Objetí smutku

Smutek ke mně sedá,
k tichu se upíná,
tma mě objímá,
srdce na kusy trhá,
jen temnotu vidím.

Chlad vše obklopuje,
jinovatkou obalí,
mráz vše zahalí,
bojovat mě unavuje,
navždy se trápím.

Samota dokáže být děsivá,
plamen svíčky zhasíná,
zmizí naděje jediná,
zaživa se tiše pohřbívá,
nicotou se řítím.

Kusy srdce ve tmě sbírám,
deprese mě dohání,
do samoty zahání,
před světem se zavírám,
smutkem se utápím.

Tuto báseň jsem sepsala pod svým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy jako úkol do předmětu Literární seminář - poezie. 
No, jo, zase něco optimistického. Já neumím psát veselé verše. :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

Tvořím náušnice