúrská poezie

-
Obrázek
Má paní, byl bych spokojen, kdybych směl, jako vzácný skvost, nosit vás v srdci nocí dnem a chutnat vaši šlechetnost i dobrotu i něhu, cnost i mravy, jichž si každý cení: pak žil bych v stálém okouzlení. Čím dál více jsem přesvědčen, že poznám štěstí věru dost, až zjistím v onen vzácný den, že pro paní svou nejsem host a že mi patří věčnost láska, jež všechny dny mé změní: pak žil bych v stálém okouzlení. Budu se topit v štěstí svém, až najdu spolehlivý most k té, jejímž chci být milencem neznajícím zlou falešnost, až sen se změní v skutečnost a uzřím tu, nad kterou není: pak žil bych v stálém okouzlení. ................. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Když na vás myslím, v chvilince ztratí se smutek jako stín. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím. Je zřejmé, že vy, paní, jste pokladem pro mne největším, v němž původ svůj má radost pravá. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Václa
Číst dál...