Jiný prostor

4. kapitola Dny v pekle ubíhaly a rychle přecházely v týdny, a ty pak v měsíce. Karolína sloužila v pekle již přes půl roku, zvykla si na všudypřítomné čerty, kteří si oblíbili její kuchařské umění a zároveň si užívali její přítomnosti. Karolína brzy poznala, že čerti se od lidí zas tak moc neodlišují, také mají své dny, kdy se jim daří a někdy jindy mají náladu pod psa. Samozřejmě záleží na povahách, někteří jsou příjemní a vcelku i milí, jiní jsou starý bručouni.

Po dvou pokusech o stínování na lebkách jsem si zkusila načtrtnout medvěda podle fotky z knížky. Výsledek sice příliš jako medvěd nevypadá, ale snaha byla. Nejhůř dopadla hlava a hlavně oči a čenich, nějak jsem se špatně poprala se stínováním a dopadlo to, jak to dopadlo. Zvířata příliš nekreslím, protože jsou docela těžká, hlavně jejich chlupy, protože je na nich dost těžké stínování, tedy alespoň pro mě. Umělec nejsem, ale jako rekreační záliba to snad stačí. Kresleno tužkou na A4.

Ani nevím, co mě to popadlo, ale zkusila jsem nakreslit lebku piráta, kterou mám v pokoji, je to pokladnička. Moje návštěvy sice reptají, že se ta lebka ke mě do pokoje nehodí, ale mě se líbí a to je hlavní. Vlastně je to pokladnička-lebka na Piráty z Karibiku, jako lebka Jacka Sparrowa. Já ho prostě žeru, a tak jsem si jí pořídila asi před třemi nebo čtyřmi lety. Snažím se alespoň trochu naučit stínování, protože to mi nikdy nešlo, ale stejně se mi to příliš nepodařilo. Ze mě asi nikdy mistr-malíř nebude, s tím jsem se už smířila, ale stejně to zkouším. Je to můj první pokus o lebku, tak je trochu šišatá. Kresleno na A4 tužkou.  

3. kapitola Karolína se vykoupala a osušila do připraveného plátna, sedla si k zrcadlu a snažila se rozčesat vlasy. Nešlo to, tak vzala do ruky nůžky a začala odstříhávat zacuchané chuchvalce vlasů, zbytek už šel docela rozčesat. Některé prameny nyní měla kratší a jiné delší, ale přesto ji většina vlasů sahala až k pasu. Uvědomila si, že by ji takhle čistou a učesanou mohl někdo poznat, tak vzala dvě stužky a upletla si dva copy. Nyní vypadala jako nějaká vesnická holka, a to jí vyhovovalo. Oblékla si skromné šaty a přes ně si vzala zástěru. Ještě jednou si zhodnotila vzhled v zrcadle a skutečně vypadala jako nějaká služka. Povzdychla si. Už není princezna, ale kuchařka v pekle. Minulost je pryč… sama to tak přece chtěla.