První sníh

-
Sníh miluji, a tak jsem měla velkou radost, když jsem se ráno probudila a venku byl bílý poprašek. Ano, konečně napadl v Klatovech první sníh letošní zimy. Hurá! Byla jsem jak malé dítě, oblékla jsem se a vyrazila ven. Sice je dost teplo a sníh rychle taje, ale stejně jsem ráda, že zima je tady! :-)



 Foceno 22. listopadu 2015

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

-
Obrázek
Ptáček na větvi pavučina se třpytí jak drahokamy. Krása je kolem příroda dává život dívám se srdcem. Vítr vezme list bouřka a déšť chladí zem vše se zelená. Zlato na nebi hned ráno rozzáří den květ tančí trávou. Někdy mi tři řádky básně haiku nestačí a zkouším psát básně tanka, z kterých se haiku vyvinulo. A tak vznikly čtyři básně tanka, které zachycují okamžiky letního deště. Letní přeháňka plní otevřenou dlaň vše promokne teď květy se sytě zbarví ptáček zazpívá světu. Deštník nad matkou dítě skotačí louží radost veliká déšť padá do tváře hned očistí zem od prachu. Strom stojí v dešti voda promáčí dřevo daruje život je jako stráž přírody čas se v kapce propojí. Osamělý list plave si po hladině déšť ho políbí vítr jej přinesl jen jako předzvěst podzimu. Už se těším na podzim... Zdraví, Cesmína H.
Číst dál...

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

-
Obrázek
Zdravím všechny návštěvníky,      uvědomuji si, že je tu v poslední době dosti mrtvo, ale já mám takovou radost, že nedokážu vytvořit nic kromě věcí do Bradavic. Nebojte, nemáte sluchové halucinace, jsem nový student na škole čar a kouzel v Bradavicích. :-) Nyní asi pochybujete o mém duševním zdraví, ale nebojte, stále jsem se ještě nezbláznila. Raději začnu od začátku.
Číst dál...

Zojra z rodu Draků - 4. kapitola

-
Zojra z rodu Draků 4. kapitola - Setkání s Nosferatu Zojra se oddala zabíjení Turků. Brala jim peníze, polovinu rozdávala chudým vesničanům a z druhé poloviny financoval svou bandu zabijáků. Vojáci se k ní přidávali dobrovolně. Lid chtěl bojovat proti Turkům. Vesničané z Karpat jí doslova uctívali. Všude kam přišla, tam jí poskytli útočiště. Byla pro ně národní hrdina. Říkalo se o ní, že je Vladův dědic a následnice Dračího odkazu. Jí se pomalu zabíjení začínalo líbit, už ho nebrala jako povinnost vůči svému lidu. Turci se jí snažili všemožně zabít. Připravili několik atentátů na Zojru, ale všechny selhali. Mezi Turky se šířila zpráva o tom, že je Zojra prokletá stejně jako Vlad, že je nesmrtelná. Jednou v závěru bitvy, když Zojra zabíjela poslední Turky, zahlédla na kraji lesa mezi stromy nějaký stín. Pozoroval ji. Když se na to místo podívala po chvíli znovu, stín už tam nebyl. Nejspíš by tomu nevěnovala pozornost, kdyby se to neopakovalo při další bitvě. Začalo jí
Číst dál...