Přístav pro modrou budku

-
Vím, že si s tou modrou budkou nedám pokoj, ale prostě si nemůžu pomoci. Já Tardis miluju a tolik bych ho toužila mít, i kdyby jen na okamžik. Proto ho budu kreslit a vytvářet, třeba se jednou doopravdy zhmoutní. Co byste dělali s Tardis, kdybyste ho měli? Já bych cestovala do minulosti a třeba i do budoucnosti.
Po Vánocích jsem se nudila, a tak jsem sáhla po štětci a temperách, ani nad ničím nepřemýšlila a vznikl "Přístav pro modrou budku", což se alespoň hodí k snílkovskému téma týdne Přístav.

A3, vodovky, tempery, papírové kapesníky
Nejdřív jsem si slabě načrtla umístění budky a hory. No a pak už se jen nanášela modrá barva. Jedna vrstva, druhá a třetí je nejtmavší. Tu jsem pak trochu "setřela" papírovými kapesníky až vznikly světlejší skvrny.


 A tady je už hotovo, vybarveno a dostylizováno.
Modrá je dobrá!
Ta budka se mi moc nepovedla, možná někdy příště. Tuším, že jsem ji nematlala naposledy. :-)
 Nakresleno 27. 12. 2013

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

-
Obrázek
Ptáček na větvi pavučina se třpytí jak drahokamy. Krása je kolem příroda dává život dívám se srdcem. Vítr vezme list bouřka a déšť chladí zem vše se zelená. Zlato na nebi hned ráno rozzáří den květ tančí trávou. Někdy mi tři řádky básně haiku nestačí a zkouším psát básně tanka, z kterých se haiku vyvinulo. A tak vznikly čtyři básně tanka, které zachycují okamžiky letního deště. Letní přeháňka plní otevřenou dlaň vše promokne teď květy se sytě zbarví ptáček zazpívá světu. Deštník nad matkou dítě skotačí louží radost veliká déšť padá do tváře hned očistí zem od prachu. Strom stojí v dešti voda promáčí dřevo daruje život je jako stráž přírody čas se v kapce propojí. Osamělý list plave si po hladině déšť ho políbí vítr jej přinesl jen jako předzvěst podzimu. Už se těším na podzim... Zdraví, Cesmína H.
Číst dál...

Zojra z rodu Draků - 4. kapitola

-
Zojra z rodu Draků 4. kapitola - Setkání s Nosferatu Zojra se oddala zabíjení Turků. Brala jim peníze, polovinu rozdávala chudým vesničanům a z druhé poloviny financoval svou bandu zabijáků. Vojáci se k ní přidávali dobrovolně. Lid chtěl bojovat proti Turkům. Vesničané z Karpat jí doslova uctívali. Všude kam přišla, tam jí poskytli útočiště. Byla pro ně národní hrdina. Říkalo se o ní, že je Vladův dědic a následnice Dračího odkazu. Jí se pomalu zabíjení začínalo líbit, už ho nebrala jako povinnost vůči svému lidu. Turci se jí snažili všemožně zabít. Připravili několik atentátů na Zojru, ale všechny selhali. Mezi Turky se šířila zpráva o tom, že je Zojra prokletá stejně jako Vlad, že je nesmrtelná. Jednou v závěru bitvy, když Zojra zabíjela poslední Turky, zahlédla na kraji lesa mezi stromy nějaký stín. Pozoroval ji. Když se na to místo podívala po chvíli znovu, stín už tam nebyl. Nejspíš by tomu nevěnovala pozornost, kdyby se to neopakovalo při další bitvě. Začalo jí
Číst dál...

Muž, který sázel stromy (Jean Giono)

-
Obrázek
Na tenoučkou knihu „Muž, který sázel stromy“ jsem narazila náhodou v knihovně. Název mi byl povědomí, ano už jsem o téhle povídce slyšela, tak jsem zatoužila si ji přečíst. A musím říct, že má své kouzlo a hlavně silný odkaz na důležitost stromů v krajině, a také že jeden jediný člověk může změnit mnoho věcí, stačí vytrvat a nezištně pokračovat dál. "Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakékoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího."
Číst dál...