Tma mezi hvězdami - Atticus

Mám ráda poezii a ráda zkouším pro mě nové autory. Někdy mě básně příliš neosloví, jako se to stalo u Rupi Kaur, ale to rozhodně není případ druhé básnické sbírky tajemného instagramového básníka jménem Atticus. Jeho básně jsem si oblíbila na první přečtení.

Byla tím

divokým, co jsem miloval,

mou tmou mezi hvězdami.

(str. 234)

     Atticus je poutník, vypravěč a pozorovatel života a lidských vztahů. Jeho básně jsou svým způsobem jednoduché, lehké a poetické, ale zároveň v sobě mají hloubku citů. Je až neuvěřitelné, jak dokáže zachytit okamžiky života v několika verších. Atticus šetří slovy, ale emocemi nikdy. Jeho básně jsou silné a osloví čtenáře přímo u srdce.

Milovala ho a dávala do toho všechno,

ale časem tak nějak

zapomněla, že i ona je člověk,

že i ona je hodna lásky.

(str. 192)

      Na sbírku Tma mezi hvězdami jsem byla zvědavá. Všichni o tomto básníkovi pěli chválu, tak jsem to chtěla zkusit, abych zjistila, zda je to pravda. Vím, že je to autorova druhá kniha, ale první byla v knihovně půjčená, ovšem mě se nechtělo čekat, tak jsem si přečetla tuhle. A nelituji toho, je to nádhera. Už jsem si přečetla i knihu „Láskou ji nespoutáš“ (o té až někdy příště) a moc se těším na nedávno vydanou sbírku „Pravda o zázracích“.

Být naživu

je podivný,

báječný zázrak,

na který zapomínáme.

(str. 228)

     Básně jsou skromné a minimalistické, a přesto mají sílu i citlivost. Někdy jde možná jen o zachycení myšlenky, jindy vyjádření pocitů, ale vždy je to krása. Ve verších se člověk velmi často najde, jako by autor psal o životě samotném. Láska, mír, harmonie, krása, smutek, ztráta… a mnohé jiné emoce jsou ukryty ve slovech.

     Netvrdím, že každému budou básně vyhovovat. Někdo má jiný vkus, takže to zkuste a myslím, že neprohloupíte. Domnívám se, že Atticus má na to, aby oslovil i čtenáře, kteří obvykle poezii nečtou.

     Kniha je navíc bohatě doplněna o „ilustrační“ fotografie, které jen umocňují emotivnost poezie. Mohu jedině doporučit.

Zmizeli jsme v starých knihkupectvích

v zapadlých dlážděných uličkách,

bylo třeba zabloudit, abychom je našli,

a každý louže, kterou jsme přeskočili,

nás zavedla dál

od světa, který jsme hodili za hravu.

(str. 57)

Múza

je vzplanutí

mezi

uměním

a duší.

(str. 28)

Nechtěj

být někým jiným.

Vrchovatě

postačí,

když budeš prostě svá.

(str. 217)