Kapitán Imaginarius

Rozhodla jsem přihodit pár větví do kamen a zapojit se do soutěže s Imaginariem, kde se soutěží v Klubu snílků v kategorii báseň a povídka. Já šla do poezie, protože poslední dobou pro povídky nemám vůbec cit.

Vím, že k dokonalosti mám daleko a básnička je trochu slaboduchá, ale stejně se mi líbí. Je pochmurná jako většina mých děl, takže je podle mého gusta. :-) Doufám, že se bude líbit...

Kapitán Imaginarius

Vzducholoď oblohou plachtí,

na zříceninu udeřilo krupobití,

u kormidla pevně stojí kapitán,

jménem Imaginarius a pes Jonatán.

Společně již leccos zažili,

draky a jiné obludy kosili,

hodně bratrů ve zbroji ztratili,

ale dále neohroženě letěli.

Imaginarius zažil hodně bolesti,

bával velitelem bojové pevnosti,

jenže udělal velkou chybu

a ztratil vojáky i chloubu.

Z pevnosti je zřícenina,

okolo obchází Morena,

číhá na Imaginária.

Když pevnost pustošila,

vojáky bez milosti zabíjela,

velitel jí unikl do vzduchu,

vysmál se jí do mochechu,

slíbila mu pomstu krutou

a nakonec i smrt pomalou.

Kapitán už nesmí na zem vkročit,

jinak by se mohl z Moreny pomočit.

On nikdy nebyl zbabělý,

jen byl trochu rozmrzelý,

urazil nebezpečnou osobu,

udělal osudovou chybu.

Vzducholoď oblohou plachtí,

kapitán Imaginarius dál letí,

rozhodl se nevzdat,

v boji pokračovat,

svět ho potřebuje,

dobro zachraňuje.