Psí srdce - Michail Bulgakov

Psí srdce na mě jednou vykouklo z regálu mezi knihami v městské knihovně. Chtěla jsem si půjčit jinou knihu od ruského autora Michaila Bulgakova, a to Mistr a Markéta. Jenže to dopadlo tak, že jsem drobnou knížečku Psí srdce otevřela a začetla se... No a už jsem si jí nesla domů. Psí srdce je totiž velmi zvláštní dílo, které přitahuje pozornost a čtenáře dokáže doslova uchvátit svým příběhem...

Pes bez domova se potuluje v ulicích Moskvy a rozhodně nemá lehký život, jelikož s ním každý jen opovrhuje a s chutí si do něho kopne. Jídlo si hledá v odpadcích a po letitých zkušenostech už ví, na co nebo koho si dávat pozor. Jenže nějaký kuchař na něj vychrstl vařící vodu a pes má popálený bok. Tuší, že to znamená jeho konec, protože zraněný si nedokáže najít potravu a čeká ho pomalá smrt hladověním. Pak si ho však na ulici vyhlédne profesor Filipp Filippovič Preobraženskij a vezme si ho domů, kde dostal jméno Baryk. Po týdnu u profesora se uzdravil a trochu přibral. Je vděčný těm hodným lidem, kteří se o něho starají a pokud něco vyvede, tak ho netrestají.

Jedné noci se všechno změní a Baryk je připoután k operačnímu stolu, kde mu profesor vyjme část mozku (hypofýzu) a nahradí jí lidskou. Tím dojde k postupné přeměně v člověka. Dárcem byl však zločinec, proto se tvor chová agresivně a začne si říkat Polygraf Polygrafovič Barykov.

Barykov se odmítá učit dobrým mravům, protože přejal vlastnosti od zločineckého dárce. Začne obtěžovat a napadat ženy v domě i v okolí, odmítá se vystěhovat od profesora a neustále mu dělá nějaké nepříjemnosti...

Zastaví někdo Barykova? Čeho všeho je tento tvor schopný? Co udělá profesor, aby Barykova zastavil?

Novela Psí srdce (orig. Sobačje serdce) byla autorem napsána v roce 1925, ale vyšla v Rusku až v roce 1987, protože patřila do nepublikovatelných děl sovětského prozaika a dramatika Michaila Bulgakova (1891 - 1940). Ten se proslavil Divadelním románem a Mistrem a Markétou.

U nás byla kniha poprvé vydána v roce 1989 v nakladatelství Odeon, s ilustracemi Michaela Rittsteina a překladem Ludmily Duškové. A zrovna toto vydání se mi dostalo do ruky, je vážně nádherné. Musím si ho sehnat domů, protože v knihovně se na něj vždy dojdu podívat, kdyoliv tam jdu.

Ruský lid toto dílo přijal hned po prvním vydání jako aktuální novinku (přestože je děj zasazen do revolučního Ruska dvacátých let) a zároveň i jako klasiku jejich literatury. Příběh je nadčasový, takže není divu, že se v něm shlédly i po dvaašedesáti letech od napsání.

Psí srdce patří do prostřední etapy Bulgakova díla, kdy ještě věřil ve změnu k lepšímu a zamýšlel se nad tím, co by mohl člověk přenechat jako odkaz budoucím generacím. Až později ztratil iluze a vznikl Mistr a Markéta.

Profesor Preobraženskij je zástupcem staré doby, protože má neustále narážky na socialismus a hlavně bytový výbor, který mu chce zmenšit jeho sedmi pokojový byt. Profesor je bohatý a je zvyklý na svůj komfort, proto je pro něho neslýchané, aby se vzdal třeba jídelny nebo pracovny, přestože je v Rusku zrovna bytová krize. Přesto však nesmí být považován za zpátečnického, jelikož chce pomocí svých pokusů zlepšit svět.

Naproti profesorovi stojí Švondar a bytový výbor, který zastává chudý, pracující lid, jenž nemá kde bydlet, proto se velké byty zmenšují, aby se do domu vešlo více lidí. Zároveň je však nepříjemný a e vcelku jasné, že to s tím jeho dobrodiním není tak horké, hlavně když se spřáhne s Barykovem a tím ukáže svou pravou povahu.

A pak je tu dvoj postava Baryk/Barykov, obě postavy jsou naprosté protiklady a znázorňují dobro a zlo. Svým způsobem je na nich ukázáno, že zvíře je mnohem lidštější než člověk sám.

Pes Baryk byl vždy hodný, nikdy nikomu úmyslně neublížil, a přestože s lidmi neměl moc dobré zkušenosti, byl ochotný jim věřit a hlavně byl vděčný za každý kus žvance či vlídné slovo.

Zato Barykov je gauner a násilník, stejně jako byl dárce mozku. Nechtěl se ničemu učit, byl vznětlivý, mluvil vulgárně a nenáviděl kočky. Utlačuje profesora a dokonce se stane vedoucím oddělení očisty od toulavých zvířat, takže může kočky zabíjet, není divu, že jeho agresivita roste a on začne napadat i lidi.

Z počátku knihy vidíme příběh z pohledu Baryka. Jak pes vnímá hlad, nepřízeň osudu a zlé lidi, kteří mu ubližují. Tím se čtenáři naskytne příležitost nahlédnout do ulic Moskvy, které jsou špinavé a smradlavé. Je to odvrácená tvář společnosti, protože toulavý pes je jakýsi vyvrhel, který nikam nepatří a proto se k němu všichni chovají odporně.

Samotná přeměna zvířete v člověka je psána formou deníku profesorova asistenta, kde popisuje postupné změny, která tvor prodělal. Zároveň je zde konstatován i údiv, protože tato operace původně měla pomoci omladit člověka a nepřeměnit psa, což v sobě nese značné stopy pro sci-fi.

Vlastně jde o humorné dílo plné sarkasmu, které hraničí až s groteskou a často je absurdní. Obsahuje mnoho komediálních scén, u kterých se čtenář bude bavit a zároveň i několik vypjatých chvil, kde Barykov ukazuje, že je schopný všeho.

Psa Baryka mi bylo vlastně líto, protože nechápal, proč mu ti hodní lidé, co se o něj týden starali, najednou ubližují a přivazují k operačnímu stolu. Z jeho pohledu to bylo naprosto nepochopitelné. Zároveň sem byla ráda, že vše ve zdraví přežil a nic si z doby, kdy byl Barykov, nepamatoval, čímž neutrpěla jeho nevinná zvířecí povaha.

Kniha se mi četla velmi dobře, jen děj byl místy až příliš velká fantasmagorie a chtělo to hodně představivosti, abych si všechno dokázala představit. Zároveň však nešlo o nijak obtížnou četbu a kniha mě pobavila.

Název: Psí srdce (orig. Sobačje serdce, 1987)

Autor: Michail Bulgakov

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 224

Vydal: Odeon, 1989 (1. vydání)