Další školní čas v Bradavicích

Doba od mého posledního povzdechu pokročila a já jsem stále na tom samém místě, nebo přesněji v tom samém (sedmém) ročníku. V únoru 2019 jsem byla před zahájením sedmého ročníku studia v Bradavicích a měla obavy ze zkoušky OVCE, která čeká každého studenta sedmého ročníku. Tedy za předpokladu, že se na zkoušku přihlásí, což jsem neučinila, proto jsem sedmý ročník opakovala.

     Školní rok v Bradavicích se rovná polovině kalendářního roku, a tak jsem zkoušku zazdila a znovu opakovala i v zimním školním roku. Nyní jsem před tím samým okamžikem (už potřetí) a rozhoduji se, zda se na to opět vykašlat, nebo najít odvahu a přihlásit se. No, technicky vzato mohu v sedmém ročníku klidně zůstat do konce mého kouzelnického života, ale nikdy se nestanu oficiálně dospělou čarodějkou. Na profesorskou dráhu se na hradě nechystám, takže bych stejně po ukončení „základního“ studia pokračovala v rozšiřujícím studiu a dále pobývala v mé koleji Havraspár. Na škole je tolik předmětů, které bych ještě chtěla zkusit vystudovat a rozšířit si vzdělání.

     Nevýhodou „věčného“ studia sedmého ročníku je to, že mám zkrácenou výuku. Školní řád prostě počítá, že jakmile se student dostane do sedmého ročníku, tak se přihlásí na zkoušku OVCE. A protože jde o náročnou zkoušku, tak místo obvyklých osmi termínů (jeden školní termín = dva kalendářní týdny), má jen šest termínů, přičemž je potřeba mít na konci šestého termínu odevzdanou závěrečnou esej a ukončený jeden předmět, který v daném roce student studuje. Pokud jich studuje víc, tak může ty ostatní eseje odevzdávat až během esejového týdne na konci školního roku.

     Já mám letos čtyři předměty, i když jsem jich na začátku tohoto roku měla víc, ale některé jsem si odhlásila, protože mě nebavily, tak jak jsem čekala. Navíc, když jako obvykle všechno nechávám na poslední chvíli, tak se nemůžu divit, že to nestíhám. HOG mám jako relax, tak se nebudu stresovat tím, že nestíhám tvořit úkoly.

     A proč tenhle výlev vůbec píšu? Načal mi šestý termín výuky, takže do konce příštího týdne se musím rozhodnout, zda se na zkoušku OVCE přihlásím a hlavně rozhodnout se, z jakého předmětu ji budu dělat. Uvažovala bych o jednom z předmětů... Literární seminář - Poezie, Ufologie nebo Testrálologie. Ještě nevím, ale je čas to vědět. Do konce příští neděle bych musela kromě odevzdání běžných úkolů, sepsat alespoň jednu závěrečnou esej, aby mi profesor mohl ukončit a oznámkovat předmět. Ty další eseje bych mohla odevzdat později, ale myslím si, že zkouška OVCE bude náročná, tak abych se nepatlala s něčím dalším.

     Samotná zkouška OVCE (Ohavně Vyčerpávající Celočarodějné Exameny) je něco jako kouzelnická maturita. Skládá se z jednoho předmětu, který si student vybere. Jen je nutné daný předmět studovat alespoň dva roky. Student se přihlásí u profesora, který daný předmět vyučuje a ten mu zadá téma zkoušky. Student pak má měsíc na vypracování písemné části. Poté se nějak stanový termín na ústní část zkoušky, kde student představí svou písemnou práci a ještě zodpoví nějaké otázky profesorů.

     Zní to docela lehce, ale z té ústní části mám největší strach. Když si vzpomenu na mou mudlovskou maturitu, tak ani nevím, jak jsem ústní část mohla udělat. Skoro nic jsem tam neřekla, ale učitelé mi to dali, aby se mě zbavili. Kéž by tak hodní profesoři byli i u nás na hradě, ale obávám se, že mi to tak snadno neprojde. Jen by mě zajímalo, jestli zkoušku OVCE nezvládnu napoprvé, tak zda ji mohu dělat další rok znovu. No, to se asi dozvím, protože se čím dál více pohrávám s myšlenkou, že bych do toho letos šla. Jen tím výsledkem si vůbec nejsem jista. Možná se stačí jen modlit a ono to nějak dopadne. Třeba když profesor uvidí snahu, tak se nade mnou slituje.

     Jinak mám chuť zase psát na blog. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ani co přesně sem budu dávat, ale něco psát budu. Naštěstí sem stejně už nikdo nechodí, takže to může být můj deník a malé ukázky mých pokusů o tvorbu.

Cesmína Hardy